Čís. 250 dis.

Porušení povinností povolání, nevyhověl-li advokát soudnímu usnesení, jímž bylo jeho mandantu uloženo složiti zálohu na znalecké výlohy, ačkoli mu strana soudem určenou částku k tomu účelu odevzdala; je nerozhodné, že podle právního názoru obviněného břímě důkazu nespočívalo na jeho mandantovi.
(Rozh. ze dne 29. května 1935, Ds I 13/35.)
Nejvyšší soud jako kárný soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie zamítl odvolání obviněného advokáta proti nálezu disciplinární rady advokátní komory v Čechách ze dne 8. října 1934, jímž byl uznán vinným disciplinárním přečinem porušení povinnosti povolání.
Důvody:
Je nerozhodne, že koncipient obviněného advokáta vznesl proti jeho příkazu námitku nepřiměřenosti cen účtovaných žalobcem S. žalovaným manželům J., když je jisto, že se obviněný dověděl ještě před uplynutím 14denní lhůty, že jeho mandantům bylo soudem uloženo složití do 14 dnů zálohu 50 Kč na provedení znaleckého důkazu. Zjišťujeť kárný nález výslovně — a zjištění to není odvoláním napadeno — že obviněný dopsal dne 25. listopadu 1930 manželům J. o zálohu na znalecké výlohy. Obhajoba to sama přiznala při ústním líčení v prvé stolici, uvedši, že si obviněný vyžádal z opatrnosti zálohu od manželů J.
Soudnímu příkazu na složení zálohy měl obviněný bezpodmínečně vyhověti. Plyneť z ustanovení § 367 c. ř. s. jasně, že proti usnesení prvého soudu, jímž byla uložena záloha na provedení znaleckého důkazu, je opravný prostředek vyloučen. Zdůrazňujeť zákon v uvedeném předpisu, že předpisů o důkazu svědeckém je použíti i při důkazu znaleckém, tedy veškerých ustanovení §§ 320—350 c. ř. s. a mezi nimi i předpisu § 349, 2. odst. c. ř. s., jenž vylučuje opravný prostředek proti usnesení, ukládajícímu zálohu na provedení důkazu (srov. rozh. čís. 6317 Sb. n. s. civ.). Nešlo tu o to, na které ze sporných stran spočívalo onus probandi, nýbrž o splnění soudního usnesení, proti němuž je opravný prostředek vyloučen.
Zmíněným usnesením bylo žalovaným uloženo složiti zálohu pod ztrátou důkazu, takže neměl býti pro obviněného směrodatným jeho právní názor, nýbrž zájem klientův a nebezpečí jemu hrozící. Peníz 50 Kč byl podle nenapadeného zjištění kárného nálezu obviněnému jeho mandantem včas zaslán s výslovným určením, že jde o peníze na znalecké výlohy. Tvrzení obviněného, že byl o dojití peněz personálem své kanceláře zpraven až po projití 14denní lhůty, týká se okolnosti bezvýznamné z toho důvodu, že na obviněném bylo, by patřičným dotazem v kanceláři zjistil, zda-li jeho výzvě mandant vyhověl či nikoliv. Bylo proto odvolání z výroku o vině zamítnouti.

Citace:

č. 250 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 564-565.