Zápůjčka na loď.

Zápůjčka na loď (contratto di cambio maritimo) jest právní jednání v obchodu námořském, kteréž se vytvořilo příklonně k foenus nauticum práva římského. Zápůjčka na loď záleží v tom, že loď nebo náklad neb obojí zároveň zastaveno jest za zápůjčku s výminkou, že má věřitel pozbýtí své pohledávky, jakmile zástava mezi cestou pohromou na moři stane se neschopnou uspokojiti nárok jeho nebo vůbec přijde v niveč. Občanský zákonník zmiňuje se o zápůjčce na loď v § 1292 (hlava o odvážných smlouvách) a odkazuje v té příčině na námořní zákony. Ježto té doby není v Rakousku kodifikace předpisů námořského práva (»Editto politico di navigazione mercantile ze dne 25. dubna 1774 obsahuje jen kusá ustanovení), rozhodnými jsou o zápůjčce na loď předkem zvyklosti. Přehledný nástin o zásadách při smlouvě o zápůjčku na loď podává svob. pán Locella v časopise Gerichtszeitung z r. 1854. Vývody jeho jsou základem dalšího pojednání.
Sluší vytknouti podrobněji toto:
1. Stranami smlouvu uzavírajícími jsou zápůjčitel a dlužník (příjemce zápůjčky).
2. Dlužníkem (příjemcem zápůjčky na loď) může býti správce lodi nebo pán lodi. Není-li správce lodi současně držitelem lodi, může uzavříti zápůjčku na loď toliko v případu nouze t. j. žádá-li toho dokonání cesty nebo zachování lodi nebo nákladu a nelze o tom vyrozuměti pána lodi. Správci lodi jest ponecháno svobodně rozhodnouti, zda skutečně nastal případ nouze (Jedině tento druh zápůjčky na loď upravuje něm. obch. zákonník o čl. 684.). Každá jiná smlouva o zápůjčku na loď označuje se jako obyčejná zápůjčka na loď.
3. Předmětem zápůjčky na loď jest všecko, co může nebezpečím na moři uvedeno býti v niveč ; tudíž
a) loď s příslušenstvím,
b) náklad t. j. zboží odevzdané správci od třetích osob k dopravě,
c) náklad v širším slova smyslu t. j. ony předměty, které veze správce lodi, netoliko k dopravě, nýbrž k zpeněžení. Poskytnouti zvláštní půjčku na zisk očekávaný z nákladu nelze dle platného obyčeje připustiti.
4. Zapůjčená suma nesmí převyšovati hodnotu předmětu, na nějž byla zápůjčka poskytnuta, jinak ručí příjemce zápůjčky za neuhražený přebytek tak jako za jinou zápůjčku.
5. Jakmile uzavřena jest smlouva o zápůjčku na loď, přejímá zapůjčitel všechna nebezpečí na sebe, která mohou stihnouti zavazený předmět, pokud jednotlivé případy nebezpečí výslovně nebyly úmluvou vyloučeny nebo vinou příjemce zápůjčky způsobeny; zejména práv jest za živelní pohromy, cizí moc a baratterii (vinu lodního mužstva).
6. Za to, že zapůjčitel přejímá tato nebezpečí, béře prémii předkem smluvenou, vedle níž lze ještě vymíniti si zvláštní úroky zápůjčky na loď poskytnuté. Výše této prémie není obmezena vzhledem k neurčitému risiku, může býti smluvena v celku nebo dle jistých období. V onom případu nabývá se práva na celou prémii, jakmile nastoupí převzaté nebezpečí, v tomto případu lze zapůjčitele odbýti jistinou a prémii jdoucí až do konce běžícího měsíce.
7. Obsahem smlouvy o zápůjčku na loď jest úmluva, že zapůjčiteli má býti daná zápůjčka i s úroky a premie jen v tom případu vyplacena, dojde-li předmět, na nějž zápůjčka dána, k cíli. Pokud tedy předmět nepostačuje k uspokojení pohledávky, pozbývá věřitel nároku svého. Nárok tento jest věcný. Ze smlouvy o zápůjčku na loď nabývá zástavního práva k předmětu, na nějž zápůjčku poskytl. Tím liší se zápůjčka na loď od vzpomenutého foenus nauticum, při kterém nebylo zástavního práva, nýbrž zápůjčka měla býti splacena pro ten případ, že loď dospěje místa svého určení. Osobní ručení správce lodi může se zakládati v tom, že by se správce lodi uchýlil (deviace) od smluveného směru cesty nebo vydá loď, pokud se týká, předmět, na nějž byla zápůjčka poskytnuta, nebezpečí předem nevymíněnému a to nikoli v zájmu věřitele. Pán lodi ručí v těchto případech tehdy, když k tomu dal správci lodi příkaz.
8. Právo ze smlouvy o zápůjčku na loď přivádí věřitel ku platnosti jako každý jiný věřitel lodní žalobou zástavní.
9. Listina vyhotovená o smlouvě o zápůjčku na loď nazývá se listem o zápůjčce na loď; list tento může zníti na řad (ordre) a v tom případu není indossovatelným (přenesitelným na jiného). Obyčejně obsahuje jména kontrahentů, označení lodi a kapitána (po případě pána lodi), udání zápůjčky, úroků a premie, předmět, na nějž byla zápůjčka dána (loď, zboží, náklad), cíl a směr cesty, případná ustanovení o převzatém nebezpečí a ustanovení, že pohledávka věřitele pomíjí, jestliže a pokud dotyčný předmět na cestě zahyne nebo se poškodí.
10. Několikeronásobná zápůjčka na týž předmět není zásadně vyloučena, avšak na věc, na níž byla již zápůjčka poskytnuta, může býti poskytnuta jen ve příčině zbývající hodnoty bez dalšího obmezení zápůjčka z nouze. Stýká-li se více zápůjček najednou, má bezpodmínečně přednost zápůjčka z nouze poskytnutá na poslední cesty. Více zápůjček z nouze poskytnutých pro týž případ nebo více obecných zápůjček konkuruje vzájem se stejnými právy.
11. Dle obch. zákonníka čl. 271 č. 4 jest zápůjčka na loď absolutním obchodem t. j. poskytnutí zápůjčky nikoli přijetí zápůjčky.
12 K rozhodování sporů ze smluv o zápůjčkách na loď kompetentními jsou námořské soudy neb okresní soudy (§§ 51 a 52 jur. nor.).
13. Zápůjčku na loď sluší lišiti od námořského pojištění; obojí jednání shoduje se v tom směru, že zapůjčitel, pokud se týká, pojišťovatel přijímají na sebe risiko plavby na moři. Základní rozdíl spočívá však v tom, že zapůjčitel pozbývá svého nároku pohromou, kdežto při pojištění zakládá se pohromou závazek pojišťovatele. Při pojištění přísluší nárok na premii za všech okolností, kdežto při zápůjčce na loď sluší premii zaplatiti jen tehdy a potud, pokud dostačuje hodnota předmětu, na nějž zápůjčka dána byla. Zápůjčka na loď a pojištění vylučují se vzájem tím způsobem, že může býti pojištěna věc, na niž zápůjčka byla poskytnuta, jen ve příčině zbytku zápůjčkou nevázaného nebo jen proti nebezpečím, která byla ve smlouvě o zápůjčku vyloučena.
Námořské jednání podobající se zápůjčce na loď, ale od ní dobře rozlišovatelné jest t. zv. neobyčejná příhoda (aventura grossa, respondentia práva anglického), jež se přímo vyvinulo z římského foenus nauticum. Při tomto jednání poskytuje se zápůjčka v úmyslu na námořní spekulaci a spolu béře zapůjčitel risiko na sebe, avšak dotyčná věc se nezastavuje.
14. Právo poplatkové: Smlouvy o zápůjčku na loď podléhají dle pol. saz. 57 II poplatku dle stupnice 2. ze zapůjčeného obnosu a to i tehdy, když byla smlouva dotyčná vyhotovena ve formě obchodního dopisu (§ 9 al. 2 zák. ze dne 29. února 1864 č. 22). Postupy listů o zápůjčce na loď podléhají dle pol. saz. 32, 2 c) poplatku 5 kr.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Zápůjčka na loď. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 729-731.