Živnost mechanická.

Živnost mechanická přináleží k živnostem řemeslným.
I. Pojem.
Živnost mechaniků zabývá se zřizováním hromosvodů, elektrických přístrojů signálových a poplašných, závodů k elektrickému osvětlování, výrobou elektrotherapeutických, akustických, chirurgických, mathematických a meterologických a fysikálních přístrojů, strojoměrů, nástrojů nivellačních, dálkoměrů (sloužících zejména ve válce k posouzení různých vzdáleností k účelům válečným), fotografických aparátů, a jiných zařízení ku vrtání lebky (Trepanirungsvorrichtungen), k zavádění telegrafů, telefonů atd.
II. Pokud jde o některé sporné otázky vyvolané mezi oprávněními jednotlivých blízkých živností, vzpomenouti jest zejména těchto dobrozdání obchodních a živnostenských komor (uveřejněných ve sbírce Freyově a Marešově): Výroba šicích strojů spadá v obor živnosti mechanické; mechanikům musí se též dovoliti správky šicích strojů a součástí jejich, jakož i obstarávání komisionářského prodeje šicích strojů, jelikož dle § 37 řádu živn. nemá místa obmezení kterékoli živnosti jediné na prodej zboží vlastní výroby (obch. a živnost, komora v Linci); dle dobrozdání obch. a živnost. komory chebské jest však vyřizování správek na šicích strojích zcela zvláštním zaměstnáním odborným, k němuž nevyhledávají se podmínky nutné ku provozování živnosti mechanické; jinak ovšem mohl by býti požádán průkaz o zaměstnání v některé továrně na šicí stroje, jelikož pro výkony stroje záleží na tom, aby správka vyřízena byla rukou dovednou a odbornou. Dle dobrozdání, jež v této otázce pronesla obch. a živn. komora vídeňská, jest správka šicích strojů, nehledí-li se ku provozování továrnímu, živností řemeslnou, k jejímuž samostatnému provozování potřebí jest nezbytně průkazu zvláštní způsobilosti pro živnost hotovitelů strojů, kovářů věcí jemných, zámečníků nebo mechaniků požadovaného a kteroužto živnost sluší subsumovati pod pojem této poslední živnosti (t. j. mechanické).
Zřizování, pokud se týká, připevňování hromosvodů, jakož i zhotovování telefonů a telegrafů v domě spadá v obor živnosti mechanické (srv. obch. a živn. komora pražská). Výnosem min. vnitra ze dne 12. září 1884 č. 3783 vyhlášeno, že zařizování elektrických zvonků nebo telegrafického Živnost mechanická.
spojení vnitř jednotlivých bytů a budov vyloučeno jest z obvodu státního regálu, kamž jinak zapadá jak vedení telegrafické tak i telefonické, a že se ponechává průmyslu domácímu, pokud při zřízení potřebného vedení pomocí drátů není cizí vlastnictví obtěžováno a pokud nepřekročí se veřejné ulice a náměstí. Tam, kde těmto podmínkám vyhověno není, a koncesse nutná jest, musí se bez nejmenších závad uděliti zejména mechanikům vždy, pokud a jestliže jde toliko o vedení telegrafického spojení v nějakém domě a pokoji a to z toho důvodu, že instalatérská práce tu dozajista nevyhledává téže způsobilosti, jako instalace rozsáhlých elektrických podniků. Mechanikovi nelze přiznati práva ku vykonávání prací stavebního zámečnictví, jelikož podstatně rozdílny jsou podmínky ony, jež ku nastoupení obou těchto živností opravňují; důkazem toho jest, že živnost zámečníků a mechaniků uvádí se v min. nař. ze dne 30. června 1884 č. 110 ř. z. v různých skupinách řemeslných živností. Mechaniku potřebno jest daleko většího technického vzdělání přípravného, kdežto na zámečníkovi požaduje se ruční obratnost a dovednost potřebná ku výkonu jeho živnosti. Mechanikovi, zejména mechanikovi zabývajícímu se výrobou hospodářských strojů, bude ovšem i nutno znáti se dokonale v řemesle zámečnickém, aby mohl zhotovovati železné součástky k mechanismu potřebné. Než okolnost tato nepropůjčuje mu ještě oprávnění k tomu, aby prováděl veškery práce zapadající do živnosti zámečníků stavebních (obch. a živn komora v Innomostí).
V jednom dobrozdání společenstva strojníků, mechaniků a instalatérů prohlašuje se mechanik za oprávněna jak ku výrobě tak i ku prodeji optických fysikálních a chirurgických přístrojů a aparátů, pokud nejsou určeny k účelům operačním. Při oné pestrosti předmětů sem spadajících lze si snadno vysvětliti, že v oboru mechaniky a stavby strojů vyvinují se specialisté, a zjevem v okolnostech svůj původ majícím jest, že k. př. takový mechanik, který se zanáší specielně zhotovováním theodolitů, objednává si ony částky, jež mají optickým funkcím vzpomenutých přístrojů vyhovovati, opětně u mechanika zabývajícího se hlavně výrobou předmětů ryze optické účely sledujících, a který se tedy nazývá i optikem, právě na označení a ku vyměření oné skutečnosti, že se zabývá výrobou těchto nástrojů. Podobně má se věc i ohledně t. zv. fysikálních přístrojů, meteorologických aparátů, telegrafů, fotografických aparátů, akustických přístrojů atd.
III. Montéři zaměstnaní u mechaniků.
V jistém případu jednalo se o rozluštění té otázky, má-li monteur zaměstnaný při výrobě fysikálních nástrojů vlastnost živnostenského pomocníka; otázku tuto rozhodlo pak min. vnitra ve shodě s ministerstvem obchodu v ten smysl, že montér má v živnostenském podniku svého službodárce na starosti sestavovati a přezkoumávati přístroje fysikální, a že činnost tato beze vší pochybnosti tvoří určitou fási v pravidelném živnostenském výrobním processu vzpomenuté právě živnosti. Jakkoli tedy obstarávání těchto prací předpokládá vyšší stupeň zručnosti a intelligence, čemuž ostatně bývá takto i při kterékoli jiné práci kvalifikované, nelze dotyčného (montéra) přece ještě řaditi v kategorii individuí ustanovených pro vyšší úkony služební ve smyslu § 73 řádu živn. a to z té příčiny, že i ve velkých závodech, továrně provozovaných počítáni jsou obyčejní montéři k živnostenským podnikům a proto v podnicích netovárních není dozajista Živnost mechanická.
postavení montérovo takové, že by montéra bylo lze vyjmouti z kruhu osob, náležejících k stavu dělnickému.
Po nařízení ministerstva obchodu ve srozumění s minist. kultu a vyučování ze dne 29. května 1893 č. 97 ř. z. opravňuje vysvědčení na odchodnou z odborné školy elektrotechnické při technologickém průmyslovém museu ve Vídni k nastoupení živnosti mechanické; dále přiznána tato moc i vysvědčení z mistrovské školy pro mechanicko-technické živnosti při státní průmyslové škole v X. okresu obce vídeňské (srv. min. nař. ze dne 13. září 1897 č. 219 ř. z.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Živnost mechanická. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 1075-1077.