Čís. 5244.

Porušení práva zaručeného obžalovanému ustanovením § 314, odst. 2 tr. ř., že po skončení průvodního řízení může ústně přednésti svoji obhajobu, není ohroženo sankcí zmatečnosti a proto není zmatkem podle § 384, čís. 5 tr. ř.
Za zločin vraždy podle § 278 tr. z. nelze uložiti vedlejší trest ztráty volebního práva do obcí.
(Rozh. ze dne 11. března 1935, Zm IV 665/34.)
Nejvyšší soud v trestní věci proti P. L. a spol., obžalovaným ze zločinu vraždy a j., zmateční stížnosti obžalovaných částečně odmítl, částečně zamítl, z úřední povinnosti však z důvodu zmatku podle § 385, čís. 2 tr. ř. zrušil rozsudek porotního soudu ve výroku o ztrátě volebního práva do obcí a tento vedlejší trest pominul.
Z důvodů:
Důvod zmatku podle § 384, čís. 5 tr. ř. byl uplatňován námitkou, že obžalovaní po skončeném průvodním řízení neměli možnost pronésti svoji obhajobu, neboť prý ani jim nebyla položena otázka, zda se chtí ujati slova na svoji obhajobu, či nikoliv. Touto námitkou nebyl však prokázán shora uvedený důvod zmatku; neboť tento důvod zmatku vyskytuje se pouze, dopustil-li se soud takové nepravidelnosti, nebo opomenutí, které jsou zákonem zakázané pod následkem zmatečnosti. Ani zmateční stížnost netvrdí, že by tu byl porušen takový zákaz, ani to nelze ze spisů zjistiti. Především ani v § 314 tr. ř. ani v § 12 por. nov. není uvedena sankce zmatečnosti. Jinak z obsahu zápisu o hlavním líčení plyne, že strany prohlásily, že nežádají doplnění průvodního řízení a že obžalovaní po obhajovací řeči svého obhájce neučinili dalších přednesů, což znamená, že se toho vzdali.
Nejvyšší soud, přezkoumávaje tuto trestní věc, se přesvědčil, že rozsudek prvního soudu je dotčen zmatkem podle § 385, čís. 2 tr. ř., pokud byl obžalovaným uložen trest ztráty volebního práva do obcí. Tento vedlejší trest byl v tomto případě podle zákona nepřípustný. Podle bodu 4 § 3 zák. z 31. ledna 1919, čís. 75 Sb. z. a n. ve znění zákonů čís. 163/ 1920 a 253/1922 Sb. z. a n. může býti ztráta práva volebního do obcí vyslovena pouze tam, kde podle platných ustanovení nastává ztráta tohoto práva. Podle trestního práva na Slovensku a Podkarp. Rusi platného (§ 56 tr. z.) nastávala tato ztráta v případě odsouzení ku ztrátě práv politických, která však mohla býti vyslovena pouze v případech, v nichž zákon výslovně tak stanoví. Zákonem čís. 75/1919 nebyla možnost odsouzení ku ztrátě práva volebního ve srovnání s dosavadním právním stavem rozšířena, nýbrž byla obmezena, a to potud, že může býti vyslovena tam, kde jde o dřívější trestní ustanovení, pouze v případech, ve kterých byl přípustný trest ztráty politických práv, avšak s tím dalším obmezením, že podmínkou ztráty práva volebního do obcí je, že trestný čin byl spáchán z pohnutek nízkých a nečestných. V případech však, ve kterých podle platných předpisů nebylo přípustno vysloviti ztrátu práv politických, nemůže býti vyslovena ztráta práva volebního do obcí, ani když čin byl spáchán z pohnutek nízkých a nečestných.
Poněvadž však podle ustanovení 18. hlavy trestního zákona v případě zločinu vraždy podle § 278 tr. z. nebyl ustanoven vedlejší trest ztráty práv politických, není přípustný trest ztráty práva volebního do obcí. Výrokem prvního soudu o ztrátě práva volebního do obcí byl proto porušen zákon a zaviněn zmatek podle bodu 2 § 385 tr. ř. Nejvyšší soud musel dbáti tohoto zmatku z úřední povinnosti podle posledního odstavce cit. §, poněvadž zmatek byl v neprospěch obžalovaných. Proto podle 1. odst. § 33 por. nov. zrušil onen výrok a pominul tento vedlejší trest.

Citace:

Čís. 5244. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 134-135.