Čís. 5465.

Finanční stráž, konajíc službu v cukrovaru, je formálně oprávněna kontrolovati netoliko osoby vycházející z ohrady podniku vraty nebo dveřmi, nýbrž i osoby bydlící uvnitř ohrady, má-li podezření, že přenášejí nezdaněný cukr z výrobny do bytů.
(Rozh. ze dne 20. prosince 1935, Zm II 75/35.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obžalované do rozsudku krajského soudu trestního v Brně ze dne 7. prosince 1934, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. z., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by o ní znovu jednal a rozhodl.
Z důvodů:
Zmateční stížnosti nelze přisvědčiti, pokud s hlediska zmatku č. 9 a), po případě č. 10 § 281 tr. ř. namítá, že respicient finanční stráže F. H. nebyl ani formálně oprávněn zakročiti služebně proti J. N. ml., a pokud v souvislosti s tím vytýká rozsudku podle č. 5 § 281 tr. ř. neúplnost proto, že se při zkoumání této otázky neobírá skutečnostmi při hlavním líčení najevo vyšlými, že J. N. ml. bydlí uvnitř ohrady cukrovaru v naturálním bytě a že nechtěl vyjíti z ohrady cukrovaru, nýbrž chtěl pouze přejíti uvnitř této ohrady.
Stížnost je na omylu, je-li toho názoru, že finanční stráž, konající službu v cukrovaru, smí kontrolovali toliko osoby z ohrady cukrovaru vraty nebo dveřmi vycházející, a má-li v důsledku toho za to, že uvedené, při hlavním líčení najevo vyšlé skutečnosti poukazovaly k tomu, že se H-ému nedostávalo ani formálního oprávnění ke služebnímu zakročení proti J. N. ml. Názor stížnosti, že finanční stráž, konající službu v cukrovaru, smí kontrolovati toliko osoby vraty nebo dveřmi z ohrady cukrovaru vycházející, nemá opory ve služebním předpisu pro finanční stráž v cukrovarech činnou, jenž byl vydán výnosem ministerstva financí ze dne 10. června 1888, č. 16914, a jenž je dosud v platnosti. Stížnost nepopírá, že finanční stráži, konající službu v cukrovaru, je bdíti nad tím, aby z ohrady cukrovaru nebyl vynášen nebo vyvážen nezdaněný cukr. Této povinnosti nemohla by finanční stráž plně dostáti, kdyby se obmezovala v tomto směru výhradně na kontrolu osob z ohrady cukrovaru vraty nebo dveřmi vycházejících. Měl-li respicient finanční stráže H., jak rozsudek zřejmě předpokládá, podezření, že J. N. ml., jejž viděl vycházeti postranními dveřmi z budovy cukrovaru, má u sebe nezdaněný cukr, byl přes to, že N. bydlí uvnitř ohrady cukrovaru v naturálním bytě a nebylo patrno, že chce vyjíti z ohrady cukrovaru nebo dveřmi, formálně oprávněn jej u výkonu své služby zadržeti za účelem jeho předvedení na finanční strážnici k prohlídce, protože mohl počítati s možností, že N. hodlá dopraviti nezdaněný cukr někde, kde nejsou vrata nebo dveře v ohradě cukrovaru, nějak mimo ohradu cukrovaru. Ostatně přehlíží stížnost, že i cukr, určený pro spotřebu podnikatele a jeho zaměstnanců uvnitř ohrady cukrovaru bydlících, smí býti podle § 39 zák. ze dne 20. června 1888, č. 97 ř. z., o dani z cukru dopraven z výrobny do bytů těchto osob teprve po zapravení předepsané daně, a dále, že je nepochybně úkolem finanční stráže, konající službu v cukrovaru, bdíti též nad tím, aby nezdaněný cukr nebyl dopravován z výrobny do bytů těchto osob. Z toho, co uvedeno, vysvítá, že zmíněné, stížností zdůrazňované skutečnosti, nepoukazovaly nikterak k tomu, že respicient finanční stráže H. nebyl formálně oprávněn zakročiti služebně proti J. N. ml. V důsledku toho nelze spatřovati vady neúplnosti v tom, že se rozsudek oněmi skutečnostmi v tomto směru neobírá.

Citace:

č. 5465. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 529-530.