Čís. 269 dis.Není slučitelné se ctí a vážností advokátského stavu, získávati klientelu prostředky, které, byť i v životě obchodním byly snad nezávadné, jsou pro advokáta nedůstojné, ježto jeho povolání se opírá o důvěru, která mu musí býti klientem přinášena, kterou si však nelze zjednávati nadháněním klientů.(Rozh. ze dne 23. prosince 1935, Ds I 3/35.)Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie nevyhověl odvolání obviněných advokátů Dr. F. a Dr. K. z nálezu kárné rady pro advokáty a kandidáty advokacie v Praze ze dne 20. září 1934, kterým byli oba obvinění uznáni vinnými přečinem poškození cti a vážnosti stavu.Z důvodů:Podle názoru ve stavu advokátním již trvale zakotveného, který byl vyjádřen také směrnicemi usnesenými valnou hromadou advokátní komory v Čechách dne 20. března 1932, jakož i podle ustálené judikatury tohoto nejvyššího soudu jako odvolacího soudu v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie není slučitelné se ctí a vážností advokátního stavu, získávati klientelu takovými prostředky, které, byť i v životě obchodním snad byly nezávadné, jsou pro advokáta nedůstojné, ježto jeho povolání se opírá o důvěru, která mu musí býti klientem přinášena, kterou si však nelze zjednávati nijakým nadháněním klientů. Oba odvolatelé však svým ujednáním s firmou A. a tím, že trpěli rozdávání poukázek na bezplatnou poradu touto firmou, snažili se rozmnožiti svou klientelu způsobem, který nelze nijak jinak posuzovati než jako nadhánění klientů do jejich advokátní kanceláře. Využívali přece k rozšíření klientely obchodních styků firmy A. s jejími zákazníky, obracejíce se takto sami zakrytě prostřednictvím jmenované firmy na neurčitý počet osob s nabídkou své právní pomoci a dávajíce souhlas k lákání zákazníků firmy A. k sobě poukazem na bezplatnost právní porady, o kterou by se u nich tito zákazníci ucházeli.Tento způsob získávání klientely je vzhledem k tomu i neslušnou soutěží mezi advokáty, které třeba všemi opatřeními čeliti, ježto se příčí úkolům advokátního stavu a jeho důstojnosti. Na nepřístojnosti zjištěného způsobu získávání klientely oběma odvolateli nemůže nic změniti ani ujednání s firmou A., že touto firmou budou odměněni za porady jejím zákazníkům udělené. Odvolatelům není v napadeném nálezu vytýkáno, že si nedůstojně počínali, nedavše si zaplatiti neb nechtějíce si dáti zaplatiti za své právní porady, nýbrž že klienty hleděli získati způsobem nedůstojným advokátního stavu, v čemž nutno napadenému nálezu plně přisvědčiti. Nedůležité je rovněž, že zákazníci firmy A. nebyli nuceni, aby se obrátili se svými věcmi na oba odvolatele. Nepřístojnost jednání obou odvolatelů plyne již z nadhánění klientů do jejich kanceláře a z jejich lákání poukazem na bezplatnost porady u nich, čímž přece bylo volné rozhodování zákazníků firmy A. ve volbě jejich právního poradce zřejmě ovlivňováno a napomáháno bylo zřejmě i dalším stykům se zákazníky firmy A., kdyby tito zákazníci zahájili nějaký spor ve věcech, ve kterých se jim odvolateli dostalo bezplatné porady. Lze míti přece vším právem za to, že by si byli zpravidla ponechali odvolatele jako své zmocněnce i ve sporech, které by v těchto věcech později vznikly. Při tom je naprosto lhostejné, zda byla na poukázkách na bezplatnou poradu uvedena jména odvolatelů čili nic, ježto jejich osoby v každém případě, ať již byly jménem vepsány do poukázek nebo byly sdělovány firmou A., stávaly se známými nastávajícím klientům způsobem nepřístojným. Napadený nález zjišťuje výslovně, že firma A. byla obchodem s koloniálním zbožím, a neprávem proto obvinění vytýkají, že tato firma je v nálezu pokládána za podnik komerční. Napadený nález staví tuto firmu jen na roveň podniku komerčnímu, který po živnostensku uděluje právní porady, a odvolává se při tom na směrnice, usnesené valnou hromadou advokátní komory v Praze dne 20. března 1932, ve kterých však bylo zakázáno nejenom zastupování takovýchto komerčních podniků, nýbrž i vyhledávání klientely způsobem, jakým to činili oba obvinění. Nelze proto pokládati napadený nález ani za nejasný, ani mu nelze vytýkati rozpor se spisy.Ve zjištěném způsobu získávání klientely již samém o sobě je dáno poškození cti a vážnosti stavu advokátního, aniž bylo třeba přihlížeti ještě k další skutečnosti, uvedené v napadeném nálezu, že oba obvinění napomáhali nějakému nedovolenému jednání nekalé soutěže firmy A. Pokud odvolatelé poukazují zřejmě k ustanovení § 119 poj. zákona o úmluvách, že pojistník je zavázán dáti se zastupovati v rozepři osobou pojistitelem jmenovanou, netřeba se touto obhajobou obírati, ježto takovou úmluvu nelze vůbec srovnávati s ujednáním, které učinili odvolatelé s firmou A. Ve věci samé není tedy odvolání obou obviněných opodstatněno.