Čís. 5261.

Čin je spáchán »při porodu« ve smyslu § 139 tr. z. nejen, byl-li vykonán za porodu samého, nýbrž i, byl-li vykonán po porodu, avšak v době, kdy trval ještě mimořádný duševní stav u rodičky porodem vyvolaný. Tento stav záleží i v zeslabení vůle rodičky, zejména její schopnosti tlumiti pudy v její duši se zrodivší, a může trvati i několik dní.
(Rozh. ze dne 30. března 1935, Zm II 299/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací po ústním líčení vyhověl částečně zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Moravské Ostravě jako soudu porotního ze dne 8. června 1934, jímž byla obžalovaná F. L. podle § 334 tr. ř. zproštěna obžaloby, podané na ni pro zločin vraždy prosté podle §§ 134, 135, čís. 4 tr. z., zrušil výrok porotců, pokud záležel v odpovědi na 2. otázku (otázku eventuální) a na otázky 3. a 4. (otázky dodatkové), jakož i rozsudek a odkázal věc do příštího zasedání soudu porotního při sborovém soudě prvé stolice k novému přelíčení a rozhodnutí v rozsahu zrušení. Pokud nebylo vyhověno zmateční stížnosti, stalo se to z těchto
důvodů:
Když byly při hlavním líčení přečteny a veřejnému žalobci a obhájci písemně předloženy otázky předsedou podepsané, jež měly býti podle usnesení soudního sboru porotního dány porotcům, t. j, otázka hlavní (1. otázka), jež zněla ve smyslu obžaloby na zločin vraždy prosté podle §§ 134, 135, čís. 4 tr. z., otázka eventuální (2. otázka) na zločinu zavraždění dítěte podle § 139 tr. z. (1. případ tohoto deliktu), otázka dodatková k otázkám 1. a 2. (3. otázka), zda skutek obžalované se stal z neodolatelného donucení, a otázka dodatková k otázkám 1. a 2. (4. otázka), zda obžalovaná spáchala čin z pohnutek nízkých a nečestných, navrhl veřejný žalobce vyloučení zmíněné otázky eventuální a otázky dodatkové, zda skutek obžalované se stal z neodolatelného donucení. Soudní sbor porotní usnesl se však tyto otázky připustiti. Na to vyhradil si veřejný žalobce zmateční stížnost, a to ihned po vyhlášení posléze zmíněného usnesení soudního sboru porotního. Porotci odpověděli pak na otázku hlavní 6 hlasy »ano« a 6 hlasy »ne«, na otázku eventuální 12 hlasy »ano«, na otázku dodatkovou, zda skutek obžalované se stal z neodolatelného donucení, rovněž 12 hlasy »ano« a na otázku dodatkovou, týkající se pohnutek, 12 hlasy hlasy »ne«. Na to vynesl soudní sbor porotní podle § 334 tr. ř. rozsudek, jímž byla obžalovaná obžaloby zproštěna.
Zmateční stížnost státního zastupitelství napadá tento rozsudek porotního soudu důvodem zmatečnosti podle § 344, čís. 6 tr. ř. S hlediska tohoto zmatku vytýká soudnímu sboru porotnímu především porušení předpisu § 320 tr. ř., záležející prý v tom, že byla porotcům dána k otázce hlavní na zločin vraždy prosté podle §§ 134, 135, čís. 4 tr. z. shora zmíněná otázka eventuální.
V tomto směru nelze stížnosti přiznati oprávnění. Předpis § 320, odst. 1 tr. ř., z něhož stížnost ve svých vývodech zřejmě vychází, stanoví předpoklady, za nichž soudní sbor porotní je povinen dáti porotcům k otázce hlavní otázku eventuální, nevylučuje však právo soudního sboru dáti porotcům onu otázku i bez těchto předpokladů, není-li dotyčná eventualita podle výsledků hlavního přelíčení naprosto vyloučena (rozhodnutí čís. 4043 a j. sb. n. s.). Lze souhlasiti s názorem zmateční stížnosti, že v souzeném případě nebyly po rozumu § 320 tr. ř.»tvrzeny« skutečnosti, podle nichž by, kdyby byly pravdivé, čin obžalované obžalobou jako zločin vraždy prosté podle §§ 134, 135, čís. 4 tr. z. za vinu kladený spadal pod mírnější ustanovení trestního zákona o zločinu zavraždění dítěte podle § 139 tr. z. (1. případ tohoto deliktu), t. j., že v souzeném případě nebyly skutečnosti uvedeného rázu výslovně uplatňovány, ani positivními výsledky napovězeny. Z toho, že takové skutečnosti nebyly v tomto případě po rozumu § 320 tr. ř. »tvrzeny«, plyne však pouze, že soudní sbor porotní nebyl povinen dáti porotcům ke zmíněné otázce hlavní uvedenou otázku eventuální, nikoli však též, že eventualita, již se týkala posléze zmíněná otázka, byla podle výsledků hlavního přelíčeni naprosto vyloučena, a že soudní sbor porotní nebyl v důsledku toho oprávněn dáti porotcům tuto otázku eventuální. Skutečnost, že obžalovaná usmrtila své novorozené dítě podle svých vlastních údajů teprve po uplynutí asi 30 hodin po porodu, nevylučuje sama o sobě možnost, že čin byl spáchán »při porodu« po rozumu § 139 tr. z. Čin je, jak ostatně sama stížnost připouští, spáchán »při porodu« ve smyslu § 139 tr. z. nejen tenkrát, byl-li vykonán po porodu, avšak v době, kdy trval ještě mimořádný duševní stav u rodičky porodem vyvolaný (rozh. čís. 2378 víd. sb.). Tento stav může však trvati i několik dní (Altmann, Kommentar zum österr. Strafrecht, 1. sv., str. 364). Skutečnosti svědkyní A. B. potvrzené, že porod byl normální, že obžalovaná nekrvácela a neměla horečku, a že dítě bylo živé (že hlasitě křičelo) a silné, a skutečnost svědkem Drem O. S. potvrzená, že obžalovaná byla již dne 20. března 1934 večer — čin byl spáchán dne 18. března 1934 o 5. hodině ranní — ve stavu normálním (takže mohla býti dopravena k soudu do vazby), nevylučovaly rovněž možnost, že obžalovaná vykonala skutek jí za vinu kladený v době, kdy onen mimořádný duševní stav, jenž bývá u rodiček porodem vyvoláván, u ní ještě nepominul, t. j. možnost, že vykonala čin jí za vinu kladený »při porodu« po rozumu § 139 tr. z. Obžalovaná udala sice, že se rozhodla k činu již dne 17. března 1934 odpoledne, že uvažovala o tom, jak by měla čin provésti, a dala svými údaji najevo, že si byla v době činu vědoma svého jednání, avšak ani tyto obžalovanou doznané skutečnosti nevylučovaly možnost, že obžalovaná vykonala skutek jí za vinu kladený v době, kdy u ní trval ještě mimořádný duševní stav porodem vyvolaný, tedy »při porodu« ve smyslu § 139 tr. z. Mimořádný duševní stav porodem u rodičky vyvolaný záleží i v zeslabení její vůle, zejména i v zeslabení její schopnosti tlumiti pudy v její duši se zrodivší (rozh. čís. 2378 víd. sb.). Že vůle obžalované nebyla v době činu následkem porodního aktu zeslabena, nevyšlo při hlavním přelíčení najevo. Ani ostatní stížností zdůrazňované skutečnosti, jež vyšly při hlavním líčení na jevo, nevylučovaly možnost, že obžalovaná vykonala skutek jí za vinu kladený v době, kdy u ní ještě nepominul onen mimořádný duševní stav, jenž bývá u rodičky porodem vyvoláván, t. j. že vykonala skutek jí za vinu kladený »při porodu« po rozumu § 139 tr. z. Z toho, co uvedeno, vysvítá, že soudní sbor porotní byl oprávněn dáti porotcům k otázce hlavní, znějící na zločin vraždy prosté podle §§ 134, 135, čís. 4 tr. z., otázku eventuální na zločin zavraždění dítěte podle § 139 tr. z. (1. případ tohoto deliktu). Směl-li však soudní sbor porotní dáti porotcům tuto otázku, neporušil tím, že jim tuto otázku dal, předpis § 320 tr. ř. a nezatížil tím v důsledku toho rozsudek zmatkem podle § 344, čís. 6 tr. ř. stížností v tomto směru uplatňovaným.

Citace:

Čís. 5261. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 164-167.