Propinace.

I. Pojem.
Právo propinační jest institut právní vyskytující se v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, v Haliči a Bukovině a rozdílný v jednotlivých územích rozsahem i obsahem svým; právo to záleželo v tom, že jistým osobnostem příslušelo »výhradné« oprávnění ku »výrobě« »propinaci podléhajících« nápojů v určitém okrsku, a výhradné oprávnění ku »výčepu« těchto nápojů, konečně též v tom, že obyvatelé určitého okrsku byli »zavázáni«, odebírati potřebné nápoje propinaci stižené výhradně v určitém výčepu (ku propinaci oprávněném).
Obsah a rozsah těchto bývalých práv řídil se jednak zemskými ústavami a výsadami (privilegiemi), jednak původem svým. Nápoji postiženými propinaci bylo pivo a pálenka, částečně i medovina (v Haliči) a víno (moldavské víno v Bukovině). Obě první práva byla též označována regálem (pivním neboli kořalečním), kdežto závazek posléze zmíněný nazýván též nuceným odbíráním piva nebo pálenky. Právo propinační vyvinulo se dílem z dřívějšího poměru mezi někdejší vrchností a poddanými (propinační právo někdejší pozemkové vrchnosti), dílem vzniklo právě exempcí (vynětím) z poměrů těchto.
II. Když vyvážením pozemků zrušeno bylo nucené odebírání piva a pálenky, provedeno bylo zrušení propinačního práva následkem ustanovení zákl. zák. stát. ze dne 21. prosince 1867 č. 141, ř. z. § 11 lit. e) cestou jednotlivých zákonů zemských (z. z. pro Čechy ze dne 30. dubna 1869, ř. 55 z. z.; pro Moravu ze dne 29. dubna 1869 č. 23, ze dne 2. listopadu 1870 č. 77 z. z.; pro Slezsko ze dne 23. května 1869 č. 18; pro Halič ze dne 30. prosince 1875 č. 55 z r. 1877, ze dne 18. prosince 1881 č. 48 z r. 1883, ze dne 22. dubna 1889 č. 30; pro Bukovinu ze dne 7. srpna 1876 č. 6 z r. 1879 a ze dne 22. dubna 1889 č. 9 z. z.) a spolu zapověděno nové zakládání práva propinačního. Právo propinační jeví se v nejednom směru jako břímě reální a sdílelo podobné osudy jako břemena pozemková.
III. Zemský zákon český, kterýž vyměřuje právo propinační jako »výhradné právo ku výrobě a výčepu piva a pálenky na určitém území« (§ 1 z. z. č. 55 z r. 1869), prohlašuje, že toto právo jest zrušeno za přiměřené odškodnění. Fond k tomu účelu potřebný (fond na odškodnění práva propinačního) utvořen byl zavedením zvláštní taxy, kterou zapraviti musil každý pivovar (2000 zl.) a lihovar (200 zl.) nově zřízený v příštích 20 letech; fond tento uložený výnosně zemským výborem rozdělen byl po uplynutí 20leté lhůty mezi držitele předmětů spojených s právem propinačním dle měřítka v zákoně stanoveného, spočívajícího na přiznáních berních z počátku a prostředku 18. století.
IV. Moravský, slezský, haličský a bukovinský zákon zemský nečiní naopak závislým odškodnění za výhradné právo ku výrobě a výčepu propinačních nápojů na nějakém fondu zcela neurčitém co do příští výši své, nýbrž vyšetřují zákony ty dle různého podkladu hmotnou cenu práva propinačního, a přikazují jistinu hodnotě této přiměřenou nositeli práva propinačního (pokud se týká, věřitelům hypothekárním). Tyto náhradní (odškodňovací) jistiny vydány byly ve způsobe súročitelných a umořitelných obligací. Súročení a umoření hraženo bylo jednak z prostředků zemských, jednak zemskými dávkami zavedenými na základě cit. zákonů na obmezenou dobu (20—26 let) (taxy na zřizování pivovarů, lihovarů, výroben medoviny, roční dávky z výčepů), dílem důkladnými pokutami propinačními, konečně státními přirážkami (v Haliči 1 000 000 zl, v Bukovině ročně 100 000 zl.; § 2 lit. b) zák. z r. 1888 č. 95 ř. z.). Kdežto zákon moravský a slezský zrušily právo propinační ihned, potrvati má dle zákona bukovinského a haličského výhradnost práva ku výčepnictví až do konce r. 1910, a výkon práva tohoto přešel od 31. prosince 1889 na obě tyto země.
Ku správě tohoto časově prodlouženého práva, jakož i ku vyřízení výkupu zřízeny jsou v obou zemích zvláštní úřady státní (c. k. ředitelstva fondů propinačních) až do r. 1910, pokud se týká, až do r. 1911.
Po skončení těchto výkupů propinačních práv má někdejší právo propinační jen potud ještě význam, že dle cit. zákonů přísluší držitelům předmětů, s nimiž kdysi spojeno bylo právo propinační, právo ku výčepnictví jakožto právo reální.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Propinace.. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 839-840.