Čís. 5241.Přečin podle § 24, čís. 6 zák. čl. 14:1914 je dokonán už tím, že pachatel výhružným neb dotěrným chováním třebas jen žádá peníze nebo jinou výhodu za to, že v tisku něco zamlčí (opraví neb jinak uveřejní). Nevyžaduje se, aby se vyhrůžka nebo dotěrné chování týkalo přímo osoby, od níž pachatel peníze nebo jinou výhodu vymáhá. (Rozh. ze dne 5. března 1935, Zm IV 686/34.) Obžalovaný redaktor J. C. dostavil se určitého dne několikrát k poškozenému S. D. a aby na něm vylákal peníze, vyhrožoval mu, že uveřejní v per. časopisu »H. T.« proti jeho společníku Dr. V. M. článek, v jehož důsledku bude nucen Dr. V. M. odstoupit s místa starosty. Když S. D. na vyhrůžky nereagoval, prohlásil obžalovaný J. C., že článek o Dr. V. M. nebude uveřejněn, objedná-li S. D. inseráty za 200 Kč. S. D. konečně, aby se zbavil dotěrného chování obžalovaného, vyplatil mu žádanou částku. Oba soudy nižších stolic uznaly za to obžalovaného J. C. vinným přečinem podle § 24, čís. 6 zák. čl. 14: 1914. Nejvyšší soud zamítl zmateční stížnost obžalovaného a jeho obhájce z těchto důvodů: Stěžovatelé uplatňují důvody zmatečnosti podle § 385, čís. 1 a), b) tr. ř. Důvodem podle čís. 1 a) cit. § tvrdí beztrestnost obžalovaného poukazem na to, že se vyhrůžka netýkala S. D.; leč neprávem. Obžalovaný nebyl odsouzen pro vydírání ve smyslu všeobecného ustanovení trestního zákona, ale pro přečin podle § 24, čís. 6 tiskového zákona; ten však nevyžaduje, aby se vyhrůžka týkala přímo osoby, od které pachatel peníze nebo jinou výhodu vymáhá; vždyť stačí jeho dotěrné chování a tím spíše ovšem vyhrůžka, jež se týkala společníka zmíněné osoby. Namítá se dále, že při podpisu objednávky inserátu jednal S. D. úplně dobrovolně, z vlastní pohnutky, tedy bez nátlaku a vlivu předešlé vyhrůžky obžalovaného J. C.; tím se zřejmě popírá, že se zaplacení 200 Kč stalo za to, že obžalovaný zamlčí v tisku článek proti společníku S. D-a, Dru V. M-ému. Ke skutkové podstatě přečinu podle § 24, čís. 6 tiskového zákona však stačí, že se za to, že pachatel v tisku něco zamlčí, peníze nebo jiná výhoda vyhrůžným nebo dotěrným chováním jen požadují. Již tím je tento přečin dokonán a nejde tedy o pokus, jak má zmateční stížnost snad na zřeteli, uplatňujíc důvod zmatečnosti podle § 385, čís. 1 b) tr. ř. Na vinu obžalovaného je právě i v tomto směru nalezeno a při tomto způsobu spáchání trestného činu není stížností vytýkáno, že tu nebylo spojitosti mezi požadováním peněz a slibovaným zamlčením v tisku o Dru M. Se zřetelem k tomu je zmíněná námitka zmateční stížnosti rovněž bezdůvodná. Bezdůvodná zmateční stížnost byla tudíž zamítnuta podle § 36 I. nov. k tr. ř.