Čís. 5408.Jako pachatel ve smyslu § 486 tr. zák. může přicházeti v úvahu pouze ten, kdo samostatně vede podnik (obchod).Názor, že tichý společník (který vede komerční stránku podniku) je povinen působiti k vyrovnání a že z titulu tichého společnictví ručí věřitelům trestně-právně za jejich poškození, nemá (opory v zákoně.(Rozh. ze dne 24. října 1935, Zm I 665/35.) Nejvyšší sou d jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného F. B. do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 17. dubna 1935, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem úpadku z nedbalosti podle § 486, č. 2 tr. z., zrušiti rozsudek v odpor vzatý co do F. B. jako zmatečný a vrátil věc témuž soudu nalézacímu, by o ní v rozsahu zrušeni znovu jednal a rozhodl.Důvody:Zmateční stížnost vytýká napadenému rozsudku číselně zmatky podle č. 5, 9 b) a 10 § 281 tr. ř., obsahově však jde pouze a jediné o zmatek v č. 9 lit. a) § 281 tr. ř. uvedený, leč právě v tomto směru nelze stížnosti upříti oprávnění.Nalézací soud zjišťuje, že obžalovaný F. B. byl tichým společníkem firmy M. s vkladem 40000 Kč, a že se měl starati a také se staral o komerční stránku podniku. Dále zjišťuje rozsudek, že B. zavedl v podniku knihy po americkém způsobu a že sestavoval každoročně bilanci, konečně že spolu s M. »činili výběry ze závodu« ve výši ročních asi 30000 Kč, a že již v roce 1931 upozornil B. M-a na finanční stav podniku.Z těchto skutkových zjištění nelze však, jak to činí soud prvé stolice, odvoditi závěr o vině stěžovatelově úvahou, že znal pravý finanční stav firmy, věděl, že firma činí nové dluhy a dluhy splácí, a že tudíž nestačilo, že M-ovi finanční stav podniku sdělil, nýbrž že bylo jeho povinností, působiti na to, aby M. včas ohlásil vyrovnání nebo konkurs. Tuto úvahu zakončuje soud prvé stolice závěrem, že v tomto směru stěžovatel jako tichý společník, který vede komerční stránku podniku, ručí svojí nedbalostí za poškození věřitelů. Zmateční stížnosti, jež obsahově dovozuje, že výrokem o tom, zdali takto zjištěný skutek obžalovaného je přečinem čili nic, bylo zákona nesprávně užito, nelze upříti úspěch. Jako pachatel ve smyslu ustanovení § 486 tr. z. může přicházeti v úvahu pouze ten, kdo samostatně vede podnik či obchod, t. j. kdo kontrahuje dluhy, splácí je, atd.; leč skutková zjištění nalézacího soudu neobsahuji tohoto tvrzení, alespoň ne do té míry, aby je bylo lze míti za jednoznačně projádřeno. Rozsudek sice praví na jednom místě, že »obžalovaní« (tedy i B.), v zápětí však dodává: »resp. firma M., činili nové dluhy a dluhy spláceli«, načež o několik odstavců dále praví, že obžalovaný (B.) věděl, že firma dělá nové dluhy, avšak způsobem nepřipouštějícím pochyb není nikde v rozsudku obsaženo skutkové zjištění, jež by dopouštělo závěr, že obžalovaný B. byl osobou samostatně vedoucí firmu, že i on dluhy kontrahoval a že je i splácel. Okolnost, že vedl obchodní knihy, není sama o sobě toho druhu, aby vedla k tomuto závěru, tím méně skutečnost, že »konány byly výběry ročních 30000 Kč«, jež by se zdála spíše nasvědčovati tomu, že obžalovaný si prostě vybíral plat. Povinnost tichého společníka, působiti k vyrovnání, případně jeho ručení věřitelům ve smyslu trestně-právním z titulu tichého společnictví, nemá zákonného podkladu.Zrušovacímu soudu nelze rozhodnouti ve věci samé, neboť dříve bude nutno celé řady zjištění skutkových, jež soudu zrušovacímu prováděti nelze, jichž je však nezbytně zapotřebí, má-li býti stanoveno, zda B. přichází v úvahu jako pachatel ve smyslu § 486, resp. 486, lit. c) tr. z. Následkem nedostatečných skutkových zjištění ve věci zůstává tato otázka otevřena. Soud prvé stolice se omezil na zjištění, že B. vedl komerční a M. technickou stránku podniku. Toto zjištění neříká však ničeho o tom, jaký byl vlastně faktický poměr mezi M. a B., zda B. nebyl fakticky něco více než tichým společníkem, zda i B. samostatně objednával materiál, staral se o nákupy, zadával objednávky, přijímal zakázky, vyžadoval úvěr a konal platy, a právě tyto otázky teprve povedou k dalšímu zjištění, zda po rozumu § 486, lit. c) tr. z. samostatně věci dlužníkovy vedl, i k závěru, zda jest jej považovati za pachatele ve smyslu § 486 tr. z.