Čís. 5255.

Porušení předpisu § 320 tr. ř., nedány-li vzhledem k okolnostem případu ke hlavní otázce na zločin vraždy dítěte podle prvé skutkové podstaty §§ 134, 139 tr. zák. eventuální otázky, odpovídající druhé skutkové podstatě zločinu podle § 139 tr. zák. a přečinu podle § 335 tr. zák.
(Rozh. ze dne 23. března 1935, Zm I 1196/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalované do rozsudku krajského soudu trestního jakožto porotního v Praze ze dne 4. října 1934, jímž stěžovatelka byla uznána vinnou zločinem zavraždění dítěte podle § 139 tr. zák., zrušil naříkaný rozsudek jako zmatečný a zároveň zrušil tomuto rozsudku za základ sloužící výrok porotců ohledně prvé hlavní otázky a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji v příštím porotním zasedání znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalované uplatňuje důvody zmatečnosti podle § 344, čís. 6 a 8 tr. ř. Jest jí přisvědčiti již ve směru výtky, že porotní soud opominul položiti porotcům eventuální otázky, odpovídající druhé skutkové podstatě zločinu podle § 139 tr. zák. a též přečinu podle § 335 tr. zák.
Obžalovaná důsledně popírala úmysl vražedný. Zodpovídala se, že očekávala nemanželský porod teprve asi 5. července a za tím účelem chtěla se odebrati do pražské porodnice; měla též připraveno prádélko pro dítě a peníze jednak ušetřené, jednak 4 000 Kč zaslané jí bratrem. Zaměstnavatelce B. neřekla o svém těhotenství a úmyslu odjeti do porodnice jen ze studu, porodní bolesti ji přepadly předčasně 2. července ráno před 5. hod. Při porodu sama přetrhla pupeční šňůru rukama, dítě porodila na záchodě, zabalila je lehce nejprve do bluzy, pak do závěsu od postele (koberce), hlavičku mu nechala venku a zanesla je na půdu, ošetřila však nejprve sebe, ježto silně krvácela; když mezitím přišla za ní na půdu její zaměstnavatelka B. — podle svědectví této bylo to mezi 5,5.—6. hod. ráno — zatajila jí porod a teprve na její dotazy přiznala se k potratu. Poněvadž B. zařídila její převoz do nemocnice, zavřela v rozčilení zabalené dítě asi o 6,5. hod. do kufru, jsouc přesvědčena, že je mrtvé, neboť neplakalo a nehýbalo se. Podle nálezu a posudku znaleckého nebylo na dítěti, jež bylo téměř donošené z konce 10. lunárního měsíce, nalezeno žádných známek mechanického ublížení a stop násilí; dítě se narodilo živé a života schopné; porod byl koncem pánevním, nikoli hlavičkový, a proto dítě již během porodu mohlo býti asfyktické, t. j. mohlo jeviti známky dušení. Dítě nežilo dlouho, jen asi 3—5 minut, neboť vzduch v žaludku a v horních partiích tenkého střeva nebyl nalezen. Smrt nastala patrně udušením, ucpáním úst a nosu nějakým měkkým předmětem; nález a posudek uvádí jako příčinu smrti též ztrátu krve v důsledku pouhého přetržení a nepodvázání pupečníku. Podle svědectví T. H. byl koberec na dítě přimotán narychlo, ne těsně.
Obžaloba zněla na zločin vraždy dítěte podle prvé skutkové podstaty §§ 134, 139 tr. zák. a kromě jediné hlavní otázky přimykající se k obžalobě a otázky dodatkové ohledně pohnutek činu nebyly porotcům položeny žádné otázky eventuální, ani další dodatkové. Zmateční stížnost vytýká, že při uvedených již údajích obžalované a též dalších skutečnostech vyšlých na jevo při porotním líčení také ohledně rozrušení stěžovatelky, bylo povinností porotního soudu ve smyslu §§ 319 a 320 tr. ř. dáti porotcům jednak dodatkové otázky ve směru střídavého pominutí smyslů v čase, pokud pominutí trvalo, aneb v jiném pomatení, v němž si svého činu nebyla vědoma (§ 2 lit. b) a c) tr. zák.), resp. otázku, zda zlo nepovstalo náhodou, nedbalostí nebo z neznalosti následků činu (§ 2 lit. f) tr. zák.), jednak též eventuální otázky odpovídající skutkovým podstatám zločinu podle § 139 tr. zák., spáchaného »úmyslným opomenutím potřebné pomoci«, jednak přečinu, příp. přestupku podle § 335 tr. zák. a § 339 tr. zák.
Předpis § 320 tr. ř. stanoví povinnost porotního soudu dáti porotcům otázky hovící skutečnostem tvrzeným, t. j. případně též jen napovězeným výsledky řízení, pokud v případě jejich pravdivosti čin obžalovaného bylo by dlužno právně posouditi podle jiného, nikoliv přísnějšího trestního zákona, než jak čin ten stíhá obžaloba. Zodpovídání se obžalované při zřeteli na ostatní výsledky řízení, zejména na obsah znaleckých nálezů a posudků, jakož i na svědectví B. a H., dovolujících závěr, že dítě v době uzavření do kufru bylo již dávno mrtvé a že zahynulo v době, kdy rodička sama se ošetřovala, příp. je přenášela ze záchodu na půdu, obsahuje tvrzení skutečností, které, kdyby byly pravdivé, jevily by právní znaky pouhého stěžovatelčina opomenutí potřebné pomoci zrozenému dítěti (nepodvázání šňůry pupeční, zanedbání úkonů, které by dítěti, zrozenému v důsledku porodu nožičkového ve stavu asfyktickém, přivodily a upravily v době po porodu co nejkratší normální funkci dýchací, konečně zavinutí, které tuto činnost dýchací ztížilo nebo přímo znemožnilo), a to buď opomenutí ve smyslu § 139 tr. z., pokud by se neopouštěla základna obžaloby, že obžalovaná přímo zamýšlela přivoditi smrt dítěte, nebo opomenutí z pouhé nedbalosti ve smyslu § 335 tr. zák.
Poněvadž porotní soud na základě těchto skutečností, jednak obžalovanou tvrzených, jednak napovězených výsledkem řízení, nedal porotcům otázky hovící tomuto od obžaloby odlišnému skutkovému stavu, zatížil tím řízení zmatečností podle § 344 čís. 6 tr. ř., a aniž třeba zabývati se ostatními výtkami zmateční stížnosti, bylo stížnosti již z uvedeného důvodu vyhověti, a to za podmínek § 5 nov. k tr. ř. čís. 3/1878 ř. z. již při poradě neveřejné, zrušiti rozsudek a věc vrátiti soudu prvé stolice, by ji v příštím porotním líčení znovu projednal a rozhodl.

Citace:

Čís. 5255. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 154-156.