Urážka církve nebo společnosti náboženské.

I. Urážka církve nebo společnosti náboženské zákonem uznané jest dle § 303 tr. zák. přečinem, jehož předmětem jest
a) učení, obyčej (ku př. mešní oběť, uctívání ostatků svátých atd.) nebo zařízení určitá jako jsou též budovy (modlitebny) bohoslužbě věnovaná (rozh. ze dne 30. listopadu 1885, sb. č. 854, celibát, papežství atd.) některé církve nebo náboženské společnosti státem uznané;
b) předmětem přečinu tohoto mohou býti též sluhové dotyčné církve bohoslužebné úkony opatřující. Úkony těmito rozuměti jest netoliko funkce povahy svátostné, nýbrž vůbec veškery akty a opatření, jichž výrazem jest dle liturgie dotyčné náboženské společnosti služba boží t. j. vzájemné pěstování, rozmnožování důvěry v boha a úcty k němu (nál. kas. dv. ze dne 16. května 1883 č. 549 sb.). Slůvko »při« (t. j. při výkonu zmíněných funkcí), jehož zákon užil, zahrnuje v sobě i dobu krátce před bohoslužebným jednáním i krátce po něm; zákon chrání zřízence církevního, pokud se nalézá na místě bohoslužby oděn jsa zevními odznaky svého rituelního úřadu (nál. kas. dv. ze dne 21. dubna 1879, sb. č. 197);
c) veřejné vykonávání náboženství některé církve nebo náboženské společnosti státem uznané, jako na př.: katolický pohřeb až do skončení v místě obvyklých modliteb u hrobu (nál. kas. dv. ze dne 15. října 1886 sb. č. 969), Urážka ctí.
kázání (nál. ze dne 23. července 1885, sb. č. 812), odpolední bohoslužba církve katolické po celou dobu svého trvání až do konce požehnání (nál. ze dne 16. července 1886, sb. č. 947).
V případu a) zakládá se jednání trestné pohanou učiněnou veřejně nebo před více lidmi (aspoň dvěma) nebo v tiskopisech, rozšířených vyobrazeních nebo spisech nebo snahou zlehčiti učení atd.; v případu b) záleží delikt naznačený v urážce, byť i nikoli v tom stupni, jaký předpokládá přestupek urážky na cti; tak ku př. stačí předhůzka neoblíbenosti (nál. ze dne 18. dubna 1891, sb. č. 1426); v případu c) stačí nepřístojné chování, které může dáti jiným pohoršení, tudíž může ublížiti náboženskému citu, ku př. dorážení na církevní procesí s hlavou tvrdošíjně neobnaženou (nál. ze dne 23. prosince 1881, sb. č. 399). Stačí ostatně, když pachatel má vědomí, že neslušně se chová, a nepožaduje se, aby zamýšlel dáti pohoršení (nál. ze dne 24. dubna 1885, sb. č. 778, ze dne 30. října 1886, sb. č. 977 a ze dne 19. září 1887, sb. č. 1089). Jednání tato zakládají přirozeně naznačený přečin jen tehdy, nejsou li zločinem rušení náboženství byvše spáchána v tom úmyslu, by náboženství veřejně bylo zlehčeno.
II. Vojenský tr. zákon (v § 560) a tr. zákon pro Bosnu a Hercegovinu (v § 333) obsahují táž ustanovení.
II. Osnova nového trestního zákona.
Dle § 184 osnovy trestá se vězením od jednoho dne až do jednoho roku pro přečin ten, kdo
1. veřejně pohaní zařízení, učení a obyčeje některé církve nebo náboženské společnosti zákonem uznané nebo předměty jejího kultu,
2. kdo veřejně náboženství zlehčuje,
3. kdo dopustí se pohoršujícího činu na některém předmětu bohoslužbě věnovaném nebo v posvátnosti chovaném nebo ve chrámu neb na jiných místech určených k úkonům bohoslužebným. Urážka sluhy církve nebo náboženské společnosti státem uznané u výkonu bohoslužby tresce se jako přečin vězením od jednoho dne do 6 měsíců nebo pokutou od 1 zl. do 1000 zl., násilnost pak na osobě jeho spáchaná podléhá trestu vězení od 1 dne do 1 roku (§§ 185 a 186). Přestupku se dopouští, kdo prohřeší se pohoršlivým způsobem proti slušnosti ve chrámu nebo na jiných místech určených k dovoleným náboženským schůzkám nebo při jednotlivých bohoslužebných úkonech nebo veřejných pobožnostech a propadá trestu vězení od 6 hodin do 14 dní nebo pokutě od 1 zl. do 80 zl.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Urážka církve nebo společnosti náboženské. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 267-268.