Výnosy.

Pojem výnosů není pojmem zákonným a protož nelze zcela přesně a úplně vystihnouti výměru výnosu a to tím méně, ježto se všeobecně užívá výrazu »výnos« kolísavě a nejistě. V nejširším smyslu lze výrazu tohoto použíti k označení kterékoli vyhlášky nějakého vyššího úřadu, jejímž předmětem jest všeobecné jakési opatření a nikoli pouhé rozhodnutí určitého případu. V tomto smyslu směšuje se obyčejně »výnos« s výrazem »nařízení«. V užším slova smyslu staví se slovo výnos protivou k nařízení, které se tu odnáší k obecnému celku (ku všem občanům státním nebo k určité třídě jejich), kdežto výnos jest vyhláškou vyššího úřadu platící některému podřízenému úřadu. V tomto smyslu používá i Mayerhofer výrazu výnos, vyměřuje pojem výnosu dle Obentrauta asi takto: »Výnos v užším, ve službě obvyklém smyslu jest každé sdělení výsledku úřední činnosti, které vychází od představeného nějakého úřadu a svědčí určitému úřadu jemu dle služebního organického svazku podřízenému.« Jak neurčitým jest výraz výnosu, možno uvésti na př. jen to, že cís. pat. ze dne 4. března 1849 č. 153 ř. z. pojednávající o zavedení zvláštního říšského a zemského zákonníka mluví v § 6 o »výnosech úřadů zemských« a vyrozumívá tím nařízení, opatření a poučení ve veřejných záležitostech vydaná úřady zemskými a vyjmenovaná v § 5 lit. b) téhož patentu, a dále, že v § 7 cís. patentu ze dne 27. prosince 1852 č. 260 ř. z. rozumí se dokonce »výnosy« uvozovací a vyhlašovací zákony k zákonům značného objemu.
Výnosy v onom užším smyslu mohou míti rozmanitý obsah: jich účelem může býti vysvětlení zákonů, návod k jich náležitému vyplnění, mohou odnášeti se k postupu prací úřadů rozličných, kárati shledané závady v postupu tom atd. Výnosy publikují ministerstva jednotlivá obyčejně věstníky jimi vydávanými (ohledně věstníku min. obchodu srv. výnos ze dne 21. prosince 1850 č. 1, min. fin. výnos ze dne 10. prosince 1853 č. 20026, ministerstva kultu výnos ze dne 13. března 1869 č. 151, min. sprav. výn. ze dne 18. listopadu 1887 č. 18858), nebo oběžníky (cirkuláři), okružníky atd. Samo sebou se rozumí, že takovéto výnosy mají ryze vnitřní povahu a nikdy nemají moci zákona nebo nařízení, jež byla publikována v zákonníku říšském (rozh. spr. s. dv. sb. »Budwinski« č. 42, 60, 88, 344, 1113, 111). Sluší se ještě zmíniti o ustanovení uvedeném v § 16 zák. ze dne 7. května 1874 č. 50 ř. z. ohledně výnosů biskupských (neboli nařízení, instrukcí, pastýřských listů a pod.), Výnosy.
dle něhož výnosy biskupské spolu s publikací jejich dlužno sděliti s politickou vládou zemskou za účelem nabytí vědomosti o nich (nikoli snad za účelem schválení), čímž odstraněno bylo dříve nezbytné placet zeměpanské ohledně takovýchto aktů. (Viz čl. Placet zeměpanské.)

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Výnosy. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 588-589.