Čís. 5425.

Dopustil-li se pachatel zločinu dokonané vraždy prosté na jedné osobě a zločinu nedokonané vraždy prosté na druhé osobě, jde o dva sbíhající se zločiny, trestné podle modifikované absorpční zásady trestem stanoveným na zločin těžší.
Zákon čís. 91/1934 Sb. z. a n. nemluví sice vůbec o okolnostech přitěžujících, avšak slovy: »jsou-li polehčující okolnosti tak závažné«, naznačuje, že nutno vinu obžalovaného posouditi v celku, že nerozhoduje početnost, nýbrž význam a závažnost polehčujících okolností, a to se zřetelem k celkové povaze trestného činu a tudíž i se zřetelem k okolnostem přitěžujícím.
(Rozh. ze dne 13. listopadu 1935, Zm I 1177/35.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl odvolání státního zastupitelství z výroku o trestu uloženém obžalovanému pro zločin vraždy prosté dílem dokonané, dílem nedokonané ve smyslu §§ 8, 134, 135, č. 4 tr. z. podle § 136 tr. z. a § 1 zákona č. 91/1934 Sb. z. a n. patnácti lety těžkého žaláře, zostřeného čtvrtletně postem, a zvýšil trest na dvacet let těžkého žaláře, zostřeného postem čtvrtletně.
Důvody:
Nelze upříti oprávněnosti odvolání státního zastupitelství, pokud vytýká, že porotní soud, vyměřuje trest podle § 1 zák. č. 91/1934 Sb. z. a n. a maje při tom za to, že obžalovanému nic nepřitěžuje, nepřihlédl k přitěžující okolnosti, že se obžalovaný dopustil nejen dokonané prosté vraždy na svém vlastním dítěti, nýbrž i nedokonané vraždy na své manželce. Jde tu vpravdě o souběh dvou trestných činů, dvou samostatných útoků na život dvou různých osob, a nikoli, jak rozsudek praví, »o jediný zločin, spáchaný z téhož zločinného rozhodnutí«; jsou tu dva samostatné trestné činy, totiž dokonaná vražda prostá a nedokonaná vražda prostá, tedy dva činy si konkurující, trestné podle modifikované absorpční zásady, přijaté trestním zákonem, trestem stanoveným na zločin nejtěžší. Měl tudíž porotní soud, zvláště když sám, a to správně, přihlédl k § 34 tr. z., dbáti též této skutečnosti, obzvláště když přihlédl jako k polehčující okolnosti k tomu, že v případě manželky obžalovaného zůstalo při pokusu.
Zákon č. 91/1934 Sb. z. a n. nemluví sice vůbec o okolnostech přitěžujících, než slovy: »jsou-li polehčující okolnosti tak závažné«, naznačuje, že nutno posouditi vinu obžalovaného v celku, že nerozhoduje početnost, nýbrž význam a závažnost polehčujících okolností, a to se zřetelem k celkové povaze trestného činu neb činů, jimiž byl obžalovaný uznán vinným, a tudíž i se zřetelem k okolnostem mu přitěžujících.
Poněvadž se tedy obžalovaný dopustil zločinu dokonané vraždy prosté na svém vlastním dítěti, ohroženého trestem smrti (§ 136 tr. z.), a zločinu nedokonané vraždy prosté na své manželce, ohroženého trestem těžkého žaláře mezi deseti až dvaceti lety, a jsou-li tu okolnosti zvláště přitěžující, doživotního (§ 138 tr. z.), nelze vzhledem k polehčujícím okolnostem, které věcně správně rozsudek pro výměru trestu podle § 1 zák. č. 91/1934 Sb. z. a n. uvádí, proti nimž však stojí výše vytčená důležitá okolnost přitěžující, považovati nejnižší mez trestu dočasného podle § 1 zák. č. 91/1934 Sb. z. a n. za odpovídající vině obžalovaného. Bylo proto odvolání vyhověno.

Citace:

Čís. 5425. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 450-451.