Plavba říční.

1. Podstata a význam.

Řeky jsou nejstarším dopravním prostředkem, který vyvinul se daleko dříve, než přikročeno bylo ku stavbě silnic. I dnes ještě zaujímají řeky první místo v národním hospodářství jakožto důležitý a nejlacinější prostředek dopravní. Proto lze v průmyslových zemích již dávno pozorovati snahu k tomu směřující, aby se plavba říční vším možným způsobem podporovala. Při plavbě říční platí táž zásada jako při použití řek veřejných. Plavba přístupna jest na všech veřejných řekách všem osobám, jsou-li ku provozování plavby oprávněny podle ustanovení živnostenských, policejních a jiných správních opatření. Obecné používání řek ku plavbě netvoří tedy nijaké neobmezené nebo bezpodmínečné právo. Meze položeny jsou jednak řády policejními, jednak obsahem zvláštních oprávnění spočívajících na určitých právních titulech. Dohled na plavidla vztahuje se na dno, ponor, objem a vlastnické poměry lodí a majitele jich a na mužstvo lodní.

II. Mezinárodní smlouvy.

Již záhy nastala potřeba, aby za účelem nerušené plavby po řekách několika státy protékajících učiněny byly se sousedními státy smlouvy. Leč teprve velké státní převraty, které měla v zápětí francouzská revoluce a války napoleonské, přivedly otázku mezinárodního práva ku plavbě říční na denní pořádek. Tak byly již při uzavírání míru Campo-Formijského a Lunvillského činěny pokusy, aby docílena byla svobodná plavba po velkých řekách evropských. Avšak teprve mírem pařížským ze dne 30. května 1814 nabyl výsledek těchto mezinárodních vyjednávání určitých tvarů. V 5. odstavci této smlouvy bylo stanoveno, že vyhraženo jest pozdějšímu kongresu právo, určiti, jakým způsobem by se usnadniti měl styk mezinárodní a jakým způsobem rozšířiti by bylo lze opatření učiněná ohledně Rýnu na všechny ostatní řeky, pokud tyto splavnými jsouce protékají více státy, nebo je dělí. Na vídeňském kongresu ze dne 9. června 1815 byla konečně ve článku 108.—117. vytčena zásada, že plavba svobodná jest na všech oněch řekách, kteréž více států oddělují nebo jimi protékají a sice po celém toku počínaje od toho bodu, kde řeka splavnou býti počíná až k ústí. Poplatky stanoveny býti měly jednotně, nezměnitelně a neodvisle od druhu dopravovaného zboží, rovněž upravena býti měla jednotným způsobem policie plavební; státům pobřežním však ponechána suverenita nad pobřežními tratěmi podél jich území. Vídeňské akty kongresní vedly tedy ku pojmu t. zv. konvencionelných řek a toků, kterýžto pojem tvoří nyní základ mezinárodního práva plavebního. Jednotlivé další konvence snažily se doplniti vhodným výkladem a dodatečnými předpisy vídeňské akty kongresní.
Ohledně státoprávního poměru s Uhrami co do plavby v obou částech říše stanoví zák. ze dne 27. června 1878 č. 62 ř. z. v čl. 7. toto: »Všechny záležitosti dotýkající se plavby na oněch řekách, na které vztahují se ustanovení vídeňských aktů kongresních a aktů dunajských z roku 1857, pokud se ustanovení ta táhnou k poměru k cizím státům, spravovány jsou ministrem zahraničných záležitostí s výhradami v čl. 3. blíže naznačenými. Ohledně všech vnitrozemských vod, které se v toku svém dotýkají obou zemí, šetřeno bude jednotného postupu ve všech záležitostech týkajících se výkonu plavby, policie říční, oprav a udržování v dobrém stavu. Co do provozování plavby a plavení vorů po všech vnitrozemských vodách budou příslušníci obou zemí stejně posuzováni.

III. Právo živnostenské.

Na paroplavební podniky nevztahuje se platnost předpisů řádu živnostenského (čl. 5. ad 1. vyhl. pat. k živn. ř.); tyto upravuje zákon ze dne 21. srpna 1874 č. 122 ř. z. Podobně nejsou podrobeny živnostenskému řádu podniky stálých převozníků, dále plovárny vorovny (plťárny) [čl. 5. ad n. cit. vyhl. pat.]. Naproti tomu jsou podniky periodických doprav osobních, jakož i živnost plavecká na vnitrozemských vodách živnostmi koncesovanými (§ 15 ad 3 a 5 ř. živn.). Uchazeči o koncesi ku živnosti plavecké t. j. osoby, kteréž chtějí provozovati plavbu na plachetních a veslových lodích po vnitrozemských vodách po živnostensku, musí vykázati potřebné praktické vědomosti a vlastnosti. Pokud o jednotlivých vodách platí zvláštní předpisy, jsou tyto pak rozhodnými (nař. min. ze dne 17. září 1883 č. 151 ř. z.). Oprávnění ku provozování plavby po Dunaji s rakouskými veslicemi a parníky jest odvislo při veslicích od udělení koncese dle ustanovení ř. živn., pokud se týká, dle min. nař. ze dne 29. ledna 1858 č. 22 ř. z.; paroplavba závisí na udělení koncese dle min. nař. ze dne 29. ledna 1858 č. 22 a 108 ř. z. Nerakouské parníky a veslice posuzovati sluší dle příslušných předpisů jich vlasti (§ 1. min. nař. ze dne 31. srpna 1874 č. 122 ř. z.). Pro paroplavbu pomocí řetězů nebo drátěných provazů (lan) vydalo ministerstvo obchodu r. 1870 nařízení, kteréž z větší části shoduje se s normami v Německu o tom platícími. Pro udělení koncese ku paroplavbě příslušný jest zemský politický úřad, v jehož správním obvodu podnik má své sídlo, i když oprávnění k plavbě rozšířeno jest na více území zemské správy. Proti rozhodnutí zemských úřadů možno se odvolati k ministerstvu obchodu (nař. ze dne 12. července 1858 č. 108 ř. z.).
Nařízením ze dne 4. ledna 1855 č. 9. ř. z. upraveno bylo provozování paroplavby po vnitrozemských jezerech, proudech a řekách. Všechna tato ustanovení vztahují se však jen ku plavbě po živnostensku provozované, nikoli však k tomu, chová-li kdo člun nebo loď ku vlastní potřebě a neprovozuje-li plavbu po živnostensku. Soukromá plavba vázána jest jen předpisy říčního řádu policejního.

IV. Policie říční.

Používání veřejných vod ku plavbě nebo plavení vorů upraveno jest zvláštními akty, konvencemi, řády plavebními, řády policie říční a kanalovými řády a jinými v tom směru vydanými zákony a nařízeními (§ 7. říš. zák. vodn.). Dohled na šetření předpisů policie říční přísluší politickým úřadům, kteréž zmocněny jsou při tom použiti zřízenců orgánů říční policie, četnictva, stráže finanční a představených obcí pobřežních.
Nejdůležitější řády policie říční jsou:
pro Čechy řád policie plavební a říční pro Labe, vyhlášený min. nař. ze dne 3. března 1894 č. 39 ř. z., dále řád pro Vltavu i s přítoky ze dne 10. února 1854 č. 6 z. z., pokud se týká, ze dne 24. července 1857 č. 34 z. z., říční řád pro plavení vorů po Labi od Mělníka dále až k zemským hranicím ze dne 30. října 1880 č. 83 z. z.; řád plavební pro Rakousy nad Enží ze dne 12. května 1822, předpisy policie říční pro Dolní Malši (dek. dv. kanc. ze dne 27. ledna 1825 č. 2739 dolnor. sb. z. č. 29), předpis policie říční pro Dunaj (nař. min. fin. ze dne 31. srpna 1874 č. 122 ř. z.) pro hornorakouskou trať Dunaje. Pro In a jeho přítoky řád plavební ze dne 7. ledna 1877 č. 4. hornorak. z. z. a ze dne 18. října 1877 č. 20 z. z., Drávu nař. ze dne 22. dubna 1876 č. 12 z. z., Sávu ze dne 19. listopadu 1874 č. 42 z. z., pro Haličské řeky (nař. ze dne 6. listopadu 1827 č. 68772 sb. zák. prov. č. 179) a Bukovinu (nař. ze dne 18. června 1855 č. 35 z. z.), Přímoří a Terst (gub. nař. ze dne 11. března 1820 č. 4212 sb. prov. z.), pro Štýrskou Muru (nař. ze dne 18. února 1856 č. 6 z. z. a ze dne 12. ledna 1877 č. 4 z. z.) byl vydán řád policie říční 2. března 1842 č. 9605 (sb. prov. zák. 1842 str. 66).
Řády policie říční obsahují podmínky provozování plavby, dále ustanovení o zodpovědnosti vlastníků lodí a vůdců, o způsobilosti vůdců lodí a mužstva lodního, o lodním patentu, označení lodí, jich zatížení a velkosti, o potřebných zařízeních pro dopravu osob, o řádu dopravním, o sazbách a knize stížnosti, dále ustanovení o upotřebení lan, opatřeních při nebezpečí, jízdním řádu, jízdních pravidlech a o trestech. Péče o šetření řadů říčních přikázána jest vůbec politickým úřadům okresním, kteréž dovolati se mají při tom spolučinnosti orgánů policie říční, četnictva, finanční stráže a představených obcí pobřežních. Opatření a rozhodnutí — pokud vyhrazena nejsou výslovně zemské vládě — náleží v 1. stolici před politické úřady okresní (v městech se zvláštním statutem před městské úřady), ve 2. stolici před místodržitelství, v poslední stolici před ministerstvo spravedlnosti, kteréž dorozumí se dle povahy věci s ostatními ministerstvy v tom zúčast- něnými. Pokud jde však o stavby vodní, rozhodna jsou ve příčině příslušnosti a dohledu ustanovení zemských vodních zákonů.

Citace:

Plavba řiční. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 138-141.