Čís. 5433.

Pojem »právního jednání, po rozumu § 1 zákona o maření exekuce. Podání žaloby (o obnovu řízení) samo o sobě není »právním jednáním«, jaké má na mysli § 1 zákona o maření exekuce. Výraz »Rechtsgeschäft« v původními textu tohoto ustanovení zákona vylučuje též, aby pod tento pojem bylo zahrnuto předstírání činu nedovoleného.
(Rozh. ze dne 20. listopadu 1935, Zm I 453/35.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obžalovaných J. T. a K. S. do rozsudku krajského soudu v Plzni ze dne 23. ledna 1935, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými, a to J. T. přečinem podle § 1 zákona o maření exekuce ze dne 25. května 1883, č. 78 ř. z., K. S. spoluvinou na tomto přečinu podle § 5 tr. z. a § 1 zákona o mař. exekuce, napadený rozsudek zrušil jako zmatečný a oba obžalované podle § 259, č. 2 tr. ř. zprostil obžaloby. Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje důvody zmatečnosti č. 4, 9 a) § 281 tr. ř., provádí však svými vývody jen důvod č. 9 a) a s hlediska tohoto zmatku právem vytýká, že odsuzující výrok spočívá na mylném použití zákona.
Napadený rozsudek po skutkové stránce zjišťuje, že manželé J. a K. T-ovi byli rozsudkem (krajského soudu v Plzni) ze dne 5. prosince 1933 na základě dlužního úpisu ze dne 24. června 1931, jimi spolupodepsaného, odsouzeni, aby zaplatili R. S-ovi částku 6500 Kč s přísl., — že dne 6. dubna 1934 podali žalobu o obnovu onoho civilního sporu, v níž tvrdili, že jejich podpisy na dlužním úpisu nejsou pravé, nýbrž že byly padělány K. S-em, že však toto tvrzení nebylo pravdivé. Rozsudek dále odůvodňuje, proč nevěří údajům spoluobžalovaného K. S., který v trestním řízení jako obviněný doznal, že podepsal dlužní úpis jménem manželů T., a tvrdil, že tak učinil na popud R. S-a, jenž prý mu řekl, že jde o pouhou formalitu. Na základě těchto zjištění dospěl nalézací soud (ve shodě s obžalovacím spisem) k závěru, že si obžalovaný J. T. za exekuce jemu hrozící vymyslil právní jednání v úmyslu zmařiti uspokojení svého věřitele R. S., a že obžalovaný K. S. k vykonání tohoto skutku jemu pomáhal a přispěl.
Zmateční stížnost právem namítá, že tu nelze mluviti o vymyšleném právním jednání ve smyslu § 1 zákona o maření exekuce. Podání žaloby (o obnovu řízení) samo o sobě není právním jednáním, jaké má na mysli toto ustanovení zákona. Za takové právní jednání lze považovati jen jednostranné nebo vícestranné projevy vůle, jichž účel směřuje k určitému právnímu účinku, kdežto podání žaloby jest jen procesním úkonem, jímž se uplatňuje nárok nebo právo (srov. rozh. č. 3093 Sb. n. s. a výraz »Rechtsgeschäft« v původním německém tekstu zákona, jenž vylučuje též, aby pod tento pojem bylo zahrnuto předstírání činu nedovoleného). Pod předpis § 1 zákona o maření exekuce spadá ovšem za ostatních předpokladů tam uvedených podání žaloby, jíž se jako důvod žalobního nároku uplatňuje vymyšlené právní jednání. V žalobě o obnovu řízení, o niž jde, však manželé T-ovi jednak nikterak nepředstírali, nýbrž naopak popřeli vlastní právní jednání (podpis dlužního úpisu), jednak tvrdili, že tento dlužní úpis jejich jménem neoprávněně podepsal K. S., což ovšem podle rozsudkového zjištění nebylo pravda. Než ani to, ani ono nelze podřaditi pojmu »uplatňování vymyšleného právního jednání« ve smyslu právě vyloženém.
Podle toho, co uvedeno, nenaplňuje zjištěné jednání obžalovaného J. T. ani objektivní skutkovou podstatu přečinu, jímž byl uznán vinným. Již proto neobstojí ani výrok odsuzující spoluobžalovaného K. S. pro spoluvinu na tomto přečinu, nehledíc k tomu, že rozsudek ani nezjišťuje, čím vlastně tento obžalovaný pomáhal a přispěl k vykonání skutku T-ova (to, co rozsudek v té příčině uvádí, týká se vesměs způsobu hájení se obžalovaného S. v tomto trestním řízení). Jelikož pak v jednání stěžovatelů obžalobou stíhaném, pokud se týče napadeným rozsud- kem zjištěném, nelze spatřovati ani skutkovou podstatu některého jiného trestného činu, bylo zmateční stížnosti vyhověti, rozsudek jako zmatečný podle č. 9 a) § 281 tr. ř. zrušiti a obžalované podle § 259, č. 2 tr. ř. zprostiti obžaloby.

Citace:

Čís. 5433. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 467-469.