Příprava a pokus činu trestného.

A. Příprava činu trestného (jednání přípravná.).
Jednání přípravná (přípravy) jsou jednání taková, jimiž prostředky a cesty se připravují, by čin trestný mohl býti spáchán. Pachatel připravuje si tedy prostředky, najmě nástroje k spáchání činu trestného potřebné, on se tedy chystá ku provedení činu. Jednání přípravná nejsou zpravidla ještě pokusem (viz dole), neboť nejsou v objektivné a přímé souvislosti s deliktem, jenž spáchán býti má.
Hranice mezi pokusem a pouhým jednáním přípravným nezáleží v menším nebo větším přiblížení se k trestnému cíli; není rozhodno, obsahuje-li jednání více nebo méně podmínek k dosažení účelu potřebných; rozhodným jest jedině, zda bylo lze úmysl směřující k účelu zamýšlenému avšak nedosaženému, z vnějšího postupu zřejmě seznati (roz. ze dne 26. srpna 1887 č. 6375, č. sb. 1104). Pokud úmysl takový v činu nějakém výrazu nedošel, nelze o trestném pokusu mluviti (§ 11 tr. z.). Jakmile však úmysl pachatelův, směřující k účelu zákonu trestnímu se příčícímu (byť i účelu toho dosaženo nebylo), v činu pachatelově zřejmého došel výrazu, tedy dolus v činu pachatelově se zjevil, jest podmínkám § 8 tr. z. vyhověno (roz. ze dne 26. srpna 1887 č. 6375, č. sb. 1104 ze dne 28. dubna 1888 č. 2289, č. sb. 1151).
B. Pokus.
I. Pojem.
O pokusu lze vůbec tehdá mluviti, když činnosť trestná nepokročila ještě tak daleko, jak toho je třeba k úplnému vyčerpání skutkové podstaty onoho deliktu, jejž pachatel zamýšlel. § 8 tr. z. shrnuje znaky pokusu ve dvojím směru, a sice jednak musí pachatel předsevzíti činnosť, směřující ke skutečnému provedení činu trestného v úmyslu dotyčné zlo způsobiti, jednak je třeba, aby úmysl svůj uskutečniti nemohl, nechať nemožnosť tato zakládá se v nemohoucnosti pachatelově, cizí překážce v to přišlé, nebo konečně v náhodě. Skutková podstata pokusu sestává ze dvou momentů: momentu vůle a momentu skutkového. Podstata pokusu spočívá tudíž v tom, že to, co pachatel zamýšlel, se neuskutečnilo a sice následkem okolnosti na vůli pachatelově nezávislé (rozh. ze dne 7. listopadu 1885 č. 11060 sb. č. 838). Trestnoť pokusu opírá se o to, že pachatel úmysl svůj, delikt spáchati, projevuje způsobem pořádek právní ohrožujícím. O ohrožování nelze však mluviti, bylo-li užito prostředků k dosažení zamýšleného Příprava a pokus činu trestného.
účelu úplně a naprosto (in abstracto) nezpůsobilých. Je-li však příčinou nezdaru způsob, jakým skutek byl proveden, neb konkrétní povaha neb činnosť předmětu, jest pokus trestným (roz. ze dne 19. prosince 1885 č. 11986, č. sb. 86).
Z pojmu pokusu v § 8 vytčeného podává se celá řada otázek:
1. Otázku, je-li tu trestného pokusu, když předmět zločinu sice vůbec existuje, ale nenalézá se náhodou v době spáchání na předpokládaném místě, lze asi sotva rozhodovati pravidlem všeobecným, nýbrž jen vzhledem ku zvláštním okolnostem toho kterého konkrétního případu.
2. Otázku ohledně prostředků k provedení zvolených dlužno beze vší pochybnosti rozhodnouti v ten smysl, že nemůže tu býti řeči o trestném pokusu, když prostředek, jenž byl zvolen, neb jehož bylo užito, z jakéhokoliv důvodu (neznalosti, záměny) naprosto byl nezpůsobilým, poněvadž prostředek nepotřebný k cíli vésti nemůže, tedy ke skutečnému provedení činu trestného se nehodí. Ale jest tu zajisté pokus, když bylo užito prostředku o sobě sice způsobilého, ale bylo ho užito pro nastalou překážku v množství příliš nepatrném, aneb bylo-li užito prostředku, který, měl-li by vésti k výsledku, musil by býti a dle záměru pachatelova a též měl býti užíván po delší dobu, již z předu ani určiti nelze, neb konečně bylo-li užito prostředku, jehož pravidelné působení v konkrétním případě nahodilou překážkou bylo zmařeno.
3. Konečně se naskytá otázka, lze-li si pokus mysleti při všech činech trestných. Otázku tuto dlužno zodpověděti dle těchto základních zásad:
a) pokus trestný nemá vůbec tam místa, kde jednání neobsahuje všech náležitostí, jež k podstatě dotyčného činu trestného se vyžadují.
b) Jelikož k pokusu bezvyjimečně zlý úmysl se vyhledává, není možný při deliktech kulposních, přečinech a přestupcích, jakož i při oněch zločinech, při nichž právě úmysl k přivodění protizákonného výsledku směřující jest vyloučen.
c) Konečně vyloučen jest pokus při deliktech omissívních, neboť při těchto počíná se trestnost teprve tím, když něco, co zákonem jest předepsáno bylo opomenuto.

II. Ustoupení od pokusu.

V 2. větě § 8 tr. z. vyslovena jest myšlénka, že dobrovolné ustoupení činí pachatele beztrestným (roz. ze dne 26. září 1874 č. 8162 č. sb. 26). To platí však jen ohledně pokusu, nikoliv též ohledně deliktů dokonaných. Kde je zákonodárce výjimečně též při deliktech dokonaných chtěl uznati (jako v případě §§ 62 a 168 tr. z.), jest to v zákoně výslovně stanoveno (roz. ze dne 9. května 1879 č. 627 č. sb. 201). O dobrovolném ustoupení od pokusu nelze však mluviti již proto, že překážku, která byla příčinou, že pachatel ustoupil, mohl tento překonati (roz. ze dne 26. srpna 1887 č. 6375, č. sb. 1104). Není tu dobrovolného ustoupení, když pachatel čin nedokoná, poněvadž (třeba mylně) se domnívá, že jeho fysická povaha, síly tělesné neb obratnosť k odstranění překážky v to přišlé nestačí (roz. ze dne 19. prosince 1885 č. 21996, č. 865). Když nedokonání závisí na vůli pachatelově, když tedy on od dokonání dobrovolně ustoupí, jest skutek beztrestným. Má-li však dobrovolné ustoupení od pokusu míti úplnou beztrestnosť v zápětí, jest třeba, aby v době ustoupení netoliko onen zločin ve smyslu zákona nebyl ještě dokonán, nýbrž také, aby ještě žádný výsledek nebyl způsoben, který by snad tvořil skutkovou podstatu některého jiného činu trestného, neboť pak by přičítání a trestání aspoň ohledně tohoto posledního jednání místo mělo.
III. Pokus v trestním právu důchodkovém:
Pokus důchodkového přestupku záleží v jednání neb opomenutí, které se jako počátek spáchání přestupku důchodkového neb jako ony přípravy jeví, jichž jest třeba, aby přestupek důchodkový, nenastoupí-li vnější překážka, byl dokonán, které však pro nastoupení vnější překážky, pro náhodu neb nemohoucnost’ pachatelovu k dokonání přestupku nevedly. Pokus však jest jen při těch přestupcích trestným, při kterých to zákon výslovně nařídil, a jen potud, pokud nedokonání přestupku nezávisí na vůli pachatelově neb náhodě, nýbrž na ostražitosti orgánů důchodkových neb působení osob třetích k zamezení přestupku směřujícím (§18 trest. z. důch.). Z ustanovení § 18 podávají se tedy tyto odchýlky od pojmových ustanovení o pokusu v zákoně trestním obsažených:
1. Pojem pokusu ve smyslu tr. zák. důchodkového rozšířen jest na celou řadu dalších jednání, obzvláště na jednání přípravná, jest tedy obsáhlejší, než v zákoně trestním, neboť trestní zákon důchodkový prohlašuje za pokus nejen počátek provádění přestupku důchodkového, jak toho žádá obecná doktrína práva trestního a též § 8 tr. z., nýbrž i připravování se ku provedení přestupku.
2. S druhé strany jest dle rak. z. tr. pokus i tehdá trestným, zakládá-li se nedokonání v náhodě, kdežto dle zák. trestního důchodkového nikoliv. Rozumí se ovšem samo sebou, že pokus jest možný jen při důchodkových přestupcích dolosních (sr. Blonski »Strafges. über Gef.-Übertret.« Manzovo vyd. 1893 str. 11. a 12.).
Trestnost’ pokusu jest tím menší, čím vzdálenější jest od dokonání, neb čím méně nebezpečným, méně způsobilým neb méně účinným je jednání neb užitý prostředek vůbec neb za zvláštních okolností, za kterých přestupek spáchán býti měl (§ 93).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Příprava a pokus činu trestného. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 942-944.