Živnost pasířská a bronzovnická.

Živnost pasířská a bronzovnická náleží k řemeslným živnostem. V rozsah této živnosti spadají všeliké práce z bronzu a z mosaze. Podle nařízení dv. komory ze dne 11. dubna 1817 mohou pasíři prodávati dýmkové hlavičky jimi okované, z čehož dlužno souditi, že jim přináleží také výroba předmětů zhotovených z tenkého bronzového nebo z tombakového plechu atd. (obch a živn. komora v Černovicích). Pasíř jest oprávněn zhotovovati práce bronzové a smí tudíž také pozlacovati Živnost pasířská a bronzovnická.
a postříbřovati (obch. a živn. komora v Lubně); dále mu přísluší právo zhotovovati všechno kovové kostelní nářadí. Ježto podle katolického ritu má býti při kališích alespoň miska neboli patena, při monstrancích pak měsíc (luna) ze stříbra, není vůbec možno omezovati pasíře na zhotovování kostelního nářadí z kovů obyčejných (obch. a živn. komora v Budějovicích). Byť i byla živnost zanášející se dnes okováváním dýmek, povstala ze živnosti pasířské, nedělají přece pasíři a bronzovníci z pravidla kování na dýmky a nemohou jich obyčejně také zhotovovati. Kování na dýmky zhotovují se nyní větším dílem pomocí lisů a zabývají se tím pouze zvláštní řemesla pro okování dýmek (obch. a živn. komora ve Vídni). Živnost tmelářská a nýtkařská zahrnuta jest v živnosti pasířské a bronzovnické uvedené v min. nařízení ze dne 30. června 1884 čís. 110 ř. z. pod položkou č. 15 a musí tudíž ti, kdož se ucházejí o svrchu zmíněné živnosti, k živnostenskému vykonávání těchto živností prokázati svoji způsobilost ve smyslu řádu živn., jak to jest předepsáno pro živnost pasířů a bronzovníků (výn. min. obch. ze dne 24. června 1888 č. 26850). (Viz rozhodnutí a dobrozdání o objemu živn. práv, Mauzovo vydání z r. 1888 —1890; dále viz sb. Freye a Mareše z r. 1894).
Místo vysvědčení výučného a pracovního náhradou právoplatnou jsou při řemeslné živnosti pasířské a bronzovnické vysvědčení z těchto odborných učilišt:
a) vysvědčení na odchodnou z odborné školy v Boru, v Kamenném Šonově, v Jablonci a zlatnická škola v Praze (srv. min. nař. ze dne 17. září 1883 č. 150 ř. z.);
b) odborné školy pro umělecko-průmyslové technické oddělení pro práce z kovu při státní průmyslové škole v Innomostí (min. nař. ze dne 25. března 1891 č. 50 ř. z.);
c) ciselářská škola při umělecko-průmyslové škole pro umělý průmysl u rakouského musea umělecko-průmyslového ve Vídni (min. nař. ze dne 29. května 1893 č. 97 ř. z.), a konečně
d) odborná a zvláštní škola pro umělecko-průmyslové zpracování kovů při umělecko-průmyslové škole v Praze (srv. min. nař. ze dne 13. září 1897 č. 219 ř. z.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Živnost pasířská a bronzovnická. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 1081-1082.