Voda sodová.

I. Sodová voda připravuje se z přirozené vody pramenité nebo studniční, ve kterou se za tlaku 4 až 8 atmosfer vtlačí kyselina uhličitá. Jelikož se při tom neužívá žádných minerálních solí nejeví se sodová voda ani jako uměle připravované rozpouštění minerálních solí ve vodě, ani jako umělá dle přirozených vod připravovaná voda minerální. Výroba vody sodové děje se dále ve zvláště k tomu zřízených ve své podstatě velmi jednoduchých přístrojích a vyžaduje se k tomu jen nepatrné empirickou cestou dosažitelné míry vědomostí, které nestojí v nižádném poměru ku výkazu způsobilosti, jaký požaduje min. nař. ze dne 17. září 1883 č. 151 ř. z. pro výrobu umělých vod minerálních. Z důvodů uvedených nelze výrobu vody sodové subsumovati pod pojem živnosti výroby umělých vod minerálních (výn. min. obchodu ze dne 2. června 1885 č. 18361). Z toho plyne, že výroba vody sodové náleží ku živnostem svobodným.
II. Jelikož však výroba sodové vody náleží ku živnostem, jež zařaditi lze mezi výrobu potravin, vydány byly min. nař. ze dne 11. července 1888 č. 120 ř. z. zvláštní zdravotně policejní předpisy, jež v podstatě v tom vrcholí, že musí se prameny, z nichž se voda ku výrobě sodové vody béře, před všelikým znečištěním chrániti a všechny přístroje a nářadí v čistotě udržovati; nádoby, v nichž je voda, musí býti pocínovány čistým cínem beze vší olovnaté přísady a nesmí se v nich chovati zásoby vody sodové; láhve na vodu sodovou musí se udržovati v čistotě. Povolení ku provozování výroby sodové vody udělí se po předchozím schválení provozovárny ve smyslu § 25 živ. ř., při čemž konati dlužno šetření ve příčině vody, jíž se k výrobě má užiti a ve příčině místností výrobních. Vhodnosť vody zjistiti dlužno chemickým a bakteriologickým zkoumáním. Voda sodová.
Úřady obecní a politické mají častějšími revisemi bdíti nad zachováváním opatření předepsaných cit. min. nařízením.
III. Oprávněným výrobcům sodové vody přísluší též co takovým právo vyráběti potřebné pro jich podnik syfonové uzavírky, předsebráti na nich potřebné opravy, a vydržovati pomocné dělníky příslušných živností, jež se zabývají zpracováním kovu, učně však vyjímaje.
Proto přísluší toto právo ku výrobě jich dle § 37 živn. ř. výrobcům sodové vody, aniž by bylo potřebí ku vyrábění takovýchto uzavírek zvláštního výkazu o způsobilosti, poněvadž výroba jich tvoří podstatnou čásť fabrikace vody sodové (výn. dolnorak. místodržitelství ze dne 27. září 1892 č. 56526 a Terstského místodržitelství ze dne 30. srpna 1893 č. 10679). Podávání vody sodové čisté nebo smísené se šťávami ovocnými, limonádou a pod. nelze pojmouti v oprávnění náležející ke kategorii živnosti hostinské nebo výčepnické, ku jehož vykonávání jest dle § 15, P, 15 a § 16 živ. ř. potřebí koncese, nýbrž dlužno je pokládati za živnosť svobodnou (výn. min. vnitra ze dne 23. června 1891 č. 9847) (srv. čl. Výčep).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Voda sodová. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 490-491.