Urážka veličenstva.

I. Pojem.
Trestní zákonník z r. 1803 neznal zločinu urážky veličenstva a počítaly se dle § 58 ke zločinu rušení vnitřního pokoje ve státu i rouhavé projevy o osobě zemepána, jež mohou odvrátiti občanstvo od příchylnosti k ní jsouce proneseny ve společnosti nebo veřejně, jakož i spisy a hanlivá vyobrazení byvše s někým sdělena. Na zločin tento vyměřen byl trest těžkého žaláře od 1 do 5 let a hlavní přelíčení i rozhodnutí o něm přináleželo po zavedení reformovaného řízení trestního dle čl. 7. úvoz. zákona k řádu trestnímu ze dne 17. ledna 1850 před soudy porotní. Dle platného zákona trestního rozšířena jest skutková podstata urážky veličenstva; podobně tomu jest i dle voj. trest. zákona (§ 339) a dle trestního zákona pro Bosnu a Hercegovinu (§ 140). Vedle § 62 tr. zákona dopouští se urážky veličenstva ten, kdo poruší úctu k císaři (jednáním aneb opomenutím, jež však není skutkovou urážkou) ať osobní urážkou, veřejně t. j. takovým způsobem, že projev mohl býti slyšán od kterýchkoli lidí a libovolného jich množství (nál. kas. dv. ze dne 2. června 1893 sb. č. 1656) nebo před více lidmi (aspoň přede dvěma lidmi, kteří nemusí být současně přítomni — nál. kas. dv. ze dne 23. března 1891 sb. č. 1431) pronesenou hanou, rouháním nebo zlehčováním, tiskopisy, sdělením nebo rozšiřováním vyobrazení a spisů (na př. zasláním dopisu některému úřadu — nál. kas. dv. ze dne 6. července 1885 sb. č. 804). Zákon tuto vypočítává jednotlivé druhy naznačeného zločinu, jak z doslovu a souvislosti jeho vysvítá, patrně jen příkladmo a nikoli taxativně (rozh. min. sprav. ze dne 12. prosince 1853 čís. 18 772). Úmysl zde ke zločinu vyhledávaný se nese k jednání, jehož povaha zneuctívající uznána byla. Úroky.
255
Trest na tento zločin jest těžký žalář od 1 roku do 5 let a příslušným jest soud sborový, ač-li zločin nebyl spáchán tiskopisy.
II. Osnova nového trestního zákona.
Částečný pokrok oproti těmto ustanovením vykazuje rakouská osnova. Dle předpisů osnovy o velezrádě dopouští se zločinu uražení veličenstva ten, kdo spáchá násilnost nějakou proti císaři nebo jej násilností ohrožuje a tresce se káznicí od 1 do 3 let nebo vězením státním od jednoho dne do 3 let (§ 95). Kdo pak jinakým způsobem císaře urazí, dopouští se přečinu uražení veličenstva a trestán jest vězením od jednoho týdne do 1 roku. Spáchána-li urážka veřejně neb u přítomnosti císaře, sluší vinníka potrestati vězením od 3 měsíců až do 5 let (§ 96). Kdož posléze jen veřejně poruší úctu k císaři a neměl v úmyslu jednáním svým uraziti, vinen jest přečinu porušení úcty a trestán jest vězením od 1 dne do 6 měsíců (§ 97). Veřejně dopouští se urážky veličenstva nebo porušení úcty, kdo pronesl je před nějakým počtem (množstvím) lidí, v tiskopise určeném k rozšíření, rozšiřováním spisů nebo vyobrazení nebo přibitím neb vystavením jich na nějakém místě všeobecně přístupném (§ 85, č. 2).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Urážka veličenstva. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 276-277.