Plody a nabytí plodů.

1. Pojem a druhy.

Plody jsou výtěžky z jisté věci, která určena jest k tomu, aby je skytala. Plody tvoří část dotyčné věci (věci hlavní), pokud s ní spojeny jsou (fructus pendentes). Teprve oddělením stávají se věcmi samostatnými (fructus separati). Všeobecně platí zásada, že vše, co pomocí nějaké věci se vyrobí, náleží tomu, kdo to vyrobil. Rozeznáváme plody právnické čili civilní (fructus civiles), t. j. jakýkoli výtěžek, který nějaký majetek (věc nebo právo) následkem právního poměru, v němž se právě nalézá, poskytuje na př. úroky nájemné (quod non natura pervenit, sed jure percipitur 1. 62. pr. D. de R. V. 6. 1), protivou ku plodům přirozeným (fructus naturales).

2. Nabytí plodů.

V obecném právu je spor o to, nabývá-li se nabytím plodů nového vlastnictví. Savigny, Eck, Brinz a Leist to popírají tvrdíce, že se toliko pokračuje v dosavadním vlastnictví, poněvadž oddělené plody jsou totožnými s bývalými částmi substance věci hlavní, kdežto Windscheid, Hartmann a j. vyslovují se v ten smysl, že nabytím plodů povstává vlastnictví nové, poněvadž plody oddělením od věci hlavní nabývají samostatné existence. Tento náhled shoduje se též úplně s ustanoveními práva rakouského, jelikož za jistých okolností nabyti může vlastnictví na oddělených plodech i ten, kdo není vlastníkem věci hlavní; proto nelze dle rakouského práva tvrditi, že by se nabytím plodů jen pokračovalo v dosavadním vlastnictví.
1. Nabytí plodů vlastníkem. Vlastníkovi připadají všecky plody z věci mu náležející, tedy i plody přirozené i právnické. Za plody přirozené pokládá obč. zák. zvláště ony užitky, kterých nabývá se z věci samé bez jakéhokoli zpracování, ku př. zelenina, houby, užitky, které dávají zvířata (§ 405 o. o. z ). V tomto posledním případu nezáleží na tom, zda dotyčné zvíře oplodněno jest zvířetem kohosi druhého (§ 406 o. o. z.). Jiné osoby mohou těchto plodů nabyti na základě práva vlastníkem jim propůjčeného jako pachtýř, poživatel a j. V obecném právu sporno jest, může-li vlastník zříditi třetím osobám věcné právo k plodům ještě neodděleným (fructus pendentes). Windscheid tomu odpírá a prohlašuje, že se tím porušuje zásada, že zvláštní právo k určitým částem věci nějaké není možným. Dle občanského zákonníka může vlastník převésti na třetí osoby plody věci své jen vlastnickými způsoby nabývacími; protož možným jest převedení vlastnictví ku stojícím plodům (ku př. nesklízená žeň), jen když stane se symbolické odevzdání (tradice).
2. Nabytí plodů poctivým držitelem.
Dle římského práva vzniká pro poctivého držitele (bonae fidei possessor) věci hlavní vlastnictví k plodům pouhým oddělením jich (separací) (bonae fidei possessor fructus consumptos suos facit). Sporno je, nabývá-li poctivý držitel ku plodům plného a neobmezeného vlastnictví, či jen poctivé držby; pro tento poslední náhled vyslovuje se Savigny, Windscheid, Rudorff a Eck. Rakouské právo vychází z jiných hledisek. Dle § 330 o. o. z. náleží poctivému držiteli:
1. všecky plody z věci vzcházející, jakmile od věci byly odděleny. Poctivý držitel nabývá tedy plného vlastnictví k odděleným plodům, což zákon zřejmě naznačuje slovem »náležejí« (gehören). Pokud však spojeny jsou s věcí, přináleží mu pouze poctivá držba k nim; vlastnictví nabývá teprve oddělením jich (viz Randa, Právo vlastnické, Praha, 1889, 4. vyd., str. 79).
2. Poctivému držiteli náležejí však i užitky dotyčné věci. § 330 o. o. z. činí rozdíl mezi plody a užitky; kdežto totiž poctivý držitel nabývá vlastnictví plodů bez jakéhokoli obmezení toliko oddělením jich od věci hlavní, jest nabytí vlastnictví užitků daleko obmezenější. K užitkům počítá zde zákon patrně právnické plody (fructus civiles); těch nabývá poctivý držitel, jsou-li splatnými, t. j. nastoupil-li okamžik, kdy dle smlouvy nebo zákona mohou býti vybrány a byly-li skutečně po své splatnosti vybrány resp. spotřebeny.

3. Nabytí plodů nepoctivým držitelem.

Dle římského práva ručí nepoctivý držitel (malae fidei possessor) vlastníkovi věci hlavní i za plody spotřebené (fructus cousumpti) (§ 2. fin. I. de off. jud. 4. 17.). Dle § 338 o. o. z. posuzovati sluší poctivého držitele, byl-li výrokem soudcovským odsouzen k navrácení věci, ve příčině náhrady užitků od doby doručené žaloby stejně jako nepoctivého držitele. Nepoctivý držitel jest zavázán vydati netoliko veškeren prospěch vzešlý držením cizí věci, nýbrž i to, co by byl zkrácený vytěžil, kdyby byl býval v držení věci. Z toho jde, že nepoctivý držitel povinen jest vydati resp. nahraditi všecky plody bez rozdílu, jsou-li tu ještě či byly-li spotřebeny. On ručí dále i za plody, kterých by býval zkrácený nabyl, kdyby mu věc v čas byla vydána (to jsou t. zv. fructus incipiendi); jestiť dle § 1324 o. o. z. zavázán poskytnouti vlastníku úplné zadostučinění, tedy úplnou náhradu škody (§§ 335 a 1324 o. o. z.).

4. Nabytí plodů majitelem fideikomisu.

Majitel fideikomisu má všecka práva a závazky vlastníka užitků. Jemu náležejí tedy všecky užitky ze statku svěřenského. Zastaví-li tedy plody z fideikomisu nebo fideikomis samotný, platí zastavení jen ve příčině té části plodů, kterou oprávněn jest skliditi, nevztahuje se však na statek svěřenský nebo tu část plodů, která patří nástupci. Věřitelům čekance fideikomisního nelze povoliti vklad nebo záznam jich pohledávek ku plodům fideikomisu, který jemu připadnouti má, poněvadž čekanec fideikomisní není vůči svým věřitelům ani vlastníkem ani požívatelem fideikomisu (§§ 631 a 632 o. o. z. a dv. dek. ze dne 7. dubna 1798 č. 408 sb. z. s.).

Citace:

Plody a nabytí plodů. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 159-161.