Živnost bednářská. — Živnost brašnářská, řemenářská a sedlářská. 969
Živnost brašnářská, řemenářská a sedlářská.
Min. nařízení ze dne 30. června 1884 č. 110 ř. z. a ze dne 17. září 1883 č. 148 ř. z. o označování řemeslných živností uvádí jako související resp. příbuzné živnosti se živností brašnářskou tyto živnosti: živnost řemenářů, zhotovitelů bičů, štítů k čepicím, sedlářů a zhotovitelů koňských postrojů.
1 Výrobu a prodej bičů, holí na procházku, vyjímaje hole ze dřeva jen anebo ze soustružnické práce, dále výrobu kožených dámských pasů, řemenů na pláštíky (plaidy), postrojů na psy a obojků na psy dlužno považovati za oprávnění příslušející ve stejné míře i řemenářům, i sedlářům Živnost brašnářská, řemenářská a sedlářská.
i brašnářům (obeh. a živn. komora vídeňská). Šití klejanky (voskového plátna — Wachsleinwand) jest integrující součástkou řemeslné živnosti brašnářské (obch. a živn. komora pražská). Vedle soustružníků jsou však i vyrábitelé bičů oprávněni zhotovovati netoliko hole opředené nebo strunami opletené, nýbrž i hole ze dřeva zrobené, a to již i z toho důvodu, že procedura práce při této výrobě tatáž jest, jako při výrobě bičišť a v obou případech užívá se týchž nástrojů (obch. a živn. komora pražská).
2 Řemenáři a sedláři. Živnost řemenářská úzce spřízněna jest se živností sedlářskou. Dřívější vyhraničení práva výrobního mezi jednotlivými odvětvími výrobními spočívalo na větším díle na ústavách někdejších cechů (pořádků), na zvláštních nařízeních a místních zvyklostech, jichž původ hledati jest v dobách nepamětných a kterážto obmezení nelze více uvésti ve shodu se svobodomyslnějším duchem zákonodárství našich dob. Tak nařizoval na př. i řád vídeňských řemeslníků ze dne 10. prosince 1742 (§ 15), že vedle resoluce sdělané dne 17. června 1660 a potvrzené poznovu dne 17. února 1682 mají se sedlářové úplně zdržovati zhotovování řemení ; a na jiném místě stanoví se též, že sedláři nemají se zabývati ani zhotovováním prací řemenářských ani obchodem jimi; vedle toho zakázáno bylo sedlářům používati řemenářských tovaryšů nebo zmíniti se o řemenářství v listu výučném. Avšak již tehdy se pociťovalo, že touto zapovědí nezhotovovati žádných prací řemenářských sedláři byli poškozováni. Jakž ostatně pozdější nařízení, tak jmenovitě dv. dekret ze dne 6. září 1815 a j. v. prohlašují, vidělo se správě státní nezbytnou potřebou vzhledem k tomu, že není možno do nejmenších podrobností seznamenati předměty přináležející k výrobě nebo prodeje jedné každé živnosti zvlášť a to tím méně, jelikož vzrůstající a pokročilý průmysl pokusu tomuto byl závadou téměř nepřekonatelnou: tedy k zamezení ustavičných svárů spojití dosud rozlišované živnosti nebo dovoliti oběma stranám sporným výrobu jednotlivých předmětů, kterýžto modus částečně ve skutek uváděn i při živnosti sedlářů a řemenářů. To, co tehdy správným shledáváno bylo, nemůže ovšem za dnešních poměrů více platnosti docházeti, ježto i živnost sedlářů i živnost řemenářů značného vybroušení doznaly, mnohé výrobky pak přestaly se užívati, jiné zase vešly v obyčej, a i co do zhotovování prací udály se značné změny, jež technicky sblížily vzájemně obě ona odvětví živností. Že obě tyto živnosti příbuzný jsou, mimo jiné vysvítá právě z kompetenčních sporů, které se mezi nimi od pradávna vyskytovaly, dále i ta okolnost, že není málo těch osob, jež současně provozují i živnost sedlářskou i živnost řemenářskou.
Platný řád Živnostenský propůjčuje pak v § 37 každému živnostníku právo k tomu, aby sloučiti mohl veškery práce nezbytné k dokonalému zhotovení svých výrobků a aby choval potřebné k tomu pomocníky i živností jiných. Má tedy rozhodně sedlář právo sám prováděti součástky svých vlastních výrobků, byť i náležely v obor živnosti řemenářské (obch. a živn. komora vídeňská). Jakéhosi rozhraní bylo by lze co nejjednodušeji docíliti mezi oprávněními obou těchto živností v ten způsob, že by si mohli sedláři podržeti výrobu těžkých a lehkých postrojů k tahu i s veškerým příslušenstvím k tomu, jako tomu jest dosaváde, kdežto řemenářům bylo by lze přikázati veškery postroje do kočárů i příslušenství vyjímaje chomouty a podchomoutníky (kocoury, polštáře). Přihlížejíce k dnešnímu obyčeji, Živnost brašnářská, řemenářská a sedlářská.
971
který se tu skutečně zachovává, došlo k dalšímu sblížení v tom směru že živnostníci obou těchto skupin bez nejmenších závad a sporů opatřují společně celou řadu jistých předmětů, kdežto s nižádné strany nepřikročilo se ku přesnému vymezení dosud ještě sporných oprávnění obou živností. A nadto ještě bývají obě živnosti bez toho spojeny v jedné osobě, a zejména na venkově bylo by z větší části čirou nemožností podobné ohraničení; z těchto důvodů zdá se býti dozajista správným ono tvrzení, že přísné rozlišování mezi oprávněními obou těchto živností vůbec místa nemá, tedy že zavésti dlužno takový stav, jaký bez toho v cizině již převládá podle udání i zkušeností nabytých a nezvrácených doposud (obch. a živn. komora vídeňská). Ostrých mezí nelze mimo to mezi živnostenskými oprávněními sedlářů a řemenářů stanoviti i z toho důvodu, že ve mnohých krajinách od pradávna a to zejména na venkově obyčejně provádějí řemenáři práce sedlářské a sedláři zase řemenářské (obch. a živn. komora opavská). Zní-li nějaký živnostenský list na živnost řemenářskou a sedlářskou, oprávněn jest majitel živnosti přidělati ke koňskému postroji, jejž byl zhotovil, postraňky z motouzu, poněvadž podobné práce obyčejně obstarávají řemenáři a sedláři, a ježto práce tyto považovali dlužno za práce potřebné k úplnému provedení dotyčných výrobků živnosti sedlářské a řemenářské ve smyslu cit. § 37 řádu živn. (výn. místodrž. štýrského ze dne 3. února 1894 č. 1716 sb. č. 885).
4 Lakování povozů provádějí zhusta i sedláři, při čemž sporno jest, hlásil-li se vždycky dotyčný živnostník jako sedlář a kolář. Sedláři obyčejně lakují povozy ku správce převzaté a to zejména na venkově, což v zájmu obyvatelstva jeví se býti naléhavým vzhledem ku méně značné dělbě práce na venkově, kdež nejsou přiměřeným způsobem zastoupeny zvláštními živnostmi všechny práce potřebné к úplnému provedení výrobku, (obch. a živn. komora chebská). Zpravidla však není sedlář na základě svého živnostenského listu znějícího na tuto živnost oprávněn vozy lakovati (výn. místodrž. pro Tyroly a Vorarlberg ze dne 9. listopadu 1893 č. 26131). Remenářům a sedlářům musí býti přiznáno oprávnění netoliko ku výrobě a prodeji bičů, nýbrž i obchod vésti bičišti (obch. a živn. komora linecká a štýrsko-hradecká). Sedláři nelze zabraňovati prodej zboží provaznického, pokud zboží toto tak úzce souvisí s výrobky živnosti sedlářské, že by výrobků těchto nebylo lze bez přičinění zboží provaznického považovati za úplný produkt. I prodávali sedláři od nepaměti beze všech závad i postraňky, šňůrky к bičům atd.; naproti tomu nesměji sedláři prodávati onoho zboží, jehož nelze považovati za nezbytnou součást zboží sedlářského, jako k. př. jsou provazy, motouzy, sítě atd. (obch. a živn. komora innomostská a vídeňská). Sedláři oprávněni jsou vyráběti školní brašny a řemeny k tomu příslušné.
5 Živnost sedlářská příbuzná jest též se živností čalounickou, jelikož na venkově, kde by se asi stěží udrželi výhradní čalouníci, přejímají menší práce čalounické, zvláště pak správky jenom sedláři (obch. a živn. komora pražská), avšak to se děje právě jenom výjimečně a to na venkově; ostatně však uvádí nařízení min. obch. ze dne 17. září 1883 č. 148 ř. z. čalouníky a sedláře jako zvláštní řemeslné živnosti od sebe oddělené a proto předpisuje pro každou z nich způsobilost zvláštní (výn. místodrž. hornorak. ze dne 14. března 1885 č. 3199). Živnost cihlářská.
6 Vedle zásad našeho zákonodárství živnostenského nebráni se osobě soukromé ani obchodníku nikterak v tom, aby sobě sám pořizoval pro osobní svoji potřebu řemeslné práce, jichž potřebuje pro svůj živnostenský podnik, pokládá-li se k tomu za způsobilého nebo obstará-li si je pomocí vlastního svého služebního nebo pracovního personálu. Proto mohou i podniky drah koňských, podniky pro dopravu zboží, větší povoznické podniky, majitelé dostavníků beze vší závady chovati si zvláštní sedlářské pomocníky a vlastní domácí sedlářské dílny míti za tím účelem, aby si pořizovali, pokud se týká, poříditi dali sedlářské práce k jich živnosti potřebné. Při tom se ovšem předpokládá, že takto zaměstnávaní pomocníci sedlářští skutečně též náležejí ku vlastnímu personálu onoho podniku a že tedy i formálně byli do služby a práce přijati. Tam, kde by podmínce této dostiučiněno nebylo, nastal by ovšem případ neoprávněného provozování živnosti, avšak ani tu nebylo by prohřešení na straně službodárcově, nýbrž dopustil by se neoprávněného provozování živnosti sám pomocník, který ve službě nejsa, samostatně živnost sedlářskou provozuje (výn. dolnorak. místodrž. ze dne 2. února 1885 č. 2140).