Zanedbání

(v právu trestním).
I. Pojem.
Zanedbání dle zákonníka trestního jest nešetření zákonných předpisů, opomenutí jistého konání z nedbalosti neb z neopatrnosti, nezachování zvláštní oné pozornosti, kteráž uložena jest jednotlivým osobám podle povinnosti jejich stavu nebo podle zákonných závazků naproti osobám třetím. Pojem zanedbání spadá jmenovitě u všeobecné označení »opomenutí ve smyslu § 233 zák. trest., pokud totiž takovýto způsob jednání zákonem za trestný prohlášen jest, tedy nedovoleným jest, nebo jestliže pachatel nedbalostí a nepozorností svou zákonné předpisy poruší, jichž šetřiti povinen jest základem svého stavu, své živnosti, svého zaměstnání, nebo svých poměrů. II. Všeobecně se jednaní neb opomenutí nepřičítá za zločin, jestliže zlo pochodilo z nedbalosti (§ 2 lit. f tr. z.). Okolnost, že pachatel byl spíše příležitostí k zločinu sveden, kteráž se mu následkem cizí nedbalosti nahodila, jest okolností polehčující ve smyslu § 46 lit. e tr. z. Avšak nedbalost a nebedlivost při jednáních a opomenutích způsobivších zlo nějaké jsou přečiny nebo přestupky, třeba nemohou se i za zločiny přičítati pro nedostatek zlého úmyslu, a to dle všeobecné zásady § 235 tr. z., jestliže jednající nahlédnouti mohl, že jeho nedbalé jednání způsobilým jest přivésti nebo zveličiti nebezpečí pro život, zdraví nebo tělesnou bezpečnost lidí. Převážnou část přečinů a přestupků proti bezpečnosti života, zdraví nebo tělesné bezpečnosti sluší redukovati na zanedbání povinné péče, na neopatrnost nebo nebedlivost ve vykonávání povinností svého povolání.
III. Hlavními zvláštními případy trestných činů, kteréž z nedbalosti nebo nebedlivosti spáchány jsou, označiti lze na př. zanedbání nemocného se strany lékaře (§ 358 tr. z.), nebo se strany jeho příslušníků (§ 360 tr. z.), zanedbání povinného dohledu nad dítkami a jinými chránenci, jelikož § 376 tr. z. vytýká jako zásadu, že všeobecně ti, kdož mají na základě povinnosti přirozené nebo na sebe vzaté dohled nad dětmi nebo jinými lidmi, kteříž nejsou schopni sami předejiti nebezpečí nebo jeho se uchrániti, zodpovědnými jsou za nepečlivost svou spáchanou u vykonávání povinnosti své; dále zanedbání co do střežení divoké zvěře (šelem) chovaných dovolené, jakož i chování zlých zvířat domácích; v onom případu tresce se zanedbání jakožto přestupek, avšak jen tehdy, když tím někomu bylo uškozeno (§ 390 tr. z.), v tomto případu i tehdy, když poškození takového tu není (§ 391 tr. z.). §§ 368 — 370 tr. z. pojednávají o přestupcích při uschovávání a oddělení jedů, §§ 345 — 353 tr. z. ukládají tresty na nebedlivost lékárníků a jich pomocníků při prodeji a přípravě léků ; § 453 tr. z. stanoví trest na nedbalost vzhledem k ohni vzniklému na šírém poli nebo poblíže stodol nebo stohů a j. v.
IV. Zákon tiskový trestá jmenovitě zanedbání pozornosti redaktora, při jejímž náležitém použití bylo by nedošlo ku přijetí spisu obsahu trestného. Podobným způsobem dopouští se tohoto tiskového přestupku i nakladatel, jestliže při prvním svém výslechu soudním nemohl jmenovati spisovatele nebo vydavatele, a rovněž i tiskař, jestliže při tisknutí nešetřil předpisů §§ 9 a 17 zák. tiskového (čl. 3. zákona ze dne 15. října 1868 č. 142 ř. z.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Zanedbání. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 719-720.