Přílohy.

I. Pojem a druhy.
Přílohou sluje povšechně vše, co se připojuje k úřednímu podání, zejmena však připojené průvody, o které se podání opírá. Rozsah pojmu »příloha« v tomto širším smyslu nelze přesně určiti; avšak za všech okolností bude lze nazvati přílohou jen to, čím je možno úředně nakládati. Rozeznáváme přílohy písemné a přílohy ostatní. Ponejvíce — ač ne vždy — spadá pojem přílohy s pojmem písemné listiny v jedno. Avšak i peníze ať kovové ať papírové, kolky a cenné známky, všechna corpora delicti, vzorky, známky, knihy a j. mohou býti předmětem přílohy ve všech případech, kde zákon neobmezuje výslovně pojem přílohy na písemný průvod, jak to platí nepochybně o příloze v civilním řízení soudním. Má-li se přihlížeti k přílohám ne со k písemním listinám a nelze-li je jako spisy uschovávati, uschovávají se soudně (viz čl. Deposita). Není-li ani to možným, lze přihlížeti k předmětu takovému со k průvodu jen na základě soudního ohledání jeho na místě, kde se nachází. To platí i o písemních listinách tehdáž, když na př. důležitá označení nalézají se na předmětech, jež dopravy nedopouštějí. Vše to, co je tištěno nebo psáno neb co písmo značkami může znázorniti (plány, mapy, matematická i grafická znázornění) a opis připouští, spadá pod pojem listinné přílohy a lze tím nakládati jako se spisy. Byly-li takové přílohy k úřednímu podání připojeny, sluší k nim hleděti со k integrující části podání. Proto opatří se týmž číslem podacím jako podání samo a v podacím protokole vyznačí se aspoň dle svého zevnějšího označení. Dovolávají-li se v některém podání přílohy, jež jsou připojeny k podání jinému, mluvíme o přílohách korespondujících a buďtež spisovnou na spise vyznačeny. Přílohy vrátí se s vyřízením Přílohy.
podání, pokud zvláštními předpisy opak není ustanoven. (Corpora delicti v řízení trestním viz čl. Řízení trestní.)
II. Předpisy řízení soudního.
Přílohy přiloženy buďtež buď v prvopise buď v jednoduchém neb ověřeném přepise podle toho, jak je to v konkrétním případě předepsáno. Originál neb ověřený opis příloh budiž zpravidla tehdáž připojen, kde úřad je oprávněn k úřednímu jednání, nejsa vázán na mínění odpůrcovo předpokládajíc, že prvopis u úřadu se nachází. Ve všech ostatních případech, kde rozhodnutí závisí na chování se odpůrcově, stačí prozatimní připojení prostého opisu. To platilo zejmena ve starém řízení soudním, vyjímaje řízení mandátní, kde slušelo připojiti i prvopis i opis. O tom, jak věc byla změněna novým řádem soudním, viz doleji. Vnější forma listinné přílohy podává se z pojmu podání a listiny; zhotovují-li se listiny k tomu účelu, by sloužily co přílohy, buďtež podobně jako podání čistě a čitelně psány na celé stránky archu, a sestávají-li z více archů, buďtež tyto sešity a na obou koncích nitě tvrdou pečetí opatřeny. K přílohám, jež psány jsou řečí cizí, v místě jich podání u úřadu neobvyklou, přiložiti dlužno ověřené překlady (dv. dek ze dne 22. prosince 1835 č. 109 sb. z. s.). Rozsah práva dovolávati se listin kryje se s rozsahem práva průvody přiváděti.
Dle soudního řádu 1. lednem 1898 v život vešlého sluší žaloby podati v tolika stejnopisech, by každému žalovanému mohl býti stejnopis doručen a mimo to jeden stejnopis pro soud zachován (§§ 226, 81 c. ř. s.) Jsou-li tudíž dva žalovaní, sluší žalobu trojmo, jsou-li tři, čtvermo podati. Pro žalobce jakož i k vyrozumění ostatních účastníků připojen budiž potřebný počet záhlaví (rubrik) (§ 80 c. ř. s.). Co se týče příloh, stačí, má-li býti o žalobě ústní jednání zavedeno, připojiti jen opisy příloh, na něž se žaloba odvolává a sice tolik opisů, kolik je žalovaných. Byly-li by rozhodny jen jednotlivá místa listiny, stačí připojení výtahu, jenž obsahujž úvod, rozhodná místa, závěr, datum a podpisy. Jde-li o listiny odpůrci známé aneb o listiny značného objemu, postačí, když žalobce listiny v žalobě přesně označí a zároveň se nabídne, že odpůrci dovolí nahlédnouti do listin aneb že listiny na požádání soudu předloží. Jde-li konečně o listiny, jež strana ve svých rukou nemá, udejž, jakým způsobem by bylo lze listiny zjednati (§ 77 c. ř. s.). Opisy příloh doručí se spolu se žalobou odpůrci. Prvopisy příloh u soudu ponechané buďtež odpůrci k žádosti jeho vždy k nahlédnutí předloženy (§ 81 c. ř. s.).
Podobné zásady platí i pro řízení mandátní (§§ 548 nn. c. ř. s.) a řízení směnečné (§ 555 c. ř. s.) avšak s tím důležitým rozdílem, že zde žalobce musí připojiti listiny, o které opírá svůj nárok na zavedení toho neb onoho řízení, též v prvopise. Co se týče řízení směnečného, sluší ještě dodati, že kromě směnky i protest a účet návratný, pokud tyto listiny v konkrétním případě jsou potřebny k odůvodnění žalobních nároků, v originále (a ovšem i v potřebném počtu opisů pro žalované) připojeny býti musí (§§ 548, 557 c. ř. s.). Ustanovení §§ 548, 557 c. ř. s. odůvodněno je tu tím, že soud zde rozhoduje o návrhu žalobcově (sc. na vydání rozkazu platebního) bez předchozího ústního jednání a beze slyšení odpůrce (§§ 550, 559 c. ř. s.), takže třeba, by nárok žalobcův byl hodnověrným způsobem prokázán.
Shora dotčené zásady platí i pro řízení upomínací (zák. z 27. dubna 1873 č. 67 ř. z. zachovaný v platnosti s jistými odchýlkami čl. XXVIII. uv. z. k s. ř.), Přílohy.
dále pro řízení před správním dvorem a říšským soudem. Co se týče řízení exekučního, tedy stanoví exekuční řád ze dne 27. května 1896 č. 79 ř. z., že všechny návrhy vznésti lze buď písemně (podáním) neb ústně do protokolu. Byl-li návrh vznesen podáním, budiž toto v tolika vyhotoveních podáno, by každému odpůrci jedno vyhotovení doručeno a mimo to jedno pro soudní spisy ponecháno býti mohlo. Opisy příloh (zejmena rozsudku neb jiných exekučních titulů) přikládati netřeba, byly-li připojeny, odpůrci se nedoručí (§ 53 ex. ř.). Co se týče plné moci procesní, tedy budiž zmocněncem (zejmena tedy advokátem) předložena v prvopise neb v ověřeném opise hned při prvním úkonu procesním (§ 30 c. ř. s.).
V řízení před soudy okresními může ostatně i plná moc býti do protokolu diktována, když strana osobně se svým zmocněncem se dostaví (§ 30 al. 3, § 451 с. ř. s.)
V řízení konkursním buďtež připojeny přílohy přihlášek v prvopise neb opise, avšak ve dvojím vyhotovení sluší je přiložiti k dvojitému podání (§ 110 konk. ř.). (Ohledně příloh ve věcech knihovních viz čl. Vklad knihovní.)
III. Právo poplatkové. Přílohy, jež strany přikládají k podáním a protokolům kolkem povinným, kolkují se 15 kr. na každém archu a nepřevyšuje-li právní věc hodnotou 50 zl., 10 kr. (pol. s. 21 popl. z.).
Přílohy kolku prosté:
a) knihy, brožury a rukopisy k tisku určené, nejsou-li zvláště sepsanými spisy průvodními pro jednání, jež se zahajují, k podání neb k protokolu toto zastupujícímu. Psané knihy, jež nespadají ani pod pol. s. a) ani pod pol. s. 83 A. (jako účty, přílohy k účtům) podléhají, užije-li se jich co příloh, předpisům pol. s. 20. Avšak při tom nesluší pustiti se zřetele, že označení »kniha« je pojmem, jenž vztahuje se jen na formu, a sluší tudíž předkem zkoumati, zda spis, jenž se jeví co kniha, již dle svého podstatného obsahu kolku podléhá aneb od něho je osvobozen, neboť poněvadž kolek přílohový dle pol. s. 20 zapraviti sluší z každého archu přílohy a z toho jen výjimka sama sebou se rozumí, že i listina z archů nepozůstávající kolku 15 kr. (nyní 30 haléřů) podléhá (výn. min. spr. z 27. září 1854 č. 40061);
b) všechny tuzemské i cizozemské veřejné papíry úvěrní, jich kupony a talony i papíry peníze zastupující;
c) listiny a spisy pro jistý účel jich užití určené, pokud se jich k účelu tomuto užije;
d) vysvědčení chudoby;
e) úřední vyhotovení nebo potvrzení na listinách neb spisech o vykonaném jednání úředním, o pravosti podpisu, o správnosti vysvědčení a pod. nesluší pokládati za zvláštní přílohu kolku podléhající;
f) listiny a spisy, jež by jinak kolku podléhaly, z nichž však na základě zvláštního povolení poplatek se bezprostředně vybírá neb ohledně poplatku z nich zvláštní úmluva byla učiněna (§ 28), dále listiny a spisy, kde poplatek byl bezprostředně zapraven a zapravení úředně na nich je potvrzeno. Spisy, jež lze následkem záznamu poplatku v řízení sporném bez kolku vyhotoviti, nenáleží již o sobě mezi listiny od kolku osvobozené. To nastane teprve tehdy, když splní se podmínky vytčené v pol. s. 75 lit. o) Příprava a pokus činu trestného.
(osobní osvobození na základě vysvědčení chudoby). Až do té doby pokládati je sluší za spisy, kde se se zapravením poplatku sečkává, jsou to tedy spisy, jež o sobě poplatku podléhají, a na něž tudíž lze bezzávadně užiti pol. s. 21 lit. f). Po zmíněné době jsou to spisy, z nichž poplatek byl dodatečně zapraven aneb zapravení poplatku bylo z osobních ohledů prominuto. Je-li zde první z těchto eventualit platí rovněž pol. s. 21 lit. f), nastane-li druhá eventualita, nemůže ani ten, pro něhož byl poplatek zaznamenán, ani jeho odpůrce užiti spisů co příloh bez kolku; prve dotčený proto ne, poněvadž záznam poplatků a konečné jeho pominutí vztahovati se může jen na určitý spor, odpůrce pak jeho ne vzhledem k § 13 zákona samého (výn. min. fin. z 17. listopadu 1854 č. 50499). I nálezy, ze kterých byl poplatek zapraven přilepením kolků na seznam spisů, jsou, užije-li se jich co příloh, odkolku osvobozeny (výn. min. fin. ze dne 9. června 1864 č. 19913).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Přílohy. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 939-942.