Čís. 5457.

Zabavuje-li exekutor nějakou věc, patří k jeho služebnímu výkonu nejen sám akt zabavovací, uskutečňující se již zapsáním a popsáním oné věci v protokolu, nýbrž i skončení a podepsání protokolu účastníky jednání.
Ke skutkové podstatě zločinu podle § 81 tr. zák. po stránce subjektivní se též vyžaduje, aby si byl pachatel vědom, že služební výkon vrchnostenské osoby v době jeho zprotivení nebyl ještě ukončen.
(Rozh. ze dne 11. prosince 1935, Zm I 1279/35.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chrudimi ze dne 23. září 1935, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. z., zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině, trestu a výrocích s tím souvisících jako zmatečný a vrátil věc prvému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Důvody:
Zmateční stížnosti, napadající rozsudek z důvodů zmatku č. 4, 5, 9 a), 10 § 281 tr. ř., nelze upříti oprávněnost. Napadený rozsudek zjišťuje po objektivní stránce, že v době spáchání činu úřední výkon berního vykonavatele, totiž zabavení gramofonu, nebyl skončen, po subjektivní stránce, že se obžalovaný zprotivil bernímu vykonavateli vyhrůžkou, aby provedení exekuce zmařil, neboť jinak chování jeho není vysvětlitelno, a že konečně úmysl jeho zmařiti výkon zabavení vyplývá již z původního napřáhnutí lopatky na gramofon.
Zmateční stížnost napadá tento výrok jako zmatečný s hlediska č. 9 a), vytýkajíc mu nedostatek skutkové povahy § 81 tr. z. proto, že — po objektivní stránce — v době inkriminovaného činu bylo již zabavení gramofonu pouhým prohlášením berního vykonavatele skončeno, čemuž prý nebránilo nedokončení protokolu; v tom obsaženo je další tvrzení, — po subjektivní stránce —, že je obžalovaný také za skončené považoval. Jinaká zjištění rozsudku, že tu byly a že obžalovaný byl si vědom skutečností, že D. je berním vykonavatelem, že má vrchnostenský příkaz ku provedení exekuce a že se obžalovaný vůči němu choval výhružně, takže vykonavatel odešel, v důvodné obavě, že mu obžalovaný ublíží, nechává stížnost nenapadena.
Zmateční stížnosti nelze přisvědčiti, pokud popírá, že dána byla skutková povaha zločinu podle § 81 tr. z. po stránce objektivní.
Stížnost zřejmě nerozlišuje dva různé pojmy, a to samo zabavení, které vzniká ne sice pouhým prohlášením, jak míní stížnost, ale již zapsáním a popsáním zabaveného předmětu v protokole (§§ 364, 368 zákona č. 76/1927 Sb. z. a n.) bez ohledu na to, zda protokol byl dokončen a podepsán a zabavený předmět známkou opatřen, a určitý služební výkon, spadající do formálního oprávnění vrchnostenské osoby, jenž zároveň také poskytuje ovšem rámec vlastnímu úkonu zabavovacímu, ale jejž nelze s ním ztotožňovat, a k jehož zmaření úmysl pachatelův podle obvinění směřoval. Že šlo o takový služební výkon, jehož účelem bylo ovšem zabavení gramofonu, zůstalo stížností nepopřeno. Rozsah formálního oprávnění výkonného orgánu berního při zabavovacím aktu je patrný z ustanovení § 354 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.: »O exekučních výkonech sepíše výkonný orgán protokol podepsaný účastníky.« Spadalo do něho tedy zejména i skončení a podepsání protokolu, i když zástavní právo exekuční vzniklo už před skončením protokolu. Zjistil-li prvý soud (což stížnost nenapadá), že protokol nebyl dopsán, poněvadž výkonný orgán ve vážné obavě z vyhrůžky obžalovaného a celého jeho chování odešel, aniž mohl dokončení exekuce provésti, jinými slovy uskutečniti všechny formálnosti, k nimž byl oprávněn, tedy i dokončiti sepsání protokolu a vyžádati si podpisy na něj, právem došel k závěru, že je tu objektivní skutková povaha zločinu podle § 81 tr. z. Okolnost, že již částečný protokol, pokud jen obsahoval sepsání a popis zabaveného předmětu, tvořil při tom podklad pro vznik zástavního práva, je nerozhodná.
Rozsudek trpí však nedostatkem zjištění skutkové povahy inkriminovaného činu po subjektivní stránce. Na nalézacím soudu bylo, aby bezpečně zjistil podklady pro závěr, zda si byl obžalovaný vědom toho, že služební výkon exekutorův v době jeho činu není ještě skončen, a aby se i o této stránce vyslovil, — jak plynulo již ze zrušovacího nálezu nejvyššího soudu ze dne 16. května 1935, kde vysloveno, že skutková podstata zločinu podle § 81 tr. z. předpokládala, že konkrétní služební výkon v době zprotivení obžalovaného nebyl ještě skončen a že to obžalovaný též věděl. Kladný závěr rozsudkový v tomto směru, tak jak je nahoře citován, není logickou dedukcí plynoucí ze zjištěných skutečností. Prvému soudu nelze přisvědčiti, že by jednání obžalovaného jinak, než úmyslem zmařiti výkon zabavení, nebylo vysvětlitelno, ani, že úmysl tento plyne z původního napřáhnutí lopatky na gramofon prohlášený za zabavený. Vždyť prvý soud nezjistil skutečnosti, které by vylučovaly na straně obžalovaného úmysl jiný, zejména snad úmysl poškoditi věřitele, pro nějž zabavení bylo podle názoru stěžovatelova již provedeno, nebo úmysl napadnouti jen urážlivě berního vykonavatele pro toto jeho provedení zabavení. Bylo na prvém soudu, aby zejména berním exekutorem jako svědkem objasnil, byly-li tu skutečnosti — snad výslovné upozornění berního vykonavatele — z nichž mohl obžalovaný usuzovati, že služební výkon není posud skončen, a které by bezpečně vylučovaly správnost jeho obhajoby, že považoval výkon exekuce za skončený. Tento nedostatek zjištění skutkové povahy činu obžalovanému přičítaného po subjektivní stránce činí rozsudek zmatečným.

Citace:

č. 5457. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 516-518.