Čís. 251 dis.

Zlehčeni cti a vážnosti stavu, provedl-li advokát proti dlužníku, jenž bez upomínáni zaplatil jeho mandantu soudně stanovené útraty, zůstav dlužen jen jednu Kč, exekuci pro tento nedoplatek, aniž naň dlužníka dříve upozornil.
(Rozh. ze dne 29. května 1935, Ds II 28/34.)
Nejvyšší soud jako odvolací kárný soud v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie zamítl v neveřejném sezení odvolání obviněného z nálezu disciplinární rady moravské advokátní komory v Brně ze dne 22. září 1934, jímž byl odvolatel uznán vinným přečinem zlehčení cti a vážnosti stavu.
Důvody:
Odvoláním se domáhá obviněný zproštění, případně aspoň uložení trestu písemné důtky podle § 12, lit. a) disc. statutu. Odvolání není důvodné. Obviněný neměl omluvitelného důvodu, aby z předcházejícího postupu firmy J. a spol. usuzoval na zlehčovací úmysl této firmy při placení útrat, jež byly soudně stanoveny a jež firma až na 1 Kč zaplatila bez upomínání, tedy zřetelně projevila úmysl útraty ty bez dalšího řízení vyrovnati. Obviněný při uvážení těchto okolností a poměrů velké firmy musil by dospěti k úsudku, že firma, platící odpůrci soudně přisouzené útraty bez upomínáni, je si vědoma toho, že přisouzení útrat je konečné a že se nevydá svévolně v nebezpečí, že bude nedoplatek útrat na ní vymáhán exekučně, čímž by jí vzešly jen další nepoměrně vysoké útraty exekuční; nemůže proto ani ve směru subjektivním své jednání ospravedlniti, neboť než za těchto poměrů dal vésti exekuci pro nedoplatek 1 Kč, měl při bedlivé pozornosti uvážiti, že jde zřejmě o nedopatření při poukázání útrat a že věc může býti vyřízena prostým upozorněním. Musil též věděti, že příkrý postup vymáhání 1 Kč mobilární exekucí proti velké firmě, pokud nebyl nutně opodstatněn okolnostmi touto firmou způsobenými, je způsobilý zlehčiti u třetích osob, jimž se dostane na vědomí, celý stav advokátní v jeho funkci svědomitého plnění úkolů z právního zastupování vyplývajících. Tuto zvláštní povinnost stavovskou má advokát i při právních krocích, jež jinak zákonu odpovídají a nemůže v disciplinárním ohledu obviněného ospravedlniti, že měl právo vésti exekuci. Nejvyšší soud se zřetelem k tomu, že zlehčení cti a vážnosti stavu došlo projevu v tom, že exekuční soud oznámil případ advokátní komoře, shledává i při prvním disciplinárním provinění obviněného uložený trest peněžitý přiměřeným stupni jeho viny. Ani jeho výše není taková, že by se zvláště muselo hleděli ku dnešním poměrům, na něž odvolavatel poukazuje. Bezdůvodné odvolání obviněného bylo tudíž zamítnuto.

Citace:

č. 251 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 565-566.