Protest.

I. Pojem.
Protest jest ústní nebo písemné prohlášení, kterým ohražují se práva proti škodlivým následkům; protest objevuje se zpravidla ve formě obrany proti jednáním nebo prohlášením třetích osob, na označenou, že kdosi cítí se poškozena nebo zkrácena ve svých právech. A na příště má vzneseným odporem domnělé právo býti ohraženo a ochráněno nebo na dále zachován status quo; protestem má se předejíti jakékoli újmě práv, jmenovitě pak docíliti toho, aby snad z nečinnosti (mlčení) se nesoudilo, že dotyčná osoba souhlasí s právním jednáním určité třetí osoby.
II. Protest v různých odvětvích obchodu právního.
1. V právu mezinárodním jest zhusta protest jediným prostředkem určitého státu, kterým se ohražuje proti bezprávným činům státu druhého. Každý útok a jakékoli porušení práva státem cizím odráží se předkem protestem učiněným stranou napadenou. Protest jest počátkem, pokud se týká, úvodem k další obraně. Mine-li se prohlášení protestu účinkem, přikročuje poškozený stát ku repressáliím, po případě prohlašuje válku. Protest vznáší se jmenovitě proti připojení (annexi) cizího území státního, proti bezprávné blokádě, proti lapačství, proti porušení exterritoriality, proti porušení zásad exempce, neutrality, proti nedodržení státních smluv a obchodních úmluv (viz čl. Blokáda, Exterritorialita, Neutralita, Právo lapačské).
2. I v právu ústavním vykázána jest protestu úloha nemenší. Politické strany vznášejí protest proti domnělému porušení práv zaručených ústavou nebo jinými základními zákony; protest činí se pak ve formě deklarací, manifestací, resolucí a sdělení (communiqués). Příslušníci státu k volbě oprávnění mají právo vznésti protest proti nezákonným volbám do sborů zastupitelských (říšské rady, zemského sněmu, do zastupitelstva okresního a obecního), a protestem tímto odporují volbě. Protest proti volbám do říšské rady sluší podati dle jednacího řádu říšské rady (zák. ze dne 12. května 1873 č. 94 ř. z.) nejdéle do 3 dnů po slavnostním zahájení říšské rady a proti doplňovacím volbám mezi zasedáním říšské rady do 14 dnů po volbě a to u praesidia poslanecké sněmovny, jinak nebéře se více zřetel k protestům takovým. O takovýchto protestech rozhoduje sněmovna na základě zprávy výboru legitimačního; obdobným způsobem vyřizují se protesty na zemských sněmích, v zastupitelstvech obecních a okresních. Protest podávají dále členové parlamentárních sborů proti nezákonným nebo řádu jednacímu příčícím se usnesením; protokoly tyto připojiti jest pravidelně k jednacímu protokolu. 3. V řízení trestním, zvláště při hlavním líčení, přísluší každé straně (žalobci i žalovanému) právo vznésti protest proti návrhům druhé strany, jinak musí soud za to míti, že návrh se schvaluje. Ohražení, pokud se týká, protest vznáší se jmenovitě proti návrhu na přečtení spisů, proti návrhům na připuštění nebo zamítnutí svědků nebo jiných průvodů. Upustí-li se v těchto případech od protestu, nelze ku platnosti přivésti důvody zmatečnosti v § 281 ad 2, 3, 4 vytčené (srv. ostatně čl. Stížnost zmateční v řízení trestním).
4. V řízení soudním civilním byl protest důležitým procesným úkonem stran; každé straně příslušelo totiž právo vznésti proti odpůrci protest obzvláště:
a) proti tomu, aby se přihlédalo ke skutečnostem nezávažným, k neoprávněným novotám, nepřípustným, nerozhodným důkazům nesnášejícím se s řádem civilním a vůbec proti všechněm processným úkonům protivníka příčícím se řádu civilnímu. Vůči tomu, kdo žádal za restituci, měl odpůrce výslovně prohlásiti, zda srozuměn jest se žádostí restituční či protestuje proti ní. Opomenul-li se vznésti protest při obnově, musil soudce přihlédati i k neoprávněným novotám vynášeje rozhodnutí své, a podobně má v zápětí opomenutí protestu při restitucích, že jim soudce vyhoví. Při mimořádné revisi měl se odpůrce prohlásiti, zda přistupuje k tomu či navrhuje již v ohledu formálném zamítnutí prostředku toho, pokud se týká, že protestuje proti tomu, aby se k mimořádné revisi přihlédalo.
Zcela jinakými zásadami ovládáno jest nové řízení soudní, které 1. lednem 1898 v život vešlo. Toto propůjčuje totiž soudci daleko obsáhlejší působnost co do návrhů a přednesů stran. Soudce má z úřední povinnosti předejíti každému nedorozumění. Při ústním přelíčení nelze žádati, aby dle zákona stanoveno bylo, které prohlášení má se považovati za určité, nebo aby se vydaly zákonné předpisy o formě tvrzení neb popírání a připustila se úchylka z toho jen za obmezených výjimek. Vůbec upustiti se má ode všeho, čeho nežádá účel procesu samého, strany nemají být doháněny k bezdůvodnému popírání neb ohražování. Neboť činiti rozdíl mezi určitým a vyhýbavým prohlášením, vyvozovati důsledky, které plynou z úmyslu věc doznati nebo popříti, to nemůže působiti zvláštních a ovšem též ne větších nesnází, než-li jaké vůbec soudci uloženy jsou úkolem volného uvážení důkazů. V případech pochybných může soudce vždy sobě žádoucího světla opatřiti tím, že stranám položí příslušné otázky.
5. Obchodní zákonník propůjčuje kupci i prodateli právo, aby si při obchodech fixních zjistiti dal na útraty druhé strany veřejnou listinou — protestem — otálení její (čl. 358 obch. z.). Protest tento sdělává se ve smyslu §§ 83—86 řádu notářského.
6. Protest v právu směnečném (viz čl. Protest směnečný).
7. Protest v právu námořském (viz čl. Protest námořský, Pojištění námořské).

Citace:

Protest.. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 857-858.