Podloudnictví válečné

(Kontrebanda).
I. Pojem.
Slovo „Kontrebanda« má svůj původ ve středověkém »contra banum» t. j. proti zákazu. Činí se rozdíl mezi podloudnictvím (kontrabandou) obchodním a válečným; ono jest povahy spíše místní a jest s jedné strany upraveno řádem celním a monopolním, s druhé strany podrobeno jest trestům důchodkového práva trestního. (Viz čl. Podloudnictví.)
Válečné podloudnictví jest předmětem práva mezinárodního. Kontrebandou válečnou rozumí se určitý souhrn předmětů, které určeny jsou k operacím válečným a dováženy jsou válčícímu státu, takže druhá válčící strana oprávněna jest dle zásad mezinárodního práva ku jich zajmutí. V první řadě zakázáno jest státům neutrálním, aby podniky válčících stran ani přímo ani nepřímo nepodporovaly. Bylo by hrubým porušením práva mezinárodního, kdyby neutrální stát dovážel válečnou kontrebandu některé z válčících stran, neboť v tom vězí porušení neutrality, neoprávněné a bezprávné nadržování jedné z válčících stran, zřejmé provinění se proti povinnostem neutrality (viz čl. Neutralita). Jinak ovšem sluší posuzovati otázku tuto, dopravují-li předměty takové příslušníci některého neutrálního státu bez jeho spolupůsobení; neutrální stát nemůže být k tomu přinucen, aby zapověděl svým příslušníkům obchod válečnou kontrebandou, nebo jim tresty vyhrožoval. Neutrální stát vyhoví úplně své mezinárodní povinnosti tím, že varuje jednak své příslušníky před škodlivými následky obchodování válečnou kontrebandou a že jednak nebéře jich v ochranu, když by jako vůdcové kontrebandy stranou válčící byli napadeni po příp. zadrženi a jich náklad konfiskován. Leč stát neporušuje neutrality ani tehdy, když dovolí oběma válčícím stranám, aby na jeho území opatřovaly si předměty k válečné potřebě a dopravovaly je po svých vlastních lodích, na svůj náklad, účet a nebezpečí. Z toho všeho plyne, že obchodem válečné kontrebandy uvnitř neutrálního státu potud se neutralita neporuší pokud obchod ten podporován není ani přímým ani nepřímým účastenstvím neutrálního státu za tím účelem, aby dostalo se výhod jedné válčící straně a druhá aby tím byla poškozena. II. Předměty kontrebandy.
1. Sporno jest, co náleží ku válečné kontrebandě. Kruh těchto předmětů byl stále rozšiřován, ježto byly k nim počítány nezřídka netoliko zbraně a válečné střelivo, nýbrž i takové předměty, které mohou účelům války i míru sloužiti, jako k. př. předměty výzbroje lodní (stožáry, kotvy, plachty) a dále všecky látky, z nichž válečné náčiní se zhotovuje, ba dokonce i předměty určené pro nepřátelskou zemi a zhusta ani potřebě vojska nesloužící, jako ku př.: zásilky peněžní, železné desky, uhlí atd. byly konfiskovány jakožto válečná kontrebanda. Rozhodnou jest při posuzování otázky této okolnosť, zamýšlel-li odesílatel i příjemce dopravu předmětů pro účely válečné resp. směřoval li úmysl jich k dopravě těchto předmětů pro válečnou stranu k válečným účelům.
2. Rozhodně náležejí ku kontrebandě zbraně a části zbraní kteréhokoli druhu, děla, válečné střelivo, zvláště olovo, síra, prach, ledek, zápalníky, koule, vojenská výzbroj kteréhokoli druhu, koně a mezci. Všechny ostatní předměty označují se jen jakožto případná kontrebanda »contrebande de guerre par accident«, »quasi-kontrebanda« , »akcidenční« neboli »relativní kontrebanda« protivou ke »kontrebandě absolutní«, která se za všech dob a všude pokládala za válečnou kontrebandu, kdežto v pojmu kontrebandy relativní neboli případné zahrnuty jsou všecky možné předměty, určeny li jsou k opatření, odění, upravení a zachování nepřátelské armády, loďstva, nebo pevnosti, zvláště tedy obilí, peníze, dříví na lodě, předměty výzbroje lodní, jako plachty, lanoví, kotvy, řetězy, dobytek jatečný a brav, syrové a připravené maso, vůbec všechny životní potřeby určené pro vojsko některé z válčících stran.
3. Dále může býti též smlouvou mezi dvěma nebo více státy ujednáno, které předměty prohlásí se za kontrebandu válečnou, avšak úmluvy takové nevztahují se ku třetím státům, které smlouvy účastny nejsou.
4. Dle zásad práva mezinárodního pokládati lze i samé předměty kontrebandy válečné za takové jen tehdy, nacházejí-li se na nějaké lodi v takovém množství, že vyloučena jest domněnka, že by k vlastní potřebě sloužily, a lze-li se naopak domnívati, že jsou to předměty obchodu, resp. dalšího prodeje a v této vlastnosti že jsou částmi nákladu a nikoli výzbroje lodní. Z toho všeho plyne, že nevedou k cíli všechny pokusy o roztřídění předmětů těch do určitých kategorií, poněvadž pokročilá technika válečná brzy rozšířiti může kruh předmětů těch v některém směru, brzy opět zúžiti.
5. Konečně jest též kontrebandou válečnou v nejširším slova smyslu i doprava osob patřících k brannému stavu některé z válčících stran, jestliže osoby ty dopravují se pro některou válčící stranu po lodích neutrálního státu, takže mluví se plným právem netoliko o předmětech (věcech) válečné kontrebandy, nýbrž i o osobách.
III. Zajmutí válečné kontrebandy.
Dříve konfiskována byla loď a náklad; později proklestil si cestu mírnější názor, takže nyní jen předměty válečné kontrebandy propadají konfiskaci. Jen za velmi povážlivých okolností, ku př. při násilném odporu, nebo při opětném porušení předpisů o válečné kontrebandě se strany pána lodi nebo vůdce lodi, oprávněna jest konfiskace lodi nebo konečně též: tehdy, když celý náklad nebo valný díl jeho jest válečnou kontrebandou, takže jest zřejmo, že loď vyslána byla výhradně nebo hlavně za tím účelem, aby válečná kontrebanda dostala se nepříteli. IV. Platná nařízení a normy.
1. Min. výnosem ze dne 24. května 1855 č 127 ř. z. byl u příležitosti války vypuknuvší mezi Anglií, Francií a říší tureckou s jedné strany a mezi Ruskem s druhé strany vydán zákaz dopravovati tlupy válčících stran na lodích rakouské vlajky nebo dovážeti jim předměty, které dle všeobecného práva mezinárodního nebo dle zvláštních vyhlášených nařízení dotyčných vlád platí za válečnou kontrebandu. Z takových předmětů může býti na rakouské lodi ve styku s oněmi státy jen tolik toho, kolik nevyhnutelně potřebí k její vlastní potřebě nebo k její obraně.
2. Min. výnosem ze dne 11. května 1859 byly u příležitosti války mezi Francií a Sardinií vydány předpisy o plavbě a jiných dopravních poměrech za trvání války. V § 5. cit. výnosu bylo lodím obchodním vůbec zakázáno vyvážeti z rakouských přístavů tyto předměty: děla, zbraně a jakékoli části zbraní, olovo, síru, prach, ledek, čilský ledek, zápalníky, koule a jinaké střelivo válečné, předměty vojenské výzbroje jakéhokoli druhu, koně, mezky. Uvedené tuto předměty mohly se zasílati však na lodích obchodních za všech okolností a i mezi rakouskými přístavy jedině z příkazu vojenských úřadů. Dále bylo obchodním lodím zakázáno vyvážeti do cizozemska z rakouských přístavů námořských bez rozdílu předměty výzbroje lodní, jako: plachty, lanoví, kotvy, řetězy stroje lodní a jich součásti, uhlí kamenné, dříví ku stavbě lodí a potraviny, jako: dobytek jatečný a brav, syrové a připravené maso; rovněž nesměly býti do cizozemska dopravovány lodi a vozivo jakéhokoli druhu. Ve zvláštních případech zmocněni byli přednostové zemské vlády, dovoliti vývoz takových předmětů do určitých míst, byla-li dána zvláštními legitimacemi jistota, že předměty tyto do těchto míst dopraveny budou. Mezi rakouskými přístavy navzájem byla prozatím dovolena doprava těchto předmětů. Všem rakouským kapitánům a vůdcům lodí a všem rakouským poddaným vůbec bylo zakázáno, jakýmkoli způsobem podporu nebo pomoc poskytovati nepřátelským družinám lodním nebo válečným lodím, jakož i nepřátelským tlupám, zvláště přivážením mužstva, potravin, zbroje, střeliva nebo válečné kontrebandy kteréhokoli způsobu pod sankcí trestů stanovených vojenským trestním zákonem.
3. Min. nařízením ze dne 3. března 1864 č. 23 ř. z. prohlášeny byly za řádnou kořist ony neutrální lodi, jichž celý náklad záleží ve válečné kontrebandě. Je-li jen část nákladu kontrebandou válečnou, může vůdce lodi zajmutí uniknouti tím, že složí dobrovolně kontrebandu na místě nebo v nejbližším přístavu; po té může loď s ostatním nákladem dále plouti. Tímto nařízením byly za kontrebandu válečnou prohlášeny jmenovitě tyto předměty, avšak jen tehdy, jsou-li určeny do nepřátelských přístavů: děla, hmoždíře, bomby, granáty, koule, zápalníky, doutnáky, prach, ledek, síra, brnění, předměty výzbroje, sedla a uzdy, jakož vůbec předměty, kterých lze přímo užiti ku potřebě válečné, vyjímaje přiměřené zásoby nezbytné k obhájení mužstva a lodi.
4. Cís. nařízením ze dne 9. července 1866 č. 90 ř. z. bylo v § 2 nařízeno, že zajmouti jest neutrální lodi, vezou-li válečnou kontrebandu; podezřelými sluší zvláště ony lodi míti, které vyzvány byvše nezastaví nebo vzpírají se prohledání místností lodních nebo beden, ve kterých podle všeho jest ukryta válečná kontrebanda nebo papíry. 5. Min. nařízením ze dne 29. července 1870 č. 94 ř. z. byly u příležitosti války vypuknuvší s jedné strany mezi severoněmeckým spolkem a státy jihoněmeckými a s druhé strany mezi Francií vydány o válečné kontrebandě podobné zákazy, jako jsou zákazy právě uvedené. (Viz články: Blokáda, Kořist, Neutralita.)

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Všeobecný slovník právní. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 187-190.