Čís. 273 dis.Obviněný advokát nesmí býti přítomen při výslechu svědků v jeho kárné věci, konaném u dožádaného soudu.Se ctí a vážností advokátského stavu je naprosto neslučitelno, aby advokát v jakýchkoli právních věcech jednal se stranami v místnostech hostinských nebo v místnostech přístupných z místností hostinských.Zlehčuje čest a vážnost stavu advokát, jenž bez povolení výboru advokátní komory koná mimo své sídlo pravidelné úřední dny.(Rozh. ze dne 23. prosince 1935, Ds II 20/34.)Nejvyšší soud jako kárný soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie zamítl odvolání obviněného advokáta z nálezu disciplinární rady advokátní komory v Brně ze dne 23. června 1934, jímž byl odvolatel uznán vinným disciplinárním přečinem zlehčení cti a vážnosti stavu. Z důvodů:Odvolání je předně nedůvodné, pokud jde o výrok o vině. Kárný soud odvolací neshledává důvodu, aby se odchýlil od skutkových zjištění napadeného nálezu.Uplatňuje-li odvolatel, že mnohých nejasností nebo rozporů při sepisování svědeckých výpovědí by tu nebylo, kdyby obviněný byl při svědeckých výpovědích intervenoval, zapomíná, že vzhledem k tomu, že výslech svědků prováděl cestou dožádání okresní soud, byla přítomnost obviněného při výslechu oněch svědků nepřípustna.Pro posouzení věci je nerozhodno, zda činností obviněného byl udavatel Dr. N. ve svých zájmech dotčen či nikoli. Již disciplinární rada poukázala výstižně k tomu, že jde jediné o to, zda činností tou byla dotčena čest a vážnost stavu advokátského. A že by tomu tak nebylo, nepodařilo se odvolateli dokázati; jeho úsilí vyčerpává se pouze v tom, aby podlomil skutkový základ napadeného nálezu, a nepokouší se ani dokázati, že i při tom skutkovém základu, jaký je nálezem zjištěn, jednání odvolateli za vinu kladené neopodstatňuje disciplinární přečin zlehčení cti a vážnosti stavu advokátského. Nepokouší se zejména o průkaz, že pochybený je náhled disciplinární rady, podle něhož je se ctí a vážností advokátského stavu naprosto neslučitelno, aby advokát v jakýchkoli věcech jednal se stranami v místnostech hostinských nebo v místnostech přístupných z místností hostinských (viz i r. č. 39 dis. Sb. n. s.). Činnost obviněného nemohou nijak ospravedlniti a učiniti beztrestnou jeho poukazy na to, že snad advokáti, pokud se týče notář tehdy v J. působivší, podle náhledu obviněného byli nespolehliví, neschopní atd.Podstatou věci je a zůstává, že podle formálně i věcně bezvadných zjištění napadeného nálezu obviněný mimo sídlo své působnosti jednal se stranami o jejich právních věcech v takovém rozsahu, že se zřetelem na to jakož i na dobu, po kterou tuto činnost vyvíjel, je oprávněn náhled, že takovouto činnost dlužno považovati za přímé konání úředních dnů. K tomu však obviněný žádného oprávnění neměl, ba jeho žádost za konání úředních dnů v J. byla výměrem výboru moravské advokátní komory ze dne 8. července 1933 zamítnuta. Postup obviněného byl dokonce již i předmětem kárného řízení, které skončilo pro obviněného příznivě jen proto, že průvodní materiál nebyl tehdy tak usvědčující jako nyní. Již i v tom nálezu bylo však obviněnému dáno jasně na srozuměnou, že hostinské místnosti dlužno na každý způsob označiti za takové, ve kterých advokát úřadovati nesmí.Poukaz obviněného na to, že se nemohl dáti substituovati zmíněnými právníky j-ými, poněvadž by se byl stal svým klientům odpovědným za případnou náhradu škody, ztroskotává již o to, že podle bezvadných zjištění napadeného nálezu přejímal v J. četně i zastupování nová (sám v odvolání to přiznává, ovšem v míře jen omezené), a že ve své činnosti pokračoval i v době, kdy oni podle mínění obviněného nevyhovující právníci v J. již nepůsobili. Touto poslednější okolností je odňata půda též námitce odvolatelově, že se při svém jednání dal vésti ohledy lidskosti, aby klienty zachránil před újmou, jež by jim hrozila ze zastupování oněmi nedostatečnými právními zástupci. Pro závěr, že obviněný v četných případech navštěvoval své klienty v J. v jejich bytech a závodech, aby s nimi o jejich věcech jednal, bral od nich informace a (podával zprávy, měla disciplinární rada dostatečný podklad již v samém zodpovídání obviněného; tak udal obviněný ve svém vyjádření ze dne 30. prosince 1933, že před svým odjezdem z J. navštěvuje toho kterého obchodníka v J. v jeho bytě a že ho stále zaměstnává řada obchodníků v J., jimž v jejich věcech podává zprávy; že zastupuje řadu obchodníků v M. T., kteří jsou komitenty Živnostenské záložny v J., do jejíž kanceláře pak v takových případech docházel. Obviněnému nepodařilo se podle toho, co uvedeno, vyvrátiti správnost zhodnocení výsledků průvodních disciplinární radou a obviněný se ani nepokusil, jak již zdůrazněno, dolíčiti nesprávnost právního posouzení věci disciplinární radou na tom skutkovém podkladě, jak je tento v nálezu bezvadně zjištěn.