Čís. 5454.Předmět a rozsah nového řízení a rozhodnutí, byl-li rozsudek soudu prvé stolice nejvyšším soudem zrušen a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Přípustnost nových obran.(Rozh. ze dne 10. prosince 1935, Zm I 634/35.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost soukromého žalobce do rozsudku krajského soudu v Českých Budějovi- cích ze dne 27. března 1935, jímž byl obžalovaný zproštěn podle § 259, čís. 2 tr. ř. obžaloby pro přečin podle § 1 a 2 zákona čís. 108/1933 Sb. z. a n.Z důvodů:Vývody uvedenými k dolíčení formálního zmatku, uplatňuje stížnost vpravdě hmotněprávní zmatek podle čís. 9 a) § 281 tr. ř., namítajíc, že soud první stolice, jemuž věc byla podle rozsudku nejvyššího soudu jako soudu zrušovacího ze dne 3. ledna 1935 vrácena k novému projednání a rozhodnutí, vykročil z mezí zrušení tímto rozsudkem stanovených tím, že provedl důkazy, nabídnuté obžalovaným k důkazu pravdy, že v napadeném rozsudku vyslovil, že se obžalovanému důkaz pravdy zdařil, a že ho z tohoto důvodu obžaloby zprostil (a odsoudil soukromého žalobce k náhradě útrat), ač zrušený rozsudek z 21. července 1934 zprostil obžalovaného jen proto, že se obžalovanému podařil důkaz omluvitelného omylu (a útraty vzájemně zrušil). Ve směru zmatku podle čís. 9 a) takto uplatňovaného je zmateční stížnost bezdůvodná.Zrušil-li nejvyšší soud jako soud zrušovací rozsudek soudu první stolice v celém rozsahu a vrátil-li mu věc k novému projednání a rozhodnutí — jak tomu bylo v souzené věci — má toto rozhodnutí nejvyššího soudu podle § 293 tr. ř. pro nové řízení před soudem první stolice ten význam, že tento soud při novém projednávání a rozhodnutí má za základ vzíti původní obžalobu, není-li zrušovacím soudem nařízeno něco jiného, dále, že je vázán právním náhledem, kterým se řídil při svém rozhodnutí soud zrušovací, a konečně, že při odsuzujícím rozsudku nesmí uložiti obžalovanému trest těžší, nežli mu byl za týž skutek uložen rozsudkem zrušeným (§ 290, odst. 2 tr. ř.). Jinak soud první stolice musí věc znovu skutečně projednati, a to samostatně a nezávisle na výsledcích hlavního přelíčení, které bylo základem zrušeného rozsudku, a na základě výsledků předvedených při novém hlavním přelíčení (§ 258 tr. ř.) věc také znovu rozhodnouti, opět úplně samostatně, jsa vázán jen zmíněným již předpisem § 293 tr. ř.Důsledkem nového projednávání věci mohou strany snésti nový průvodní materiál, vztahující se ke stíhanému skutku, a může zejména obžalovaný neobmezeně přivésti k platnosti novou obhajobu, tvrditi nové okolnosti, podlamující opory a základ obžaloby, a nabídnouti nové důkazy, směřující k úplné jeho beztrestnosti. Tomu-li tak, jest oprávněn obžalovaný, stíhaný pro trestný čin podle zákona na ochranu cti, v novém projednávání věci, třebas se před tím beztrestnosti podle § 6 zákona čís. 108/1933 Sb. z. a n. vůbec nedomáhal, dovolávati se některého z důvodů trestnost vylučujících podle tohoto zákonného ustanovení, pokud se týče, může při novém hlavním přelíčení uplatňovati beztrestnost z důvodu § 6, odst. 2 a) (důkaz pravdy), ač se v řízení předchozím dovolával beztrestnosti jen z důvodů omluvitelného omylu (§ 6, odst. 2 b).Otázka, zda se zdařil důkaz pravdy či jen omluvitelného omylu, jest otázkou právní, kterou nalézací soud rozhoduje na základě srovnání obsahu tvrzení, které bylo předmětem obžaloby, a skutečností zjištěných nalézacím soudem na podkladě výsledků přelíčení provedeného před ním podle zásady ústnosti a přímosti. V souzeném případě nabídl obžalovaný ve smyslu § 7, odst. 1, zákona čís. 108/1933 Sb. z. a n. důkaz pravdy hned na počátku trestního řízení proti němu zahájeného a nastoupil jej výslovným nabídnutím i v novém projednávání věci, jsa k tomuto podle toho, co uvedeno, oprávněn. Při tom k jeho opodstatnění uváděl nové okolnosti, o nichž nabízel i nové důkazy. Zjistil-li nalézací soud na základě důkazů před ním předvedených skutkové okolnosti, jichž pečlivé zhodnocení vedlo jej ku přesvědčení, že se obžalovanému důkaz pravdy zdařil, nevykročil tímto výrokem z mezí stanovených ve zrušovacím rozsudku nejvyššího soudu, jenž, jak uvedeno, zrušil původní rozsudek soudu první stolice v celém rozsahu, a neporušil tím žádný předpis zákonný, zejména ne předpis § 290 tr. ř., jehož, jak stížnost sama připouští, nelze použíti na postavení soukromého žalobce.