Čís. 5277.

Ke skutkové podstatě přečinu podle § 24 zákona o tisku není třeba, aby nově uveřejněný spis (obraz) byl zcela totožný se spisem (obrazem) dříve zabaveným; stačí, že je vědomě tiskem znovu uveřejněn obsah zabaveného spisu (část původního obrazu) v takové formě, že je jí vyjádřen myšlenkový projev obsažený v původním díle.
Ač přečin podle § 24 zákona o tisku není deliktem obsahovým ve smyslu částky třetí zákona o tisku čís. 6/1863 ř. z. a ač je jeho účelem zachovati pořádek ve věcech tiskových, přece nutno k naplnění jeho skutkové podstaty, aby byl znovu uveřejňován trestný obsah tiskopisu jednou již zabaveného. Znak vědomosti vztahuje se však jen na okolnost, že spis byl již dříve zabaven.
Zhotovení povinných výtisků, jimiž se vědomě uveřejňuje zabavený spis, a předložení jich podle § 17 zákona o tisku bezpečnostnímu úřadu je činností vedoucí ke skutečnému vykonání přečinu podle § 24 cit. zák. Byl-li potom tiskopis zabaven, nelze tvrditi, že k dokonání trestného činu nedošlo z vůle samého tiskaře — pachatele — nýbrž čin nebyl dokonán jen pro překážku odjinud v to přišlou.
(Rozh. ze dne 25. dubna 1935, Zm II 506/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Brně ze dne 2. listopadu 1934, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 8 tr. z. a § 24 tiskového zákona čís. 6/1863 ř. z.
Z důvodů:
Zmateční stížnost obžalovaného uplatňuje číselně důvody zmatečnosti podle § 281, čís. 5 a 9 lit. a) tr. ř., obsahem svého provedení jedině zmatek práva hmotného. Tvrdí a) že nalézací soud pochybil, když vyobrazení v nové úpravě po odstranění závadných prý částí považuje za tytéž obrázky, jako byly původní zabavené, b) že mylně dospěl k závěru, že obrázky jsou závadné s hlediska § 516 tr. z., c) že obrázky nelze uváděti v souvislost s textem letáku, a d) že předložení výtisku k censuře nezakládá ještě zákonné znaky pokusu, jednání vedoucího k rozšiřování tiskopisu, jež nebylo dokonáno jen pro překážku odjinud v to vešlou.
Nelze jí přisvědčiti v žádném směru. Je pravda, že obrázky na str. 1 a 2 závadného letáku, který obžalovaný dne 9. února 1934 předložil okresnímu úřadu v B. k censuře, nejsou zcela totožné s oněmi, které dne 6. února 1934 byly okresním úřadem v B. v letáku stejného obsahu zabaveny jakožto zakládající skutkovou podstatu přečinu podle § 516 tr. z., nýbrž že jsou téměř o polovinu zmenšeny odstraněním dolejší části vyobrazení. Tuto skutečnost rozsudek při svém právním posouzení případu neponechává bez povšimnutí. Ke skutkové podstatě přečinu podle § 24 tisk. zák. však není třeba, jak míní patrně stěžovatel, aby nově uveřejněný spis, tedy též obraz, byl naprosto totožný s oním, který dříve byl zabaven; podle znění zákona dostačí, že obsah zabaveného spisu je vědomě tiskem znovu uveřejňován. A tu stejně jako při díle slovesném dostačuje pro trestnost nové reprodukce zabaveného spisu uveřejnění těch podstatných a pro závadnost obsahu významných částí, které vyjadřují myšlenku a tendenci projevenou již v tiskopisu zabaveném, byť i nově byla volena jiná slovní stylisace a úprava než ve spise původním; podobně také při novém uveřejnění zabaveného díla obrazového není k náplni skutkové podstaty přečinu podle § 24 tisk. zák. třeba, aby celý obraz byl znovu v původní formě a podrobnostech vytištěn, nýbrž také zde pro trestnost postačí nové vědomé uveřejnění tiskem jeho obsahu, ať již ve formě slovní, popisné (srov. rozh. víd. n. s. Nowakovy sb. čís. 2497), ať obrazové, takové, že je jím naznačen ten myšlenkový projev, jak byl obsažen v původním zabaveném obraze. Pro správné pak posouzení významu a smyslu obrazu jak původního zabaveného, tak i nově reprodukovaného, může býti úspěšným vodítkem též vztah jeho k obsahu textu, který vyobrazení doprovází, resp. naopak, a není proto zákonné překážky, aby při úsudku, nakolik nově uveřejněné obrazové dílo vyjadřuje podstatnou myšlenku původního zabaveného, nebylo vyobrazení uváděno v souvislost s obsahem slovního doprovodu. Při zřeteli na skutečnost, že závadné obrázky tvořily součást prospektu erotického tisku, napovídajícího již svým titulem »Neřesti Broe Cornelise (Pater Mrskač)« dílo pornografické, zdůrazňuje právem napadený rozsudek, že nově uveřejněné obrázky, byť i zmenšené o spodnější část ženského těla, napovídají tutéž tendenci dříve již zabavených obrázků, vztah k líčení sadistického ukájení pohlavního pudu (spoutané ruce, na prvém obrázku trním), a že mají zřejmě tutéž tendenci, jako zabavené tiskopisy v původní formě, totiž vyvolati erotické vzrušení. Text prospektu, byť i nezabavený, tvoří zde s vyobrazeními nedílný celek, neboť teprve v této spojitosti stává se zjevným, co vyobrazení napovídají. Nalézací soud zcela správně v rozsudkových důvodech uvažuje, zda z obrázků bylo odstraněno vše, co má význam pro náležitosti skutkové podstaty přečinu podle § 516 tr. z., a přichází k závěru, že i to, co z obrázků zbylo, ve spojení s textem naplňuje skutkovou podstatu přečinu podle § 516 tr. z. Ač přečin podle § 24 zákona o tisku není deliktem obsahovým ve smyslu částky třetí zákona o tisku čís. 6/1863 ř. z. a ač je jeho účelem zachovati pořádek ve věcech tiskových, přece nutno k naplnění jeho skutkové podstaty, aby byl znovu uveřejňován trestný obsah tiskopisu jednou již zabaveného. Že pak tomu tak bylo, rozsudek, jak uvedeno, zjišťuje.
Instituce censury, jak v době trestného skutku byla prováděna a která podle zákonných ustanovení (§ 17 tisk. zák.) není censurou předběžnou, sleduje jiný účel, než který mu podkládá zmateční stížnost, domnívající se, že je úkolem úřadu censurního pouze v zájmu tiskaře posouditi, zda v obsahu tiskopisu lze spatřovati co závadného čili nic, a že tiskař, zasílající tiskopis k censuře dává tím na jevo, že nechce podnikati žádnou protizákonnou činnost. Spolupůsobí-li při rozhodování censury též jiná hlediska (veřejný zájem), než pouhý obsah tiskopisu (srov. §§ 487 a 493 tr. ř.: »může zabaviti...«, může žádati...«), nelze tvrditi, že by v obsahu tiskopisu tiskovými úřady censurovaného nebylo přes to lze shledati skutkovou podstatu určitého trestného skutku a že by skutečnost, že tiskopis byl censuře podroben a nebyl zabaven, resp. že byl tiskovým úřadům zaslán před rozšiřováním tisku, zbavovala tiskaře vůbec trestní zodpovědnosti. Tiskař je přece povinen podle § 17 tisk. zák. zaslati ve lhůtě zákonem určené povinné exempláře úřadu bezpečnostnímu nebo státnímu zástupci; tato jeho zákonem uložená mu činnost prokazuje již sama o sobě jeho vůli uskutečniti uveřejnění obsahu onoho tiskopisu, a nezáleží na tom, zda předkládá pouze otisk kartáčový nebo již výtisk úplný. Zhotovení povinných výtisků, které vědomě uveřejňují spis zabavený, a předložení jich ve smyslu § 17 tisk. zák. úřadu bezpečnostnímu je proto projevem činnosti vedoucí ke skutečnému vykonání přečinu podle § 24 tisk. zák., aniž při shora vylíčené povaze instituce censury lze tvrditi, že následné zabavení tiskopisu nebylo překážkou odjinud v to vešlou, nýbrž z vůle samotného tiskaře-pachatele. Je mylným stěžovatelův názor, že by nemohl býti stíhán pro přečin podle § 24 tisk. zák. v případě, když by bezpečnostní úřad nebyl tiskopis zabavil; úřední úkon okresního úřadu, resp. státního zastupitelství, vedený též jinými hledisky než pouze právním posouzením obsahu tiskopisu, nemůže přece ničeho měniti na skutečnosti, že obsah tiskopisu naplňuje zákonné znaky určité trestní normy. Byla-li proto dána možnost, s níž obžalovaný jako tiskař musil počítati, a jistě též počítal, jinak by přece ony dva obrázky nebyl do tisku zařadil, že bezpečnostním úřadem bude předložený tiskopis shledán nezávadným a že v důsledku toho dojde ke skutečnému rozšiřování onoho prospektu a tím k vědomému uveřejňování obsahu zabaveného spisu — a znak vědomosti vztahuje se u § 24 tisk. zák. jen na okolnost, že spis byl již dříve zabaven — pak opětné zabavení tiskopisu okresním úřadem a státním zastupitelstvím bylo překážkou zabránivši, že trestný čin obžalovaného nebyl dokonán, překážkou, která vstoupila v projevenou již činnost obžalovaného odjinud, mimo okruh možností vlastní jeho vůte (srov. rozh. čís. 1624, 2076 sb. n. s.). Zmateční stížnost obžalovaného bylo proto zamítnouti.

Citace:

Čís. 5277. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 192-195.