Protest námořský (zjištění, prova di fortuna). I. Pojem. Námořský protest jest osvědčení o námořských nehodách (pohromách), kteréž utrpěla loď nebo náklad po námořské cestě, a slouží za průkaz o škodě, jejíž náhrada má se zjednati. Vykonání námořského protestu jest nezbytným ku ochraně soukromých zájmů poškozeného; jeť průvodním prostředkem, který skládá se z kombinovaných důkazů a sice z lodního denníku obsahujícího vylíčení všech událostí na moři ve spojení s výpovědí svědků. Námořský protest jest tedy důkazem pro věčnou paměť. Podkladem jeho jest lodní denník, který tvoří důkaz o všech událostech na moři se přihodivších, je-li v zákonné formě veden, jsa sice jen propria scriptura — avšak v řízení průkazním má přes to zvláštní svoji důležitost. II. Zavázán ku vykonání námořského protestu za účelem konstatování námořských úrazů jest pán lodi se svými důstojníky a mužstvem na onom místě, do kterého přijdou; jest to opatření všem zákonům námořským společné a rozdíly jsou jen co do osoby, která oprávněna jest vykonati námořský protest, a co do času, ve kterém protest podán býti má. Za lhůtu určena jest téměř všude doba 24 hodin, jen v Hamburgu a Lübecku ustanovena jest doba 3 dnů. Rakouský zákon námořní rozeznává ohlášení (appurtamento) od vlastního složení (deposizione) námořského protestu. Ohlášení učiniti má kapitán do 24 hodin po svém příjezdu a sice v tuzemsku u námořního soudu, nebo, kde ho není, u místního soudu, v cizozemsku u rak. konsulatu s vydáním denníku. III. Řízení soudní. Výkon námořského protestu v nehodách námořských přísluší v tuzemsku soudům okresním (§ 49 jur. nor.). Má-li býti protest vykonán v cizozemsku, ustanovuje § 45 čl. III. editto politico di navigazione ze dne 25. dubna 1774, že má kapitán nebo patron učiniti popis nehody (prova di fortuna) v nejbližším místě, kam přirazí, má se k tomu konci obrátiti na konsula nebo místokonsula a tam předsevzíti zmíněné jednání. Není-li v místě tom konsula nebo místokonsula, má podati důkaz o vytrpěné nehodě námořské u příslušného magistrátu (místního nebo městského soudu), a není-li ho, před kteroukoli veřejnou nebo práva znalou osobou. Soud pak má na ohlášení obeslati pána lodi a ostatní osoby, jichž výpověď za nutnou pokládá, má osoby ty přísežně vyslechnouti ve formě výslechu svědeckého o okolnostech v denníku obsažených, při čemž naléhati dlužno na vysvětlení všech odporů a nejasností. Kromě pána lodi vyslýcháni mají být jmenovitě lodní důstojníci, mužstvo a cestující, a nový výslech dlužno vykonati, žádají-li bližšího vysvětlení pozdější okolnosti. Výsledek výslechu, který se poznamená v lodním denníku, sděliti jest ihned soudu. Tato zákonitě provedená prova di fortuna činí v tuzemsku plný důkaz o skutečnostech v ní udaných, avšak odvod nikterak vyloučen není. Pán lodi zodpověděn jest za to, že jeho vinou opomenut byl výkon námořského protestu (zjištění); příhody na cestě protestem nekonstatované mohou pak dokázány býti jedině cestou sporu. Zahynul-li pán lodi, vykoná se zjištění s lodními důstojníky nebo s mužstvem. Pokud důkaz větším nebo menším počtem svědectví se utvrzuje nebo seslabuje, zůstaveno jest volnému uvážení soudcovu, při čemž ovšem nejprve přihlédnouti sluší k té okolnosti, zdaž výpovědi pána lodi, mužstva a ostatních svědků shodují se v podstatných bodech s poznámkami v lodním denníku. Osoby, které mají být vyslýchány, sluší vzíti ve přísahu.