Knihy veřejné.

Úvod. I. K. pozemkové. — II. K. horní. — III. K. železniční. Literatura. Dodatek.
Úvod. Knihy veřejné v právu, jež platí v zemích českých, zahrnují v sobě jednak všeobecný ústav knih pozemkových, jednak specielní k. horní a železniční. Právní ustanovení, jimiž se upravují k. pozemkové, platí o všech k-ách veřejných, pokud pro k. specielní nejsou ustanoveny úchylky. Naše k. veřejné vznikly ze starobylé české instituce zemských desk. Zemské desky tvoří podnes zvláštní oddíl knih veřejných — ale v ničem se již neliší od knih pozemkových, protože zvláštní práva politická, která se pojila k vlastnictví statků deskových (deskových domů), dnes již zanikla. Zbylo jen to, že desky zemské vedou sborové soudy I. stolice hlavních měst zemských, a že zemské desky mají u každého z těchto soudů svou vlastní sbírku listin. Dějinný vývoj zemských desk a knih pozemkových skvělým způsobem podal Randa ve spisu „Das Eigentumsrecht“ § 18.
I. K. pozemkové jsou veřejné a pod dozorem soudů vedené zápisy, které slouží k tomu, aby daly pevný základ a jasnou přehlednost právním poměrům nemovitostním. Každý může do nich nahlížeti a výpisy si opatřovati nebo si může vyžádati výpis úřední za náhradu výloh. Zápisy knih pozemkových nejsou jen povahy evidenční. Některých práv nelze vůbec nabýti jinak než vkladem do k. pozemkové (zejména práva stavebního podle zák. z r. 1912), u jiných jest nabytí vkladem způsob pravidelný, ač jest možno i nabytí mimoknihovní (vlastnictví, služebnosti, zástavní právo k nemovitostem), jiná práva vkladem nabudou účinků věcných (nájem a pacht, právo předkupní a koupě zpáteční, reálná břemena). Mají tedy zápisy knihovní v uvedených případech účinky pravotvorné.
Do knih pozemkových jsou zapsány všechny nemovitosti mimo statek veřejný (t. j. pozemky, určené ku všeobecnému užívání jako silnice, cesty, ulice, mosty, sady a náměstí, veřejné řeky atd.). V pozemkových k-ách také nejsou zapsány nemovitosti, jež tvoří obsah některé jiné k. veřejné (horní, železniční, desk zemských). Pro tyto zvláštní k. veřejné platí ostatně ustanovení, daná pro k. pozemkové, pokud příslušné zákony nemají ustanovení zvláštní.
K. pozemkové vedou okresní soudy pro nemovitosti ležící v jejich obvodě. Pro pozemky, ležící v obvodě té obce, v níž má sídlo sborový soud I. stolice, vede k. pozemkové tento soud. Zemské desky vede sborový soud I. stolice hlavního města zemského. Pramenem knihovního práva je všeobecný zákon knihovní ze dne 25. VII. 1871, 6. 95 ř. z., dále zemské zákony o zakládání knih pozemkových (český ze dne 5. XII. 1874, č. 92 z. z., moravský ze dne 2. VI. 1874, č. 97 z. z.), dále §§ 42 a násl. zák. ze dne 16. XII. 1927, č. 177 Sb. (evidence katastru daně poz.) a j. Do pozemkových a knihovních poměrů ovšem hluboce zasáhla pozemková reforma (zák. ze dne 16. IV, 1919, č. 215 — o záboru—, zák. ze dne 30. I. 1920, č. 81 Sb. — o přídělu půdy —, zák. ze dne 8. IV. 1920, č. 329 Sb.— o převzetí a náhradě za zabraný majetek—, zák. ze dne 27. V. 1919, č. 318 — o drobném pachtu — a j.). Konečně sem patří řada ustanovení všeob. zák. občanského, změněného a doplněného dílčími novelami z roku 1914, 1915 a 1916 na jedné straně — na druhé pak mnoho zákonů speciálních, které zde není třeba uváděti (viz české vydání knih. zák., které upravil A. Hartmann a vydal čsl. Kompas r. 1929, Sedláček: Pozemková reforma).
K-u pozemkovou tvoří hlavní kniha a sbírka listin. Vedle těchto integrujících částí náleží ke knize pozemkové kopie mapy katastrální, seznam statku veřejného a rejstříky osobní a věcné, které mají pouze evidenční význam. Jednotkou knihovní je t. zv. knihovní těleso, t. j. nemovitost, která tvoří celek hospodářský a právní, má téhož vlastníka nebo tytéž spoluvlastníky a jednotný stav závad knihovních. (Pozemky patřící různým osobám nebo různě zatížené nikdy nemohou tvořiti dohromady těleso knihovní.) Každé těleso knihovní má v hlavní knize svoje místo, určené výhradně pro zápisy, které se na ně vztahují, a toto místo nazýváme jeho vložkou (vkladbou). Každé těleso má svou vložku, každá vložka svoje těleso. Výjimkou z minulosti jsou vložky o několika tělesech (patřících témuž vlastníku, ceny nepatrné a v takovém stavu závad, že není obavy zmatků). Tělesem knihovním je někdy, následkem zvláštního ustanovení zákonného i nemovité právo (stavební podle zák. z r. 1912, horní v k-ách horních). Hlavní k-u tvoří zpravidla vložky těles knihovních, ležících v obvodě téže obce katastrální. Někdy má obec katastrální několik hlavních knih, podle vymezených obvodů. Naproti tomu sbírka listin je společná všem hlavním k-ám, vedeným u téhož soudu.
Zápisy, tvořící obsah knihovní vložky, jsou rozděleny na tři skupiny, které se nazývají „listy“ a označují se písmenami ABC. První (A) je list statkové podstatya má dvě oddělení. Prvé obsahuje mimo vyznačení katastrální obce, čísla vložky a knihovního tělesa (po pří¬ padě obecně užívaným názvem — na př. „Platýz“ nebo Dvůr Hošť, mlýn Lahoz a pod.) soupis pozemků, jež dohromady tvoří knihovní těleso. Každý pozemek (parcela) jest uveden svým číslem katastrálním (jako parcela pozemková nebo stavební) anebo i popisním (je-li na pozemku obytné stavení). Mimo to musí být uveden způsob hospodářského užití pozemku (dům, stodola, chlév, pole, louka, les atd.). V oddělení II. jsou zapsána nemovitá práva, spojená s vlastnictvím knihovního tělesa (práva nemovitá jako pozemkové služebnosti při statku panujícím, práva várečná, radikované živnosti a pod.). Mimo to se zde provádí připisování a odpisování parcel (změny v reálném složení knihovního tělesa), které se ovšem uvádí v patrnost v oddělení I. Připsati se dá parcela jen tehdy, není-li zatížena knihovní závadou — nebo je-li samo těleso, k němuž se připisuje, bez závad. Rozdělením tělesa knihovního vzniknou nová samostatná tělesa, z nichž jedno zůstane v původní vložce, ostatní se přenesou do vložek nových. Při tom hypotéky (pokud se neodstraní) změní se v simultánní, o osudu služebností pak rozhodnou §§ 844, 847, 848 a obč. zák. Odpisování bezzávadné a dělení těles knihovních usnadňuje zákon z 6. II. 1869, č. 18 ř. z.
Vlastnictví k pozemku, který přičleňujeme ke svému knihovnímu tělesu, nabudeme zápisem na listě A II. Naproti tomu vlastnictví k celému knihovnímu tělesu nebo spoluvlastnictví podle částí alikvotních (1/2, 1/3, 1/4) nabudeme vkladem na listě B, vlastnickém. Vedle těchto hlavních zápisů objevují se na listě vlastnickém i zápisy, které uvádějí v patrnost některé okolnosti, týkající se vlastníka a významné pro právo (nezletilost, zbavení svéprávnosti, vyhlášení konkursu a pod.). Zápisy takové mají povahu evidenční.
List závad (C) slouží k tomu, aby zde zápisem vznikala, zanikala, cizími právy se omezovala nebo na jiné osoby přecházela knihovní práva, která pak — dokud nebudou vymazána — váznou na knihovním tělese, postihují každého nabyvatele a platí za obecně známá (neznalostí obsahu k. pozemkové nelze se omlouvati § 443 obč. zák.). Některá práva knihovní (zejména služebnosti, nehledě k samému vlastnictví) mohou vzniknouti nebo na jiného přejíti, nebo i zaniknouti mimoknihovně; v tom případě má zápis knihovní účinek jednak evidenční, jednak ochranný proti škodlivému účinku ochrany poctivé důvěry v knihu pozemkovou (o tom níže). Obligační práva knihovní (nájem, pacht, předkupní, koupě zpátečné) a břemena reálná vznikají vůbec mimoknihovně a zápisem jen nabudou věcných účinků. Závady knihovní váznou na celém knihovním tělese. Jen zástavní právo může spočívati i na alikvotní části tělesa knihovního — jde-li o podíl spoluvlastnický. Služebnosti mohou býti omezeny na určitě vyznačenou reálnou část knihovního tělesa (§ 12 knih. zák.). Zástavní právo může býti vloženo pro pohledávku číselně určitou, anebo — jde-li o hypotéku úvěrovou — aspoň pro pohledávku, určenou svou číslicí maximální. Vedle zápisů, týkajících se těchto práv knihovních, mohou býti na listě závad i zápisy, omezující vlastníkovy disposice tělesem (zákazy zcizení a zatížení, svěřenské nástupnictví) nebo zužující samo vlastnictví k tělesu (výhrada vlastnictví strojů). Různý právní dosah mají zápisy, jež se vztahují na úkony procesní a exekuční (poznámka hypotekární žaloby, spornosti, zahájení exekuce, vykonatelnosti, příklepu atd.). Závady ostatně mohou spočívati nejen na tělese knihovním, nýbrž i na právech knihovních (na př. na hypotéce, na usufruktu a pod.).
Zápisy knihovní jsou trojího způsobu. Knihovních práv se nabývá, práva taková se na jiného převádějí nebo ruší vkladem. Témuž účelu slouží také záznam — ale má platnost podmínečnou, ježto teprve tak zv. spravením stane se vkladem. Příčina toho je v tom, že pro vklad stanoví zákon přísné podmínky a nebudou-li splněny, připouští alespoň záznam do té doby, než ony podmínky vkladných listin budou dodatečně splněny. Jiný ráz mají tak zv. poznámky. Jsou to zápisy různorodé jak co do svých podmínek. tak co do svých účinků. Některé jsou povahy pouze evidenční (nezletilosti, zbavení svéprávnosti a pod.), jiné mají význam v oboru práva formálního (procesního, exekučního), jiné mají i značný význam materielně-právní. Vedle vkladů, záznamů a poznámek jsou ještě některé zápisy (vyznačení), kterých § 8 knih. zák. neuvádí a které mají povahu jen evidenční. Zápisy, jimiž se na listě A II připisují a odpisují pozemky, mají povahu vkladů.
Zápisy v knize pozemkové povolují se knihovním soudem na základě řádně kvalifikovaných listin, a to — nehledě k některým výjimkám — bez předcházejícího slyšení stran.
Proto mají velmi důležitý význam ustanovení knih. zák. o listinách, způsobilých pro zápisy vůbec, pro vklad a záznam zvláště. Proto také se vede jako integrující část k. pozemkové sbírka listin, jež obsahuje ověřené opisy listin, podle nichž byly povoleny zápisy v hlavní knize pozemkové. Tyto opisy listin jsou seřazeny podle ročníků a jednacích čísel. Pro vznik, převod nebo zánik knihovních práv je zásadně rozhodující obsah hlavní k., obsah sbírky listin pak tehdy, jestliže se ho hlavní k-a výslovně dovolává (na př. vkládá se služebnost podle čl. IV. smlouvy trhové).
Ke každé knihovní žádosti nutno předložiti originál listiny, leč by již ve sbírce listin byl originál listiny založen. Nelze-li prvopisu předložiti, protože je předmětem úředního řízení u jiného soudu nebo úřadu, poznamená se žádost doložená opisem a připojí se k poznámce dodatek „než dojde prvopis“. Podobně při listině cizojazyčné „než dojde ověřený překlad“.
Základem knihovního zápisu může býti listina soukromá nebo veřejná. Soukromá listina, aby podle ní bylo možno po voli ti vůbec nějaký zápis, musí mí ti tyto vlastnosti: 1. Nesmí míti zevních vad, které by zeslabovaly její věrohodnost. 2. Osoby zúčastněné musí býti řádně označeny, aby nenastal zmatek, listina pak musí býti datována a podepsána (mechanické napodobení podpisu stačí tam, kde to jest obvyklé v právním styku). Žádá-li právo pro právní jednání, o něž jde, zvláštní formu (na př. notářský akt), musí tato forma býti zachována. 3. Jde-li o nabytí nebo o změnu (převod, omezení) práva knihovního, musí listina obsahovati právní důvod (smlouvu trhovou, směnnou, úvěrovou a pod. §§ 26, 27 knih. zák.). Pro výmazy stačí listiny abstraktní (neobsahující důvodu právního).
Soukromá listina, aby podle ní bylo možno povoliti vklad, musí mimo náležitosti právě uvedené ještě obsahovati; 1. soudní nebo notářské ověření (legalisaci) podpisu té strany, jejíž právo má se vkladem omeziti, na jiného převésti, zatížiti nebo zrušiti. Legalisace není třeba, je-li listina sama opatřena schvalovací doložkou soudu (poručenského, opatrovnického) nebo úřadu veřejného (na př. při prodeji obecního majetku), jemuž je svěřena péče o tu stranu, jejíž právo má se omeziti, zatížiti, na jiného převésti nebo zrušiti. (Nestačí připojení schvalovacího výměru.) Podpisuje-li listinu zmocněnec, musí také plná moc míti vlastnosti vkladné listiny. Podle zák. ze dne 5. VI. 1890, č. 109 ř. z., není třeba legalisace při t. zv. věcech nepatrných. Podpisuje-li oprávněný úředník jménem státu nebo země, není třeba legalisace jeho podpisu. Listiny vydané v zahraničí musí ověřiti čsl. vyslanectví nebo konsulát (§ 31 knih. zák.).
2. Vkladná listina musí dále obsahovati výslovné prohlášení toho, jehož právo se má omeziti, zatížiti, na jiného převésti nebo zrušiti, že k tomuto zápisu knihovnímu svoluje (doložka vkladná čili intabulační) § 32 knih. zák.
3. Konečně musí býti nemovitost anebo právo, jichž se má vklad dotýkati, přesně označeny (§ 32 knih. zák.).
Aby veřejná listina mohla býti základem knihovního zápisu, musí býti vydána veřejným úřadem v oboru jeho působnosti úřední, nebo osobou, jež požívá veřejné víry, v mezích její úřední působnosti a musí býti vyhotovena v předepsané formě (razítko, podpis opráv. úředníka § 292 civ. ř. s.). Jsou to zejména soudní rozsudky, soudní platební příkazy, odevzdací listiny, rozhodnutí úřadů veřejnoprávních, pokud obsahují zároveň rozhodnutí o věcech práva soukromého, platební rozkazy o daních, poplatcích, přirážkách a jiných dávkách veřejných, smíry před soudem, před obecními úřady, nebo před jinými oprávněnými veřejnými orgány uzavřené, úmrtní listy, jde-li o právo omezené na dobu života (záleží-li právo v braní opětujících se dávek, stačí úmrtní list zpravidla až po uplynutí 3 let od smrti oprávněné osoby).
Ku vkladu na základě veř. listiny je třeba, aby již byla v mocí práva, t. j. aby nemohla býti napadena opravným prostředkem.
Má-li listina náležitosti, potřebné pro zápis knihovní (§§ 26, 27 knih. zák.), ale nemá-li náležitostí nutných pro vklad, bude soudem knihovním povolen záznam, leč by bylo z listiny nebo ze žádosti knihovní patrno, že žadatel chce bud povolení vkladu, nebo úplné odmítnutí žádosti. Záznam povolený se pak spraví buď tím, že strana k tomu povinná dobrovolně splní to, čeho se pro vklad nedostávalo, nebo rozsudkem v žalobě spravovací (justifikační). Nebude-li záznam spraven, vymaže se k žádosti toho, jehož právo je záznamem postiženo, a to teprve, když minula lhůta určená k spravení, aniž došlo k spravení nebo k podání žaloby justifikační, anebo následkem zamítnutí této žaloby.
Záznam může také býti povolen jako prostředek exekuce k zajištění (§ 38, lit. b, knih. zák., §§ 374 a 370 ex. ř.), v případech § 38, lit. c, knih. ř., na základě úmrtního listu před uplynutím tří let a v případě složení dluhu k soudu podle § 1425 obč. zák.
Aby obraz instituce knih pozemkových byl úplný, je třeba zmíniti se stručně o zásadách, jimiž jest knihovní právo ovládáno. Zásada vkládání stanoví, že věcných práv k nemovitostem lze nabýti jen vkladem do k. pozemkové, a že vkladem se tato práva omezují, na jiné převádějí a ruší (§§ 445, 431, 451, 481 obč. zák., § 4 knih. zák.). Tato zásada jest arci prolomena řadou výjimek (vydržení, promlčení, odevzdání pozůstalosti, udělení příklepu, složení ceny v řízení vyvlastňovacím, zákonné právo zástavní, vznikající vůbec bez knihovního zápisu).
Zásada speciality žádá, aby osoby, předměty i poměry právní byly v pozemkové knize uvedeny přesně. Zásada volnosti stanoví, že zápisy knihovní se pravidelně dějí na žádost stran, nikoli z moci úřední. Také zde jsou některé, ne příliš závažné výjimky. Zásada legality znamená, že do k. pozemkové nemá býti zapsána věc, odporující zákonu. Aby se této zásadě vyhovělo, ustanovuje zákon podmínky knihovních zápisů a svěřuje vedení knih a rozhodování soudům. Zásada veřejnosti (formální publicity) poskytuje každému právo nahlížeti do k. pozemkové, činiti si výpisky, po případě žádati o výpisy úřední. V ní tkví na druhé straně i zásada, že se nikdo nemůže omlouvati neznalostí obsahu k. pozemkové (§ 443 obč. zák.). Zásada veřejné víry (materielní publicity) je jednou ze zásad stěžejných a znamená, že každý má býti chráněn ve své poctivé důvěře v úplnost a pravost obsahu k. pozemkové. Této ochrany je třeba, protože může nastati rozpor mezi obsahem k. pozemkové a skutečným stavem právním. Rozpor takový může vzniknouti následkem neúplného provedení principu vkládání (mimoknihovní vznik a zánik práv knihovních), provedením zásady volnosti (strany neprovedou včas knihovní důsledky svých právních jednání) a nemožnosti dokonalého provedení zásady legality (možno počítá ti s podvodným vyhotovením listin nebo s právními akty formálně bezvadnými, ale materielně neplatnými — na př. pro omyl, podvod při právním jednání, nebo pro donucení).
Byl-li knihovní stav původně platný, ale nastal-li rozpor se skutečným právním stavem později následkem skutečností mimoknihovních (zejména vydržením nebo promlčením), chrání se ten, kdo nabyl dalších práv, důvěřuje poctivě v obsah k. pozemkové; platí pro něj stav knihovní jakoby byl dosud skutečným stavem právním. Nezkoumá se, zda nabyvatel skutečně nahlédl do k. pozemkové. Stačí že není pochybnosti o jeho poctivé důvěře (§ 1500 obč. zák., dvor. dekret z 27. III. 1846, č. 951 sb. z. s., § 71 knih. zák.).
Byl-li však zápis od počátku neplatný, bude poctivý nabyvatel dalších práv knihovních, opírajících se o vklad neplatný, chráněn naprosto a ihned, bude-li jeho právo vloženo po uplynutí lhůty rekursní (30 resp. 60 dní po tom, kdy byl výměr doručen straně, neplatným zápisem postižené), ale dříve než byla poznamenána spornost onoho zápisu. Bylo-li knihovní právo, opírající se o zápis neplatný, vloženo dříve něž uplyne lhůta rekursní, zanikne ochrana poctivého nabyvatele, jestliže bude spornost poznamenána před uplynutím rekursní lhůty a skončí-li spor o výmaz, zahájený do dalších 60 dnů, vítězstvím žalobcovým. Jen kdyby se zvláštními okolnostmi stalo, že by ten, kdo je postižen neplatným zápisem, vůbec o něm nebyl vyrozuměn, bude poctivý nabyvatel dalších práv knihovních, opírajících se o vklad neplatný, chráněn proti účinku vítězné žaloby o výmaz vkladu neplatného teprve po uplynutí tří let (§§ 61 a násl. knih. zák.). Uskutečnil-li se neplatný zápis činem trestným, může neplatnost se stejnými účinky vyšlo viti soud trestní. Odkáže-li však tento soud stranu postiženou na pořad práva civilního, počítá se 60tidenní lhůta pro zahájení sporu od právní moci trestního rozsudku. Proti nepříznivým účinkům zásady veřejné víry může se tedy ten, kdo nabyl práva mimo- knihovně, nebo kdo byl postižen zápisem neplatným, ubrániti tak, že žádá včas o poznámku spornosti a provede v prvém případě spor o určení svého práva, ve druhém spor o neplatnost knihovního zápisu a vloží svoje právo na základě rozsudku do knihy pozemkové. Poznámkou spornosti, zápornou žalobou určovací a vkladem rozsudku zabezpečí se ten, kdo se osvobodil od omezujícího knihovního práva promlčením.
Má-li kdo za to, že knihovní soud nesprávně vyřídil jeho věc knihovní, může se brániti rekursem, a to do 30 dnů od doručení, jestliže se doručuje v obvodě téhož vrchního soudu zemského, do 60 dnů, doručuje-li se mimo tento obvod.
Zásada knihovní přednosti (priority) znamená, že kdo nabyl práva knihovního, nemůže býti v tomto svém právu rušen cizími právy, jež později postihnou těleso knihovní. Při tom je pro pořadí rozhodnou doba, kdy byla podána žádost o zápis knihovní. Při exekuci budou starší práva z hodnoty nemovitosti (nebo z jejích výtěžků — při vnucené správě) uspokojena bez ohledu na to, zda a kolik zbude na práva pozdější. Výjimky z této zásady zejm. platí: 1. Pro hypotéky zákonné a privilegované. 2. Pro případy t. zv. hypotekární sukcese, kdy totiž na místo a do výše hypotéky starší, jejíž pohledávka zanikla placením nebo konsolidací vstoupí hypotéka stejné výše a povahy (§§ 469, 1446 obč. zák., §§ 37, 38 III. dílčí novely k obč. zák.). 3. Záměnou pořadí práv knihovních následkem shodné vůle zúčastněných stran. Věcné účinky nastanou vkladem záměny pořadí, k němuž musí svoliti vlastník nemovitosti, jde-li o práva zástavní, dále mimo strany zúčastněné i ti věřitelé práv knihovních, jejichž právní postavení knihovní by provedením záměny pořadí bylo zhoršeno (§§ 45 a násl. III. nov.). 4. Poznamenáním pořadí pro zamýšlený zápis knihovní. Následkem poznámky takové, která platí při zástavním právu 1 rok, při jiných právech knihovních 60 dní, posuzuje se pak situace práva vloženého tak, jako kdyby bylo bývalo vloženo v den, kdy byla podána žádost o poznámku (§ 53 knih. zák. [III. nov. § 44]).
II. K. horní řídí se zásadně týmiž předpisy, které obsahují zákony o k-ách pozemkových a jež byly právě vyloženy. Zákon horní (z 23. V. 1854, č. 146 ř. z.) obsahuje však úchylky, týkající se zejména listu podstaty statkové, a to:
1. Samostatným tělesem horní k. mohou býti tato horní práva: Míra dolová, t. j. právo dobývati vyhrazené nerosty v podzemním obvodě, který tvoří pravoúhlý rovnoběžník, vedený v rovině bodu, kde se dolování počíná, a měřící 45116 m2, při čemž kratší strana nesmí býti kratší než 106 m. Těleso může tvořiti i několik měr dolových dohromady, ano za jistých podmínek i několik měr, patřících různým držitelům (§ 112 hor. zák.). Jsou-li míry takto slučované v jediné těleso různě zatíženy, je třeba souhlasu věřitelů a dohody o pořadí závad. Přebytky podle § 109 hor. zák. vznikají tím, že míry dolové jsou pravidelné čtyřúhelníky, čímž mezi nimi tvoří se obvody, které už na míru dolovou nestačí. Takové přebytky možno připojiti k sousedícím měrám dolovým, ale mohou se i společně přiděliti sousedům. Takto společně propůjčené přebytky tvoří samostatné těleso horní (§ 111 hor. zák.). Díla pomocná podle § 109, 85 hor. zák. jsou štoly a šachty mimo obvod propůjčeného pole dolového, které slouží k výhodnějšímu provozování hor. Jsou zásadně příslušenstvím tělesa horního, jemuž slouží. Slouží-li několika podnikům, utvoří samostatné těleso horní k. a na něm se vloží práva jednotlivých účastníků jako břemena na listě závad. Konečně štoly revírní, t. j. štoly, kterými se otevírá horní revír nebo kterými se vstupuje do hlubších vrstev nebo jinak se dílo usnadňuje, tvoří knihovní tělesa. Patří tomu, jemuž byla štola povolena a práva jiných majitelů dolů, která jim snad byla propůjčena, zapíší se na listě závad ve vložce revírní štoly.
2. K tělesům horním připojují se jako části jejich (vedle přebytků a pomocných děl) míry denní, t. j. práva, dobývati vyhrazených nerostů na povrchu země, ustanoví-li míry takové majitel za část hor; stavby, dílny a jiná zařízení na povrchu země, slouží-li k provozování hor anebo byly-li k tomu majitelem určeny; jiné nemovitosti na povrchu země, slouží-li provozu hor třeba i jen nepřímo a chce-li je majitel spojiti v jedno s horami.
3. Hutě, hamry, prádla, válcovny a vodní práva do knih horních nepatří, ač se tam někdy vyskytují jako přežitky z minulosti.
4. K. horní vedou horní soudy, t. j. sborové soudy I. stolice, jimž náleží soudnictví ve věcech horních. Místně je příslušným soud horní, v jehož obvodě těleso leží.
III. K. železniční spočívají na zákoně ze dne 19. V. 1874, č. 70 ř. z., a zřizují se pro železnice, určené k veřejné dopravě (ne tedy pro dráhy, sloužící soukromé dopravě, zejména průmyslové, báňské, lesní atd.), a pro jejichž vybudování poskytuje se právo vyvlastňovací (nepatří sem tedy dráhy uliční, které nemají vlastnictví toho pozemku, na kterém se zřizují a provozují) (§ 1 zák. o kn. žel.). Nezáleží na způsobu pohonu. O k-ách železničních platí totéž, co o k-ách pozemkových, pokud cit. zákon z r. 1874 neobsahuje úchylek.
Tělesem k. železniční je železnice, která tvoří samostatnou jednotku hospodářskou a právní, a to ovšem jen potud, pokud leží na našem území státním — ať již jde o naši dráhu, která částečně probíhá územím cizím, nebo o cizí dráhu, jež částečně probíhá územím naším. Těleso tvoří jednak pozemky traťové, jednak pozemky nádražní s budovami a příslušenstvím. Ale podobně jako k tělesu hospodářskému patří i movitosti nezbytné pro vedení hospodářství (fundus instructus), tak patří k tělesu železničnímu i souhrn movitostí sloužících k provozu dráhy (lokomotivy, vagony, zásoby uhlí, nářadí atd.). Jde-li o dráhu cizí, nepatří sem železniční materiál pojízdný, ani když je dočasně na našem území — leč by tu bylo zvláštní ujednání mezistátní (§ 5 zák. o kn. žel.).
Každé těleso železniční má svou vložku knihovní, ale má i svou vlastní sbírku listin. Jen když má totéž podnikatelstvo několik těles, vede se pro tato tělesa sbírka listin společně. K. železniční vede se u sborového soudu I. stolice, v jehož obvodě, je zemský úřad. Probíhá-li dráha několika zeměmi, je vložka železniční u sborového soudu I. stolice v sídle některého ze zemských úřadů podle volby podnikatelstva. Má-li podnikatelstvo několik těles, která by měla míti vložky u různých soudů, určí ministerstvo železnic po slyšení podnikatelstva některý z těchto soudů, aby vedl vložky všech těchto těles (neboť mají sbírku listin společnou) (§ 10 zák. o kn. žel.).
Vložka železniční má tři listy. List podstaty železniční obsahuje především jméno a směr dráhy a pak v I. oddělení soupis všech pozemků železničních, ve II. oddělení věcná práva, spojená aktivně s vlastnictvím železnice jako celku nebo s vlastnictvím pozemků jednotlivých (zejména služebnosti pozemkové, pokud je železnice statkem panujícím). Na listě vlastnickém je firma a sídlo společnosti, jakož i její práva k celku podle listiny koncesní a jejich omezení (zejména státním právem výkupu a nápadu). List závad má dvě oddělení: v prvém jsou závady postihující těleso jako celek, zejména hypotéky, ve druhém jsou závady, spočívající na pozemcích jednotlivých (zejména služebnosti pozemkové, kde pozemek železniční je statkem služebným). V tomto II. oddělení nesmí býti žádná závada, která by mohla vésti k exekučnímu prodeji pozemku železničního.
Jelikož od předběžné koncese železniční a přípravných prací až do kolaudace uplyne více nebo méně dlouhá doba a v té době bude podnikatelstvo potřebovati úvěru, zakládá se nejprve vložka prozatímná. V této vložce na místě listu železniční podstaty jest jen potvrzení ministerstva železnic o směru dráhy, o příslušnosti soudu a o tom, že jde o železnici ve smyslu § 1 zák. o kn. žel. Na listě vlastnickém je zapsáno právo podnikatelstva k železnici, a to podle listiny koncesní. Na listě závad mohou se od zalomení vložky prozatímně zapisovati závady, patřící do I. odčlení listu závad (zejména hypotéky). Tyto závady pak postihnou ipso iure každý jednotlivý pozemek železniční, jakmile jej podnikatelstvo vy vlastní nebo získá z volné ruky. Ale do té doby, než budou jednotlivé pozemky zbaveny závad nehodících se k zápisu na budoucím II. oddělení listu C vložky železniční, budou míti tyto závady jednotlivého pozemku přednost před těmi závadami, jež budou zapsány na prozatímním listu závad (před hypotékami novými, postihujícími těleso železniční jako celek).
Po skončení řízení za účelem vyšetření, získání a depurace pozemků železničních promění se vložka prozatímní ve vložku definitivní.
Dodatek. Na Slovensku platí dosud jednak ustanovení rakouského občanského zákona ve znění přednovelovém, jednak min. nař. z 15. XII. 1855, č. 222 ř. z., ponechané judexkuriální konferen cíz r. 1861. Stav knihovní je tu ve mnohém směru neuspokojivý jednak následkem nedokonalého provedení akce zakládání knih pozemkových, jednak množstvím předpisů specielních a nepřehledností tohoto positivně právního materiálu. Viz Bohuslav-Hartmann l. c. str. 219 a násl.
Literatura.
Randa: „Eigenthumsrecht“, §§ 17—25; Randa-Kasanda: „Právo vlastnické“, § 32 a násl.; Krčmář: „Práva věcná“, část I.; Svoboda: „Věcná práva k věci cizí“; Bartsch: „Das öst. allgem. Grundbuchsgesetz“; Bohuslav-Hartmann: „Sbírka příkladů knihovních žádostí a usnesení”. V těchto spisech pak jest uvedena hojná literatura další.
Emil Svoboda.

Citace:

Knihy veřejné. Slovník veřejného práva Československého, svazek II. I až O. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 204-210.