Čís. 5426.Osobám uvedeným v § 15 zákona čís. 108/1933 Sb. z. a n. přísluší vlastní právo žalobní; naproti tomu osoby vypočtené v § 16, odst. 1—3 cit. zákona nemají vlastního práva žalobního, nýbrž vykonávají je toliko v zastoupení osoby, které žalobní právo přísluší.(Rozh. ze dne 14. listopadu 1935, Zm I 928/35.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost soukromých žalobců J. H., V. S. a J. Z. do rozsudku krajského soudu trestního V Praze ze dne 24. května 1935, jímž byli obžalovaní V. R. a E. K. podle § 259, č. 2 tr. ř. zproštěni obžaloby pro přečin urážky, pomluvy a utrhání na cti podle §§ 1, 2, 3 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n., případně pro přestupek podle § 4 tisk. novely ve znění vyhlášky č. 145/1933 Sb. z. a n.Z důvodů:Zmateční stížnosti, opírající se o důvod zmatečnosti podle § 281, č. 9 a) tr. ř., nelze přiznati oprávněnost. Nejsou napadena tato rozsudková zjištění: Trestní návrh ze dne 21. listopadu 1934 je podán soukromými žalobci J. H., předsedou, V. S., členem představenstva a J. Z., členem představenstva, podle záhlaví za P-skou vzájemnou pojišťovnu v P. Plná moc k tomuto návrhu připojená z 20. listopadu 1934 je opatřena razítkem »P-ská vzájemná pojišťovna« a podpisy soukromých žalobců. V trestním návrhu a v obžalovacím spise, v jehož záhlaví jsou soukromí žalobci opětně uvedeni »za P-skou vzájemnou pojišťovnu«, se uvádí, že P-ská vzájemná pojišťovna a tím i její representanti, t. j. soukromí žalobci, jsou obviňováni křivě z nečestných a nemravných skutků a opovržlivých vlastností. Obhajoba namítala nedostatek aktivní legitimace, neboť soukromí žalobci nežalují svým jménem, nýbrž za P-skou vzájemnou pojišťovnu, která nepožívá ochrany cti, jsouc společností práva obchodního. Soud z kontextu trestního návrhu, obžalovacího spisu a podání zástupce soukromých žalobců, z dodatečně předložené plné moci (podepsané soukromými žalobci bez razítka »P-ská vzájemná pojišťovna«) a z prohlášení zástupce soukromých žalobců při hlavním přelíčení (totiž, že soukromí žalobci žalují »svým vlastním jménem, vykonávajíce tak toto žalobní právo za P-skou vzájemnou pojišťovnu«) dospěl k závěru, že soukromí žalobci žalují jednak za P-skou vzájemnou pojišťovnu, jednak svým vlastním jménem. Soud nepřiznal soukromým žalobcům žalobní právo, pokud je vykonávají za P-skou vzájemnou pojišťovnu, dospěv ze zjištění, učiněných ze stanov P-ské vzájemné pojišťovny v rozsudku uvedených, k závěru, že P-ská vzájemná pojišťovna je ústav, jehož činnost převážně směřuje k cílům výdělečným, a že tudíž, třeba je zřízena jako spolek podle zákona z 15. listopadu 1867, č. 134 ř. z., a v obchodním rejstříku zapsána není, je podnikem převážně výdělečným, že vzájemnost ustupuje u ní do pozadí a že ratio legis § 5, odst. 1, č. 3 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n. není, aby podniky takového druhu byly chráněny.Stěžovatelé vytýkají, že soud, pokud jde o jejich aktivní legitimaci, vycházel z mylného předpokladu, má-li za to, že soukromí žalobci žalují jednak za P-skou vzájemnou pojišťovnu, jednak svým vlastním jménem. Při tom poukazují na to, že jejich právní zástupce uvedl k dotazu soudu při hlavním přelíčení, že soukromí žalobci žalují »svým vlastním jménem, vykonávajíce tak toto právo (žalobní) za P-skou vzájemnou pojišťovnu«. Dovozují pak dále, že tudíž nežaluje P-ská vzájemná pojišťovna, která jako spolek nemůže žalovati svým jménem, avšak, poněvadž jde o korporaci zákonem uznanou, proto žalobní právo za tuto korporaci v souhlasu s ustanovením § 16, odst. 2 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n. vykonávají soukromí žalobcové jako osoby oprávněné zastupovati tuto korporaci ve sporech před soudem civilním.Ochrany cti podle zákona č. 108/1933 Sb. z. a n. požívají nejen osoby fysické, nýbrž mimo jiné i korporace zákonně uznané (§ 5, odst. 1, č. 3 cit. zák.). K soukromé žalobě je oprávněn ten, komu bylo trestným činem ublíženo (§ 15, odst. 1). V § 15, odst. 2 a 3 je pak stanoveno, komu přísluší právo k žalobě, směřuje-li trestný čin proti zemřelému nebo nezvěstnému. V § 16, odst. 1 až 3 se pak stanoví, kdo vykonává žalobní právo jednak za osoby mladší 18 let a za osoby zbavené svéprávnosti (s výjimkou marnotratníků), jednak za korporace, jednak za politické organisace, pokud nejsou osobami právnickými, jednak za periodický tiskopis. Osobám uvedeným v § 15 přísluší tedy vlastní právo žalobní, kdežto osoby vypočtené v § 16, odst. 1—3, z trestného činu nemají vlastního práva žalobního, nýbrž vykonávají toto žalobní právo toliko v zastoupení osoby, které žalobní právo přísluší. Tento rozdíl si patrně neuvědomují stěžovatelé, když tvrdí, že žalují vlastním jménem, vykonávajíce tak toto právo za P-skou vzájemnou pojišťovnu. Vždyť soukromým žalobcům, jak právě dovoženo, nepřísluší samostatné vlastní žalobní právo, pokud závadnými místy článku měla býti dotčena na cti P-ská vzájemná pojišťovna jako korporace zákonně uznaná, nýbrž mohli by žalobní právo, pokud by příslušelo P-ské vzájemné pojišťovně, vykonávati toliko v jejím zastoupení. Pro vyřešení otázky aktivní legitimace v souzeném případě je směrodatným prohlášení soukromých žalobců, byť i vycházelo z nesprávného pojetí zákona. Soukromí žalobci i ve zmateční stížnosti výslovně prohlašují, že žalují svým vlastním jménem, že žalobní právo nevykonávají v zastoupení a v plné moci P-ské pojišťovny, zdůrazňujíce při tom, že původní plná moci ze dne 20. listopadu 1934 byla nedopatřením přiložena a že byla dodatečně předložena správná plná moc pro trestní řízení určená. Nežalují-li tedy soukromí žalobcové podle svého výslovného prohlášení v zastoupení a v plné moci P-ské vzájemné pojišťovny, nýbrž jménem vlastním, netřeba řešiti otázku, zda P-ská vzájemná pojišťovna požívá ochrany cti (§ 5, odst. 1, č. 3 cit. zák.). V důsledku toho netřeba se též zabývati vývody zmateční stížnosti, pokud se jimi stěžovatelé snaží dovoditi, že nesprávný je právní názor soudu, že P-ská vzájemná pojišťovna, jsouc podnikem převážně výdělečným, nepožívá ochrany cti ve smyslu § 5, odst. 1, č. 3 cit. zák.