Ústava soudní

je souhrn zákonů a nařízení o organisaci příslušnosti, vnitřním zařízení a jednacím řádu soudů.
I. Základem ústavy soudní jsou:
1. Zákon ze dne 19. května 1868 č. 144 ř. z., dle něhož jest politická správa ve všech stolicích od soudnictví oddělena;
2. státní základní zákon ze dne 21. prosince 1867 č. 144 ř. z. (o moci soudcovské), jenž obsahuje podstatně tyto zásady: Spravedlnosť ve státě vykonává se jménem císařovým. Soudcové jsou u výkonu svého soudcovského úřadu samostatní a nezávislí. Soudové nejsou oprávněni zkoumati platnost zákonů náležitě vyhlášených; ovšem však rozhodují v zákonném pořadu instancí o platnosti nařízení. Jednání před soudem nalézajícím jsou v záležitostech práva civilního a trestního ústní a veřejná. V řízení trestním platí zásada obžalovací. Při těžkých zločinech, jakož i při všech politických neb obsahem tiskopisu spáchaných zločinech a přečinech rozhodují o vině obžalovaného porotci: Císaři přísluší právo udíleti amnestii a prominouti neb zmírniti, tresty soudy vyslovené, jakož i prominouti právní následky odsouzení s výhradou obmezení, jež obsahuje Ústava sondní.
349
zákon o zodpovědnosti ministerské. 2. článek tohoto zákona jedná o soudech výminečných, čl. 3 o soudech vojenských, čl. 4 o soudech policejních a důchodkových trestních; čl. 6 odkazuje na zákon o disciplinárním řízení proti soudcovským úředníkům, čl. 9 nařízení syndikátní, čl. 15 na zřízení a příslušnost správního soudního dvoru (viz čl. Řízení disciplinární, Soudy vojenské, Soudy výminečné, Úřady důchodkové, Řízení syndikátní, Dvůr soudní správní).
3. Jurisdikční norma (zák ze dne 1. srpna 1895 č. 111 ř. z.) a uvozovací zákon k j. n. (zák. z 1. srpna 1895 č. 110 ř. z.) upravují příslušnosť soudů v právních záležitostech občanských sporných i nesporných. (Viz čl. Normy jurisdikční).
4. Zákon, jímž vydávají se předpisy o obsazování, vnitřním zařízení a řádě jednacím soudů (t. zv. zákon o organisaci soudní ze dne 27. listopadu 1896 č. 217 ř. z.). Na základě tohoto zákona vydán byl pak jednací řád pro soudy 1. а 2. stolice (nař. min. sprav, ze dne 5. května 1897 č. 112 ř. z., jenž neplatí pro soud nejvyšší, pro který i na dále je rozhodným statut ze dne 7. srpna 1850 č. 325 ř. z. (viz blíže čl. Řád jednací soudní).
II. Ústava soudů civilních zahrnuje organisaci a príslušnosť soudů civilních.
1. Nejvyšší instancí je nejvyšší soudní dvůr (zřízený cís. pat. ze dne 7. srpna 1850 č. 325 ř. z.), jenž sídlí ve Vídni a jehož působnosť vztahuje se na všechna království a země v říšské radě zastoupené. Nejvyšší soud sestává z 1. а 2. presidenta, 5 presidentů senátů, 48 radů a potřebného personálu pomocného a kancelářského. (Bližší viz ve čl. Dvůr soudní nejvyšší).
2. Druhou stolicí jsou:
a) sborové soudy 1. stolice pokud jde o rozsudky neb usnesení soudů okresních;
b) vrchní zemské soudy, jde-li o rozsudky neb usnesení soudů sborových 1. instance (též soudů obchodních (§§ 3, 4 jur. n.).
3. V první stolici rozhodují soudy okresní (po případě zvláštní soudy okresní ve věcech obchodních a námořských), soudy sborové 1. stolice (soudy zemské neb krajské), soudy obchodní a soudy obchodní a námmořské (§ 2 jur. n.). Soudy okresní obsazeny jsou soudcem okresním (přednostou soudu okresního) a potřebným počtem samosoudců; kromě toho buďte dle potřeby ustanoveni soudcovští úředníci pomocní. Za přednosty soudů okresních mohou z počtu soudců okresních ustanoveni býti radové zemského soudu a to také na více než na třetinu míst soudců okresních pro obvod každého vrchního soudu zemského toho kterého času systemisovaných (§ 24 zák. o org. s. a zák. z 3. června 1894 č. 106 ř. z. o zařadění části soudců okresních do 7. třídy hodnostní). Sborové soudy 1. stolice obsazeny jsou presidentem (jenž ve větších městech může býti zařaděn do 5. třídy hodnostní), vicepresidentem (pokud toho třeba, jakož i potřebným počtem radů a jiných hlasujících členů a coudcovských úředníků pomocných (§ 30 zák. o org. s.). Vrchní zemské soudy obsazeny jsou presidentem, vicepresidentem, jakož i potřebným počtem radů a soudcovskými úředníky pomocnými (§ 41 zák. o org. s.). Ústavy dobročinné.
III. Pravomoc trestní vykonávají:
1. Soudy okresní.
2. Sborové soudy 1. stolice vykonávají pravomoc:
а) jako soudy vyšetřující (§ 11 tr. ř.) ;
b) jako radní komory o přípravných vyhledáváních a vyšetřováních (§ 12);
c) jako soudy nalézací (§ 13 č. 1 tr. ř.);
d) jako soudy odvolací ve věcech přestupkových (§ 13 č. 2 tr. ř.).
3. Soudy porotní (viz čl. Porotci).
4. Sborové soudy 2. stolice rozhodují o stížnostech proti usnesením radní komory (§ 114 tr. ř.), o odporu proti vydání v obžalovanosť a o odvoláních, pokud se připouštějí ve smyslu §§ 283 a 345 tr. ř.; dohlédají dále nad činností trestních soudů ve svém obvodu a rozhodují o stížnostech na ně podaných, ač není-li pořad právní vyloučen neb něco jiného nařízeno.
5. Nejvyšší dvůr soudní jako soud zrušovací (kasační) rozhoduje o všech zmatečných stížnostech, pokud jsou tr. řádem připuštěny (§ 16 tr. ř.).
6. Státní zastupitelství: Při každém soudu 1. stolice je zřízen státní zástupce, při každém sborovém soudu 2. stolice vrchní státní zástupce a při nejvyšším soudu generální prokurator s potřebným počtem náměstků. (Viz čl. Zastupitelstvo státní, Zastupitelstvo státní vrchní a prokurátor generální.)
7. Funkcionáři státního zastupitelství: Úkony státního zastupitelství obstarávají při soudech okresních orgány státního zastupitelství. (Viz čl. Zastupitelstvo státní).
IV. Nejvyšší soudní dvory práva veřejného.
1. Říšský soud zřízený na základě státního základního zákona ze dne 21. prosince 1867 č. 143 ř. z. (Viz čl. Soud říšský).
2. Správní dvůr soudní (zák. z 22. října 1875 č. 36 ex 1876). (Viz čl. Dvůr soudní správní.)
3. Státní dvůr soudní (§§ 16 — 28 zák. ze dne 25. července 1867 č. 101 ř. z. (Viz čl. Dvůr soudní státní).
V. Soudy důchodkové. Viz čl. Úřady důchodkové trestní.
VI. Soudy vojenské. Viz čl. Soudy vojenské.
VII. Soudy živnostenské. Viz čl. Soudy živnostenské.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Ústava soudní. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 370-372.