Právo petiční.

I. Podstata a význam.

Právo petiční je právo státním občanům ústavou zaručené vznášeti prosby nebo návrhy na zeměpána, sbory zákonodárné neb úřady státní, zemské, okresní neb obecní. Právo petiční přísluší bez ohledu každému a může býti vykonáváno jak jednotlivcem, tak i společně s jinými osobami. I t. zv. petice hromadné jsou zákonnými a přípustnými, ač jsou začasté výsledkem strannického proudu uměle udržovaného a ne výrazem panujícího mínění lidu. Petice musí býti od jednotlivých osob podepsány, pod souhrnným jménem mohou petice podávati jen korporace neb spolky zákonem uznané. Práva petičního užívá se měrou velmi značnou, vždyť čelí k tomu, by stížnosti každého druhu byly zeměpánu, sborům zákonodárným, státním neb samosprávním úřadům ve známost uvedeny, by odpomoc cestou zákonnou byla zjednána, splnění jistých potřeb sprostředkováno neb konečně by zákonodárným činitelům smýšlení lidu a veřejné mínění bylo objasněno. Ve všech ústavních státech bývá právo petiční pojato do listiny ústavní, jako nedotknutelné právo státních občanů, by každému bylo umožněno hlavně se zastupitelstvem lidu v přímé a živé styky vstoupiti. Nepřipouštějí se petice proti rozsudkům soudů, ovšem však stěžovati sobě lze, byla-li spravedlnost odepřena neb s ní otáleno aneb bylo-li se dopuštěno zřejmých poklesků justičních; neb spočívá to v povaze práva petičního činiti návrhy směřující k opravě vadných poměrů.

II. Dle jednacích řádů říšské rady a zemských sněmů

je porada a usnesení se o peticích jen tehdá přípustné, když byly podány členem dotyčného sboru. K vyřízení petic volí se pravidelně petiční výbor, který podá o každé petici odůvodněnou zprávu a učiní návrh. Návrh zní buď na přechod k dennímu pořádku, tudíž na zamítnutí petice, je-li žádost ve směru formálním nebo materielním nepřípustná, nebo může býti navrženo, by bylo na vládě bližší vysvětlení o došlé petici vyžádáno (čl. 21 zákl. z. st. ze dne 21. prosince 1867 č. 141 ř. z.) aneb postoupí se petice vládě k vyřízení neb se zvláštní poznámkou k uvážení a příznivému vyřízení.

III. Právo poplatkové.

Petice podléhají jako podání kolku dle p. s. 43 a sice 50 kr. za arch; avšak sluší s nimi naložiti jako s podáními osvobozenými, když obsahují oznámení nebo návrhy v záležitostech veřejných a netýkají se soukromé věci jednotlivců (p. s. 44 ad lit. g). Kolku prosty jsou zejména všecky petice k zeměpánu, k některé sněmovně říšské rady, ku sněmu neb obecnímu zastupitelstvu, pokud se v nich nejedná o zájmy jednotlivce, nýbrž o zájmy celých skupin nebo tříd státních občanů, státu samého, zení korunních aneb obcí (p. s. 43 ad lit. k).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Právo petiční. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 654-655.