Živnost čalounická
Živnost čalounická.
Živnost čalounická počítá se k živnostem řemeslným a zabývá se zhotovováním ozdob látkových, ozdob na okna a dvéře, potahuje stěny koberci z látek, koží nebo papírů, vyrábí dále prošívané pokrývky, polštáře, žíněnky (matrace). Hlavním a podstatným znakem práce čalounické jest právě ona vkusná výprava neb výzdoba; ku provádění těchto prací vyžaduje se tedy, aby dotyčný živnostník osvojil si zvláštní vkus a krasocit, jichž si právě zjednali musí vyučením živnosti čalouniché. Jest tedy ku výkonu všech shora vzpomenutých prací dekoračních nezbytně potřebí průkazu zvláštní (odborné) způsobilosti a ohlášení živnosti čalounické (obch. a živnost, komora linecká). Práce čalouníků zhotovujících pohovky, fauteuile a divany kteréhokoli druhu není tedy jakousi vedlejší, podřízenou prací, nýbrž jest při tom práce čalouníků součástí hlavní, která přináležejí toliko čalounické živnosti (obch. a živn. komora plzeňská). Čalouník oprávněn jest míti na skladě ony podstavce soupravy (garnitury) nábytku, Živnost deštníkářská.
975
kteréž v případě potřeby vycpává (»polstert«), tedy vypraví je až k úplnému upotřebení, ježto obecenstvu musí býti ponecháno úplně na vůli, aby si při objednávání nějaké soupravy nebo jednotlivých kusů nábytku mohlo voliti k tomu podstavce přiměřené právě tak, jako spůsob vycpání, t. j. zda má být povrch hladký či prošívaný, nebo jako látku, kterouž čalouník zpravidla sám již na skladě má, nebo po rukou chová vzorek její. Co se týče však otázky, může-li čalouník přijímati objednávky a prodávati kompletní zařízení do pokojů, sluší upozorniti na to, že čalouník, který spolu neohlásil obchod nábytkem a z obchodu toho daň neplatí, oprávněn jest nabízeti jen na prodej kusy nábytku vycpané žíněmi a pod., kdežto přejímati a prodávati součástky zařízení nevycpané, jako jsou: stoly, židle, skříně, postele atd. smí toliko truhláři nábytku nebo obchodníci nábytkem (obch. a živn, komora linecká). Malíři pokojů nesmí čalouniti stěny v pokojích a stropy čalouny papírovými; naopak dlužno t. zv. špalírování (t. čalounění s papírovými čalouny, tapetami) vzhledem ku povaze potřebných prací přípravných považovati za práci čalounickou (obch. a živn. komora pražská).
Čalouník oprávněn jest též připravovati koberce na pohovky, na podlahy, pokrývky z vlnovky (flanelu), záclony a pod., smí též obchod vésti těmito předměty a není při tom obmezen na zboží, jež by snad jenom sám zhotovil. (Obch. a živn. komora celovecká). Dále přináleží dozajista čalouníkům a dekoratérům i právo míti na skladě veškery ony předměty, jichž jest potřebí k vyzdobení nějakého bytu, a prodávati z nich ony, jež dáti mají na objednanou výzdobu obydlí, nesmějíce však přece samostatného obchodu předměty těmito provozovati. K těmto předmětům patří dozajista i obrazy, jež nemajíce zvláštní umělecké ceny označeny bývají všeobecně jako obrazy nábytkové a jichž se všeobecně užívá jen jako předmětů ozdobných. Na venkově vůbec asi bude málokdy se jednati o jinaké obrazy. Od živnostenského umělého obchodu obrazy musí se však různiti příležitostný prodej jednotlivých starých nebo nových obrazů majících cenu uměleckou (obch. a živn. komora vídeňská; sb. »Freyova a Marešova «v str. 532 a násl.).