Živnost krejčovská.

Živnost krejčovská spadá ve skupinu živností řemeslných. Učiliště ku braní míry, šití šatů a kreslení střihů nepodléhají řádu živnostenskému (srv. čl. V. č. k řádu živn.). Povolovati zřízení takovýchto ústavů povolány jsou zemské vlády (výn. min. vnitra ze dne 17. prosince 1875 č. 18435). Různí se živnost krejčích pro pány a pro dámy; než podobného rozlišování co do sfér oprávnění při výrobě předmětů společně zhotovovaných — šatů — náš živnostenský řád nezná; naopak zahrnuje nař. min. obch. ve shodě s min. vnitra ze dne 30. června 1884 č. 110 ř. z. zhotovování šatů — ať pro pány nebo pro dámy — souborným, kollektivním označením »krejčí« — »oděvníci« (»Kleidermacher«).
I. Co do krejčích pro dámy vytknouti lze několik dobrozdání obchodních a živnostenských komor, jež v podstatě prohlašují se ve příčině živnosti krejčovské takto asi: Provozuje-li osoba ženská ve svých vlastních bytech nebo v bytech cizích šití prádla a oděvů bez pomocníků, jest to obyčejná práce námezdní, na kterouž neodnášejí se dle odst. V. vyhlaš. patentu č. d 2. předpisy řádu živnostenského a nelze tedy zaměstnání podobného druhu považovati za živnost. Jestliže však osoby ženské Živnost krejčovská.
zhotovují v nějaké stálé dílně šaty a mají k tomu pomocnice, jeví se býti toto jejich zaměstnání ovšem provozováním živnostenským a řemeslným, jež u živnostenského úřadu ohlášeno býti musí a pro něž také potřebí jest předložiti průkaz způsobilosti, ve příčině kterého vytýká bez toho zvláštní ulehčení již samotný odstavec poslední v § 14 řádu živn. (obch. a živn. komora v Linci). Živnost dámských krejčích budiž zpravidla počítána k oněm živnostem obecně provozovaným ženami (srv. výn. min. vnitra ze dne 24. srpna 1886 č. 11610), při níž dovoliti lze, aby průkaz způsobilosti podán byl i jiným způsobem, nežli jak nařizuje § 14 odst. 1 řádu živn., ku př. průkazem o vědomostech a o dovednosti nabyté ve svazku rodinném ať již vlastní domácí činností nebo zaměstnáním v příslušném domácím průmyslu, nebo konečně i průkazem, že dotyčná osoba nabyla vědomostí a schopností v nějaké průmyslové škole pro ženy (výn. min. obch. ze dne 16. září 1883 č. 26701). Z pravidla není však zhotovitelka ženských prací ručních oprávněna vykonávati živnost krejčovskou. Předložený průkaz o vyučení se živnosti krejčovské pro pány postačuje však i k nastoupení živnosti krejčovské pro dámy; než onen krejčí, jenž byl výslovně jen výrobu mužských šatů ohlásil, není na základě takovéhoto obmezeného listu živnostenského oprávněn provozovati živnost dámských krejčích (obch. a živn. komora v Praze; dámský krejčí nemusí však opětného průkazu způsobilosti podávati, ohlašuje-li živnost krejčovskou pro pány (obch. a živn. komora v Bolzanu).
II. Živnost krejčích pro pány.
Krejčí jsou oprávněni právě tak dle svobodné vůle své odebírati látky potřebné k šatům a prodávati je v hotových šatech, jako i obuvníci pro své práce kůži potřebnou nakupovati mohou, kde se jim zlíbí, jelikož oprávnění jejich není obmezeno jen na pouhé zhotovování obuvi; nejsouť dozajista dle § 37 řádu živn. živnostníci obmezeni na prodej zboží vlastní výroby, a proto může každý krejčí provozovati i obchod šatstvem, jež odebéře odjinud (obch. a živn. komora celovecká). Krejčí má sice právo tedy míti na skladě látky na šaty, není však oprávněn látky na šaty prodávati, jsa toliko oprávněn vésti obchod oděvem, tedy hotovými šaty, tudíž oprávněn jest pro zákazníky své látku opatřiti, aby ji pak dodal zákazníkům svým k zhotovení šatů resp. v těchto hotových výrobcích (obch. a živn. komora v Budějovicích, v Bolzanu, ve Vídni).
Jakkoli dle řádu živn. každý živnostník oprávněn jest obchodovati veškerými předměty, jež vyráběti smí, nepojímá oprávnění toto v sobě nikdy práva k tomu. aby krejčí směl obchodovati i jinými potřebami, jako: nítěmi, knoflíky, stuhami, tkanicemi a jiným zbožím bílým a krátkým (obch. a živn. komora v Celovci). Krejčí nemají práva zhotovovati čepice a rukávníky ze sukna, z aksamitu (plyše), z imitovaných kožešin nebo ze zbytků látek, ze kterých zhotoveny byly šaty (obch. a živn. komora ve Vídni a ve Štýrském Hradci) a sice proto, že lze sice počítati k součástkám oděvu čepice a rukávníky, avšak předměty tyto netvoří integrujících součástek živnosti krejčovské, nýbrž zhotovování a prodej těchto předmětů náleží jedině a výhradně k oprávněním kožešníků a čepičářů. Ve skutečnosti obyčejně vyrábí také krejčí při kožichu potah a odvádí pak oprávněnému kožešníku tuto svou práci, aby ji ovroubil a podšil. Jsou tedy příslušníci obou těchto živnostenských odvětví na sebe vzájemně poukázáni, neboť i kožešník dává potah kožichu, jenž byl u něho objednán, Živnost krejčovská.
zhotoviti krejčímu, a nelze na základě konaného šetření za to míti, že by ta nebo ona práce dotyčných živnostníků náležela výhradně a celá do dílny jednoho z nich, takže by se veškery práce ku zhotovení kožichu potřebné obstaraly jen u krejčího, kterýž by pak na spolupůsobení živnosti kožešnické nepočítal, a obráceně (obch. a živn. komora ve Vídni). Není dále nejmenší pochybnosti o tom, že krejčí smí na základě svého živnostenského oprávnění prodávati i šatstvo již obnošené bez rozdílu, zda šatstvo toto své doby zhotovil dotyčný živnostník sám či kdokoli jiný, zejména když krejčí od svých zákazníků, jimž nové šaty zhotovuje, směnou nebo místo zaplacení převezme takovýto starší oděv. Při tom se však předpokládá, že prodej obnošených a tudíž starších oděvů jeví se jen býti výronem živnostenského oprávnění příslušejícího krejčím na základě zákona samého a že se dále provozuje v normálním rozsahu, jenž srovnává se s povahou dotyčné živnosti. Kdyby tedy ku př. krejčí některý provozoval rozsáhlou měrou obchod takovýto nakupuje a prodávaje staré šaty kdekoli a od kohokoli a tento obchod provozoval tedy samostatně, t. j. nezávisle vůbec na živnosti vlastní nebo jen v nepřímé souvislosti k vlastní živnosti krejčovské, nebylo by to ve skutečnosti ovšem nic jiného, nežli vykonávání živnosti vetešnické, k nížto dle § 14 č. 12 řádu živn. potřebí jest koncesse zvláštní (obch. a živn. komora ve Vídni; srv. sbírku Freye a Mareše).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Živnost krejčovská. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 1070-1072.