Čís. 5472.

Hleděl-li vinník (dlužník více než jednoho věřitele) v poškozovacím podvodném úmyslu bezvýsledně druhého svésti, aby mu zaplatil pohledávku, zabavenou soudem ve prospěch třetího, a aby u soudu prohlásil, že svůj dluh zaplatil dříve, než byl soudem o zabavení pohledávky zpraven, jde o zločin nedokonaného svádění ke spoluvinně na podvodném úpadku podle §§ 9, 5, 205 a) tr. zák., nikoli o zločin nedokonaného svádění k podvodu podle §§ 9, 197 tr. zák., ani o přečin maření exekuce podle § 1 zákona čís. 78/1883 ř. zák.
(Rozh. ze dne 30. prosince 1935, Zm II 519/35.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 25. května 1935, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem nedokonaného svádění ke zločinu podvodu podle §§ 9, 197, 200 tr. z.
Z důvodů:
Podle zjištění rozsudečných shledal nalézací soud trestnou činnost obžalované v tom, že dne 11. října 1934 hleděla svésti J. V. k tomu, by jí zaplatil 2200 Kč za nájemné a aby u soudu řekl, že tak učinil před 11. říjnem 1934, kdy byl soudem uvědoměn, že tato pohledávka byla zabavena pro J. R., čímž měli býti na majetku poškozeni buď J. R., jenž pro svou pohledávku proti manželům L. tuto pohledávku manželů L. za nájemné zabavil, neb Dr. K., jemuž tato pohledávka za nájemné byla manžely L. dne 1. října 1934 postoupena.
Zmateční stížnost uplatňuje zmateční důvody podle § 281, č. 5, 9 a 10 tr. ř.
K posouzení, jak dalece jsou oprávněny výtky činěné s hlediska zmatečnosti podle § 281, č. 5 tr. ř., dlužno se předem zabývali důvodem zmatečnosti podle § 281, č. 10 a 9 a) tr. ř. Stížnost tu právem vytýká, že tu nešlo o skutkovou podstatu zločinu nedokonaného svádění k podvodu, nýbrž o jinou skutkovou podstatu, a chce ve zjištěném ději spatřovati nejvýše skutkovou podstatu maření exekuce — patrně přečinu podle § 1 zák. č. 78/1883 ř. z. Než tu stížnost přehlíží, že soud zjistil, že se obžalovaná snažila jednáním svým odstraniti součást svého jmění, aby úmyslně zmařila uspokojení svých svrchu jmenovaných věřitelů, že tak jednala v úmyslu poškozovacím a že by byla, kdyby se jí bylo svádění J. V. podařilo, při svém špatném finančním stavu též poškodila uvedené věřitele. Soud zjistil tudíž poškozovací, podvodný úmysl, tedy něco více, než co tvoří skutkovou podstatu nedokonaného svádění k přečinu podle § 1 zák. o maření exekuce.
Soud však zjistil dále, že obžalovaná sváděla V., by okresnímu soudu v H. vědomě sdělil nepravdu, že bylo jejím úmyslem, aby se proti zákazu dostala do držby peněz a že obžalovanou navrhované nesprávné jednání V. mělo krýti případnou protiprávní držbu peněz. To, co V. měl učiniti, zakládalo tudíž skutkovou podstatu spoluviny na podvodném úpadku podle § 5, 205 a) tr. z., neboť soud zjistil, že obžalovaná jako dlužnice více věřitelů chtěla zmařiti, resp. ztenčiti uspokojení svých věřitelů, že k pomoci na tomto jednání sváděla bezvýsledně J. V. a že ku krytí tohoto činu měly sloužiti případné údaje V. před soudem po rozumu § 301 ex ř.
Ježto však zločin nedokonaného svádění k podvodu podle §§ 5, 197, 200 tr. z. je stejně trestný jako zločin nedokonaného svádění ke spoluvině na podvodném úpadku podle §§ 5, 9, 205 a) tr. z., schází tu základní podmínka § 281, 1. odst. tr. ř., totiž uplatňování zmatečního důvodu ve prospěch obžalovaného.

Citace:

č. 5472. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 538-539.