Čís. 5249.

Užil-li obžalovaný ke své obraně proti přímému útoku, směřujícímu proti jeho osobě, stejným způsobem stejné zbraně, jakou proti němu útočil poškozený, jednal v oprávněné obraně, jakou má na mysli § 79 tr. zák.
(Rozh. ze dne 16. března 1935, Zm IV 45/34.)
Nejvyšší soud, přezkoumav trestní věc proti O. M., obžalovanému pro zločin podle § 279 tr. zák., zmateční stížnost veřejného žalobce z části zamítl, z části ji odmítl. Důvody:
Veřejný žalobce napadá zprošťující rozsudek porotního soudu z důvodů zmatečnosti podle bodů 1 a), c) § 385 tr. ř. V tomto směru vytýká v odůvodnění zmateční stížnosti předně, že se porotci mýlili, když přesto, že na první skutkovou otázku odpověděli kladně, vyslovili další zápornou odpovědí na čtvrtou a pátou otázku právní mylně, že čin obžalovaného zjištěný v první hlavní otázce skutkové nenaplňuje ani skutkovou podstatu zločinu úmyslného zabití člověka podle § 279 tr. zák., ani zločinu těžkého poškození na těle podle §§ 301, 306 tr. zák.
Tato výtka jest oprávněná. Kladnou odpovědí na první otázku skutkovou zjistili porotci, že obžalovaný O. M. odpoledne dne 8. listopadu 1932 v N., když J. H. vyběhl za ním na cestu a chtěl se s ním dáti do bitky, obrátil se proti J. H-ovi a kapesním nožem, který si před tím otevřel, zasadil mu do levé strany prsou v místě, kde je srdce, ránu vedenou ohromnou silou, která skrze chrupavku a srdečnici pronikla až do srdce, a že následkem této smrtelné rány J. H. za několik minut zemřel. V souvislosti s touto skutkovou otázkou byly porotcům dány dvě právní otázky, totiž 4. hlavní otázka právní, znějící na zločin úmyslného zabití člověka ve smyslu § 279 tr. zák. a 5. vedlejší otázka právní, znějící na zločin těžkého tělesného ublížení podle §§ 301, 306 tr. zák. Odpověď porotců na obě tyto právní otázky zněla záporně.
I když skutkový stav zjištěný v první hlavní otázce skutkové nedává dostatečný podklad pro závěr, že obžalovaný jednal proti poškozenému J. H. v úmyslu, aby ho usmrtil — neboť obžalovaný takový úmysl podle tohoto skutkového stavu nijak neprojevil, poškozeného pouze jednou nožem bodl a ačkoliv nemohl ani hned věděti, že rána, kterou poškozenému zasadil, jest smrtelná, a nic nebránilo, aby v útoku proti poškozenému pokračoval —, dále naň neútočil — což by byl jistě učinil, chtěl-li by poškozeného usmrtiti —, přece nemůže býti pochybností o tom, že obžalovaný jednal proti poškozenému v úmyslu nepřátelském. Poněvadž pak svým činem způsobil poškozenému takové ublížení na těle, které mělo za následek jeho okamžitou smrt, vyčerpává jednání obžalovaného skutkovou podstatu zločinu podle §§ 301, 306 tr. zák. Náhled porotců, vyslovený zápornou odpovědí na 5. otázku právní, jest tedy mylný.
Další námitce zmateční stížnosti, že skutkový stav zjištěný ve 2. vedlejší skutkové otázce nedává dostatečného podkladu pro právní názor, že jest tu důvod vylučující trestnost podle 2. neb 3. odstavce § 79 tr. zák., nelze však přisvědčiti.
Odpovědí porotců na tuto skutkovou otázku bylo zjištěno, že dne 8. listopadu 1932 konala se v N. svatba v domě J. J. Tanečního veselí na této svatbě zúčastnil se též obžalovaný O. M. Při tanci se svou ženou střetl se s bratrem usmrceného J. H. — J-em a při tanci mu dal dvě facky. Pro nebezpečí, že z této příčiny dojde mezi nimi k bitce, odváděla O. M-u jeho manželka spolu s M. S-em domů. Když už vyšli na ulici, vyběhl za obžalovaným J. H. chtěje ho potrestat za to, že jeho bratru J. H-ovi dal facky, utíkal za ním a když ho dohonil, osopil se naň, rozmáchl se naň s nožem v ruce a tu O. M. vykonal čin, zjištěný v první hlavní otázce skutkové. Z otázek právních 6.—8., daných porotcům v souvislosti s touto otázkou skutkovou, odpověděli porotci na 6. a 8. otázku kladně, čímž vyslovili právní náhled, že obžalovaný činem zjištěným v 1. hlavní otázce skutkové překročil meze oprávněné obrany ze strachu, leknutí anebo ve zmatku. Porotní soud z toho důvodu vynesl rozsudek zprošťující. Jak zmateční stížnost právem vytýká, nebylo potřebí v tomto případě, aby porotci odpovídali na 6. až 8. vedlejší právní otázku, když jejich odpověď na 4. hlavní otázku právní a na 5. výpomocnou hlavní otázku právní, byla záporná, neboť soud měl již na tomto podkladu podle § 24 por. nov. vynésti zprošťující rozsudek. Tato vada není však na překážku meritornímu přezkoumání rozsudku s hlediska uplatňovaných věcných důvodů zmatečnosti.
Obžalovaný podle zjištěného skutkového stavu měl sice před tím, než poškozeného bodl nožem, při tanci v domě J. J. výstup s bratrem poškozeného J. H-em, kterému dal při tom i dva políčky; k další bitce však mezi nimi nedošlo a obžalovaný byl z domu svatby vyveden na ulici svojí manželkou a svědkem M. S-em. Tím bylo tedy odstraněno nebezpečí, že by obžalovaný mohl na J. H. dále útočiti. S poškozeným J. H-em obžalovaný dosud ničeho neměl. Poškozený tedy, když vyběhl za obžalovaným ven, aby ho potrestal pro ony dva políčky dané J. H-ovi a když, dohoniv obžalovaného, naň se osopil a nožem v ruce proti němu se rozmáchl, podnikl proti němu neoprávněný a přímý útok, proti němuž se obžalovaný právem mohl brániti stejným způsobem. Uváží-li se, že tímto útokem poškozeného nožem nastalo pro obžalovaného přímé nebezpečí, které mohlo býti odvráceno jen okamžitým rozhodnutím se k protiútoku, a že obžalovaný ke své obraně užil jen stejným způsobem stejné zbraně, jakou poškozený proti němu útočil, nelze dospěti k jinému správnému závěru, než, že obžalovaný spáchal svůj čin v oprávněné obraně, jakou má na mysli zákon v ustanovení 2. odstavce § 79 tr. zák. Zmateční stížnost byla proto v těchto směrech jako bezpodstatná podle 1. odstavce § 36 por. nov. zamítnuta.

Citace:

Čís. 5249. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 141-143.