Přestupky živnostenské

třídí se ve dvě kategorie: porušení řádu živnostenského, kterým vsáhá se v živnostenská práva třetích osob, a v takové porušení řádu živnostenského, kterým se sice přímo nepoškozují práva třetích osob, které však jest přestupkem řádu živnostenského.
I. Podmět přestupku.
K zodpovídání mohou býti brány toliko osoby fysické; morálním (právnickým) osobám, provozujícím živnost, nelze uložiti peněžitých pokut, nýbrž může býti nastupováno pouze proti vlastním vinníkům (rozh. min. vnitra ze dne 29. ledna 1876 č. 18430). Mělo-li více osob účastenství v nějakém jednání trestném dle řádu živnostenského, dlužno každou z nich potrestati zvlášť, ježto po zákonu nelze uložiti trest solidárně (nař. min. vnitra ze dne 6. března 1878 č. 34 ř. z.). Pravidelně sluší stálé živnostníky trestati pokutami peněžitými, pomocníky a učně pak trestem vězení; proti živnostníkům mají místo tresty vězení jen za okolností přitěžujících a při insolvenci jich (§ 135 živ. ř.). Provozuje-li živnost zástupce nebo pachtéř, uložiti jest peněžité tresty a vězení zástupci nebo pachtéři, peněžité pokuty však se zárukou majitele živnosti; v každém případu musí býti vysloveno odstranění zástupce nebo pachtéře, v čemž zahrnuta jest též neschopnost provozovati nějakou živnost na vlastní nebo cizí účet (§ 139 živ. ř.). Spoluručení majitele živnosti neodnáší se na ten případ, kde dopustil se již bez toho majitel živnosti pro svou osobu — a to v první řadě — přestupku tím, že zřídil se neoprávněným způsobem zástupce (rozh. min. vnitra ze dne 28. října 1886 č. 17263).
II. Předmět přestupků.
1. Přestupky, jež odnášejí se ku provozování živnosti samé; sem patří přestupky, které spáchány jsou tím, a) že osoby provozují samostatně živnost nějakou, neohlásivše ji, nebo — je-li k ní potřebí koncese — nevymohše si koncese,
b) že osoby provozují dále živnost, ačkoli jim byla tato zastavena,
c) že počnou s provozováním živnosti nevymohše si schválení provozovárny dle předpisu řádu živn. pro jednotlivé živnosti nezbytného (§ 132 lit. a, b, с živn. ř.),
d) že zastaví živnost oni živnostníci, kteří ku provozování jsou zavázaní,
e) že bezprávně provozuje se živnost, a osobuje při tom oprávnění třetích osob.
2. Živnostenské přestupky, které zřetelem k živnostenským pomocným dělníkům spáchány bývají, a to tím,
a) že se poruší předpisy o přijímání, upotřebení a nakládání s pomocníky a učni,
b) že živnostníci utiskují dělníky, vyplácejíce jim mzdu ve zboží nebo jinakým nezákonným způsobem jednají. (§ 133 živn. ř.).
III. Tresty:
1. Důtky,
2. penežitě pokuty až do 400 zl.,
3. vězení do 3 měsíců,
4. odnětí živnostenského oprávnění na vždy nebo na určitý čas (§ 131 živn. ř.)
Po zákonu nelze současně uložiti dva nebo více těchto trestu za týž živnostenský přestupek.
5. Odnětí práva míti učně, po určitý čas, nebo na vždy (§ 137 živ. ř.).
6. Vyloučení ze živnosti (§ 5 — viz tento čl.). Podléhají-li jednání a opomenutí, která jsou přestupky předpisů živnostenských, současně též trestu stanovenému všeobecnými zákony trestními, mají nicméně nastoupiti způsoby trestů zmíněné v § 131 čís. 1, 2, 3 živ. ř. (§ 136 živ. ř.).
Při výměře trestů sluší dbáti polehčujících a přitěžujících okolností, dále výše prospěchu přestupkem zamýšleného nebo výše újmy přestupkem způsobené (§ 134 živ. ř.). Promlčením pomíjí vyšetřování a trestání oněch přestupků zákona živnostenského, které nesluší posuzovati dle všeob. zákona trestního, nebyl-li pachatel do 6 měsíců ode dne spáchání vzat do vyšetřování (§ 140 živ. ř.).
IV. Úřady a řízení.
Politickým úřadům přísluší vyšetřovati a trestati přestupky živnostenské, pokud není povolán k úřednímu jednání řádný soud trestní. Řízení v trestných věcech živnostenských jest z pravidla ústní. O projednání sepíše se protokol, do kterého se zapíše rozhodnutí a oznámí se straně. K žádosti strany, jakož i tehdy, není-li strana přítomna, sdělá se rozhodnutí i s důvody též písemně (§ 147 živ. ř.). Druhou instancí jsou zemské úřady. Proti srovnalým rozsudkům trestním I. а II. stolice není dalšího opravného prostředku. Ve třetí instanci rozhoduje ministerstvo vnitra. Rekursy v trestných věcech musí býti podány do 14 dní u živnostenského úřadu I. instance. Žádosti o prodloužení této lhůty jest bez dalšího zamítnutí (výnos dolnorak. místodrž. ze dne 29. ledna 1862 č. 2062). Podá-li se rekurs v čas, má účinek odkladací, avšak v platnosti potrvává opatření úřadu, kterýmž byla živnost zastavena (§ 148 živ. ř.). Vyšší úřad oprávněn jest ze závažných důvodů trest zmírniti nebo prominouti (§ 149 živ. ř.), a míti zřetel na výši prospěchu přestupkem zamýšleného nebo škody přestupkem způsobené (§ 134 živ. ř.). Promlčením pomíjí vyšetřování. Peněžité pokuty dobývají se cestou exekuce správní a plynou do společenstevní nebo podpůrné pokladny, byl-li vinník povinen do pokladny takovéto platiti příspěvky, jinak plynou do chudinského fondu toho místa, kde přestupek byl spáchán (rozh. mi. obch. ze dne 2. října 1885 č. 24787 z r. 1884). Je-li pachatel členem některého společenstva, dostanou se peněžité pokuty nemocenské pokladně pomocnické dotyčného společenstva. Náleží-li pachatel některému společenstvu, u něhož není nemocenské pokladny pomocnické, nýbrž společenstvo zaopatřuje onemocnělé pomocníky, přidruženo jsouc k některé již stávající nemocenské pokladně, má se dostati peněžitých pokut této nemocenské pokladně. Při tom se předpokládá jakožto věc samozřejmá, že stanovy nemocenské pokladny, ku kteréž společenstvo přistoupilo, vyhovují předpisu § 121 zák. ze dne 15. března 1883 č. 39 ř. z. (nař. min. obch. ze dne 14. května 1885 č. 35351 z r. 1884).
Konvenční pokuty, jimž podléhají pomocníci, přestoupivše řád pracovní, a způsob, jakým se jich užilo, zanésti jest do zvláštního seznamu, do něhož nahlédati mohou úřad a pomocníci; seznam ten předložiti dlužno úřadu živnostenskému, cítí-li se pomocník dotčen vymáháním nebo užitím těchto pokut (§ 90 živn. ř.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Všeobecný slovník právní. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 921-923.