Podzástava

jest další zastavení zástavy držitelem komusi třetímu.
1. Způsob nabytí
.
Práva podzástavního nabývá se tímtéž způsobem, jako práva zástavního: titul právní, jaký vyhledává se pro nabytí zástavního práva, platným jest i pro právo podzástavní. Nabýváme pak práva podzástavního při věcech movitých odevzdáním jich (tradicí) a při věcech nemovitých zápisem nadzástavního práva při zástavním právu zapsaném již ve veřejných knihách (§ 454 o. o. z.). § 454 nezmiňuje se sice výslovně, že lze nabýti podzástavního práva též symbolickým odevzdáním, avšak není pochyby, že i tento způsob nabytí zákon připouští při oněch movitých věcech, kteréž nedopouštějí hmotného odevzdání z ruky do ruky.
2. Předmět práva podzástavního
.
V římském právu bylo sporno, co vlastně jest předmětem práva podzástavního: zda právo zastavujícího (jeho zástavní právo) čili věc sama. Náš obč. zákon rozřešil otázku v ten smysl, že držitel zástavy může dále zastaviti jedině svou zástavu, neboť § 454 o. o. z. jasně stanoví, že musí se podzástavnímu věřiteli podzástava vydati. Exekuce na zástavní právo samé jest tudíž nepřípustná, exekuční zájem nějaké knihovní pohledávky odnáší se ku pohledávce samotné, poněvadž nedovoluje se zcizení zástavního práva bez pohledávky; vztahujeť se zástavní právo vždycky k nějaké platné pohledávce (rozh. ze dne 3. května 1876 č. 1699 sb. 6124).
3. Oprávnění ku zřízení podzástavy
.
Objem práva podzástavního kryje se úplně s objemem práva držitele zástavy, jelikož nikdo nemůže na jiného převésti více práva, než-li sám má (§ 442 o. o. z.), a jelikož § 454 o. o. z. výslovně stanoví, že držitel zástavy může svou zástavu komusi třetímu dále zastaviti jen potud, pokud jemu právo k zástavě přísluší. Držitel zástavy nemá zapotřebí k podzastavení svolení vlastníka zástavy, poněvadž mu zákon propůjčuje bezvýminečné právo zástavu dále zastaviti (podzastaviti); umluvil-li však při Podzástava.
215
původním zastavení vlastník zástavy výslovně se zástavním věřitelem, že zástava smí se dále zastaviti jen se svolením vlastníkovým, jest dle obdoby § 1098 o. o. z. zástavní věřitel povinen zjednati si ku dalšímu zastavení svolení vlastníkovo. Nezjednal-li si tohoto svolení ku podzastavení, sluší platnost tohoto jednání posuzovati dle toho, zda nový zástavní věřitel jednal poctivě (bona fide) čili nic. Věděl-li totiž o zákazu dalšího zastavení a přece převedl na sebe právo podzástavní, může se i proti němu odpírati právu podzástavnímu. Bylo-li smluveno, že ku dalšímu zastavení opatřiti jest svolení vlastníkovo, a bylo-li beze svolení tohoto podzástavní právo zřízeno, jest původní věřitel zástavní povinen vlastníkovi zástavy škodu nahraditi.
4. Právní účinky
.
1. Rozeznávati jest, zda vlastník zpraven byl o podzastavení čili nic. Byl-li o tom vyrozuměn, může odvésti svůj dluh svému věřiteli jen s přivolením věřitele podzástavního nebo dluh k soudu složití, poněvadž zástava zůstává držiteli podzástavy zavazena (§ 455 o. o. z.). Nebyl-li však vlastník o tom vyrozuměn, má právo platiti průvodnímu věřiteli bez ohledu na věřitele podzástavního.
2. Byl-li vlastník zpraven o podzástavě, má netoliko povinnost složití k soudu dluh splatný, nýbrž věřiteli přísluší i právo žádati za složení splatného dluhu; úmyslem zákonodárcovým jestiť patrně, obmeziti věřitele při vymáhání jeho splatné již pohledávky jen potud, pokud to vyhledávají zájmy dlužníkovy a třetích osob (rozh. ze dne 14. října 1875, č. 8136, sb. »Gl. U.« 5882).
3. Splatí-li držitel hypotheky hypotheční dluh hypothekárnímu věřiteli neohlížeje se k váznoucím ještě právům podzástavním, smí se výmaz původního práva zástavního povoliti jen s tím dodatkem, že účinek výmazu tohoto vzhledem k právům podzástavním nastoupí teprve výmazem těchto práv (§ 51, 1 odst. knih. ř.). Toto zákonné ustanovení shoduje se s § 455 o. o. z. úplně, jelikož dlužník musil se z veřejných knih přesvědčiti o tom, že ještě váznou práva podzástavní a proto měl věřitele uspokojiti jen s přivolením věřitelů podzástavních a neměl-li tohoto přivolení, dluh měl složiti k soudu.
4. Trvají-li podzástavní práva, jakkoli proveden byl výmaz v případu odst. 3, nesmí býti povoleny další zápisy na tuto hypothekární pohledávku, jestliže výmaz byl vtělen, poněvadž platné právo zástavní předpokládá platnou pohledávku a poněvadž každá třetí osoba musila se z veřejné knihy poučiti, že zanikla právě tato pohledávka, že tedy nelze na ni dalšího knihovního zápisu dosíci (§ 51, 2 odst. knih. ř.).
5. Byla-li pohledávka nějaká knihovně zjištěná zaplacena a přes to nevymazána, může třetí osoba poctivě (bona fide) jednající vydobýti si dalších zápisů na tuto, třeba zaplacenou pohledávku a nelze odpírati zápisům těmto, poněvadž nepostačí ku zrušení hypotheky pouhý zánik dluhu a statek hypothekární ručí tak dlouho, dokud dlužní úpis vymazán není z veřejných knih (§ 469 o. o, z., rozh. ze dne 1. září 1863 č. 5491, sb. »Gl. U.« č. 1778; rozh. ze dne 11. ledna 1871 č. 15239 sb. »G1. U.« č. 4012). Věděla-li však třetí osoba v době vtělení práva podzástavvního o uspokojení pohledávky, která jí má býti zástavou, lze její právo podzástavní vzíti v odpor. 6. Podzástavní hypothekář má nejprve právo své k platnosti přivésti oproti zřizovateli podzástavního práva, a nemá tedy přímého práva žalobního na dlužníka hypothekárního, poněvadž s tímto nevstoupil v přímý poměr obligační (rozh. ze dne 23. července 1878 č. 7494, sb. 7080). Důsledně může si dáti dlužník podzástavní poznamenati svoji žalobu jedině při zastavené pohledávce hypothekární (rozh. ze dne 24. února 1874 č. 1599 sb. 5281, rep. nál. č. 68).
7. Byl-li výmaz nějakého práva pouze zaznamenán, mohou sice práva podzástavní ve příčině tohoto práva býti zapsána, avšak právní jich trvání závisí na tom, bude-li záznam výmazu spraven čili nic. Spraven-li záznam, vymazati sluší při zápisu spravení zároveň všecka podzástavní práva, poněvadž věřitel podzástavní nemůže dojiti více práva, než-li dobýti mohl důvěřuje v knihy veřejné a poněvadž z veřejných knih poznati musil, že při vydobytí práva podzástavního zaznamenán byl výmaz původního práva; musí tedy on nésti další právní následky (§ 50 kn. ř.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Podzástava. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 230-232.