Účastenství (v trestním právu důchodkovém)

.
1. Pojem.
Účastníky důchodkového přestupku jsou ti, kdo aniž by se prve nebo při jeho spáchání s původcem, pachatelem nebo spoluvinníkem byli dorozuměli, po spáchaném přestupku nějakého prospěchu z něho nabyli, nebo působili k tomu, aby prospěch přestupkem zamýšlený byl dosažen, zvýšen nebo zajištěn nebo konečně spáchání přestupku způsobem v § 176 naznačeným byli nápomocni (§ 25). I pachatel může za podmínek vytčených v § 29 státi se účastníkem.
2. Příslušnost.
1. K potrestání účastníků jest příslušným úřad, který koná řízení
proti pachateli. 2. Byl-li spáchán důchodkový přestupek na hranicích dvou okresů, jest výlučně tedy i naproti účastníku příslušným úřad, jenž řízení dříve zahájil nebo obviněného přistihl (§ 523).
3. Mimo tento případ nemůže však beze svolení vyššího soudu býti nařízeno, aby účastníci, kteří se nenacházejí v obvodu úřadu k vyšetřování povolaného, do tohoto obvodu byli obesláni nebo dopraveni (§ 524).
4. I v tom případě, když se nacházejí pachatel, původce, spoluvinník a podílník v obvodech různých důchodkových vrchních soudů, přísluší řízení proti všem vinníkům a účastníkům tomu úřadu, který koná řízení proti pachateli a rovněž může vrchní důchodkový soud, jemuž vyšetřující úřad jest podřízen, obeslati obviněného i tehdy, když obeslaný jest podroben jinému vrchnímu soudu důchodkovému. V takovém případě má se vyšetřující úřad obrátiti na svůj představený vrchní soud, jenž pak příslušný vrchní soud o provedení tohoto obeslání požádá; nemohly-li by se vrchní soudy shodnouti, má o sporu jejich rozhodnouti nejvyšší soud důchodkový.
3. Tresty.
1. Účastníci nějakého důchodkového přestupku podléhají trestu i tenkráte, když přestupek pachateli nemůže býti přičítán, ku př. jestliže pachateli dle §§ 474 a 477 trest se promine.
2. Účastníci v důchodkovém přestupku, jimž zákon trestu neukládá, vyjímajíc případy v zákoně zvlášť vytčené (§§ 27 a 28) trestu sice nepodléhají, ručí však dle míry svého účastenství za ony přestupky, ohledně kterých zákon je samy trestu nepodrobuje.
3. Účastníky stihá, pokud zákon výslovně jinak neustanovil, týž trest jako pachatele (§ 98); z pravidla však má jim býti vyměřen trest nižší než pachateli, původci nebo spoluvinníku (§ 102).
4. Jestliže se při spáchání nebo při pokusu důchodkového přestupku súčastnilo více účastníků, řídí se výměra trestu dle míry jich spolupůsobení, jež posuzuje se dle předmětu, k němuž přestupek směřoval, nebo dle prostředků, jichž bylo užito nebo konečně dle výsledku (§ 94).
5. V případech, kde zákon nabytí, uschování nebo další dopravu nějakého předmětu samy o sobě sice na důchodkový přestupek nepokládá, kde však jeden nebo více těchto činů zakládá účastenství v přestupku ohledně tohoto předmětu spáchaném, nepodléhá toto účastenství trestu, jestliže účastník převzal předmět ten teprve tehdy, když již trestnost předchůdce jeho ohledně tohoto předmětu pominula, vyjímajíc však případ uvedený v §§ 15 a 28 (vyloučení příčetnosti jako pachateli) (§ 469).
4. Prominutí trestu (viz čl. Prominutí trestu v trestním právu důchodkovém).
V. Promlčecí lhůta účastenství v přestupku důchodkovém (§ 25) obnáší polovici lhůty, jež stanovena jest pro dotyčný přestupek sám. Promlčení počíná tím okamžikem, kdy čin účastenství zakládající byl spáchán resp. opomenut (§§ 483 a 484). Ručení účastníka zaniká týmiž způsoby, jakými zaniká trest pro účastníky ve případech, ve kterých jim zákon trest ukládá (§ 493).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Účastenství (v trestním právu důchodkovém). Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 168-169.