Čís. 270 dis.

Porušením povinností povolání (§§ 9, 11 adv. ř.) se prohřešuje advokát, projeví-li ve styku s kolegou hrubou nevšímavost tím, že po dlouhou dobu nechá jeho dopisy bez odpovědi.
(Rozh. ze dne 23. prosince 1935, Ds I 38/35.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie zamítl odvolání obviněného advokáta z nálezu kárné rady advokátní komory v Praze ze dne 17. ledna 1935, kterým byl odvolatel uznán vinným přečinem porušení povinnosti povolání a odsouzen za to k peněžité pokutě 200 Kč.
Z důvodů:
Jak je zřejmo z důvodů napadeného nálezu, spatřuje kárná rada zavinění odvolatelovo v tom, že nezaslal Dru K. ani opis vyúčtování ve věci J. K. a E. V. a že na dopisy Dr. K-a v této věci neodpověděl. Nepředpokládá tedy napadený nález, že odvolatel s J. K. a E. V. nevyúčtoval a jen mimochodem poznamenává, že v dopise stěžovatelově ze dne 9. května 1934 nelze spatřovati vyúčtování, což odvolatel ani nepopírá. Není tedy napadený nález ani v rozporu se spisy a ani není řízení neúplné, nebyly-li provedeny důkazy o vyúčtování, které odvolatel navrhl.
Správný jest i právní názor napadeného nálezu. Odvolateli bylo již z dopisu Dr. K. ze dne 12. ledna 1934 známo, že Dr. K. má pochybnosti o nárocích své klientky E. V., a to zejména co do výše peněz jí náležejících. Zároveň bylo z tohoto dopisu Dr. K. odvolateli zřejmo, že pochybnosti byly vyvolány také předchozím dopisem odvolatelovým. I když tedy byl odvolatel přesvědčen, že Dr. K. má v ruce původní vyúčtování, přece bylo jeho povinností, aby mu nyní zaslal aspoň opis vyúčtování daného E. V. a aby mu v odpovědi na dopis ze dne 12. ledna 1934 vysvětlil věc v bodech, o kterých měl Dr. K. pochybnosti. Odvolatel neučinil ani to ani ono a neodpověděl ani na dopis Dr. K. ze dne 12. ledna 1934 ani na dopisy další až do dne 9. května 1934. Tímto opominutím porušoval jednak povinnosti slušného kolegiálního styku s Dr. K. a ztěžoval nejenom výkon povinností Dr. K. jako zástupce E. V., nýbrž i postavení E. V. samé, ježto uspořádání jejích majetkových poměrů protahoval. Odvolatele nemůže zprostiti viny, i kdyby byla správná jeho obhajoba, že v té době, kdy se na něho obracel Dr. K. dopisem ze dne 12. ledna 1934, vyjednával ještě s J. K. a E. V. a že měl za to, že Dr. K. byl o jednání zpraven. I za tohoto jednání se stranami měl odvolatel povinnost, aby zasláním opisu vyúčtování a odpovědí na dopis Dr. K. zpravil také Dr. K. o stavu jednání a umožnil mu tak, aby mohl věc své klientky co nejdříve skončiti. Odvolatel nemohl spoléhati na to, že J. K. a E. V. podají Dr. K. tak úplnou zprávu, která by ho mohla uspokojiti a býti podkladem jeho dalších kroků v zastoupení E. V., neboť musel předpokládati, že pochybnosti Dr. K. může vyvrátiti pouze svou vlastní zprávou. I kdyby tedy bylo správné, že dokonce V. V. měl povinnost Dr. K. O stavu jednání uvědomiti, bylo přece i nadále povinností odvolatelovou, aby Dr. K. na jeho žádost také o věci zpravil a zaslal mu aspoň opis vyúčtování. Odvolatel však po dlouhou dobu ponechal dopisy Dr. K. bez odpovědi a projevil tak ve styku s kolegou hrubou nevšímavost k povinnostem tohoto kolegy a právem proto kárná rada uznala odvolatele vinným.

Citace:

č. 270 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 596-597.