Žaloba vzájemná. — Žaloba zápůrčí.
941
Žaloba vzájemná.
Žalobou vzájemnou vyrozumíváme žalobu, kterou ve sporu již zahájeném (§ 230 c. ř. s.) vznáší žalovaný proti žalobci. Ve sporu k této žalobě zahájeném zaujímají tedy tytéž strany opáčné postavení procesní. Podmínky žaloby navzájem jsou:
1 souvislost’ aneb aspoň způsobilost’ ku kompensaci nároku žalobou navzájem vymáhaného s nárokem žaloby původní;
2 příslušnost’ soudu pro nárok žalobou navzájem vymahaný.
Vyloučena je však žaloba vzájemná:
1 když příslušnost’ soudu nelze zjednati ani prorogaci (§ 104 j. n.);
2 když v čas podání žaloby vzájemné jest již řízení ústní o žalobě původní v první stolici skončeno (§ 96 j. n.). Proto zejména v řízení odvolacím žaloba vzájemná jest vyloučena (§ 482 c. ř. s.). Konečně může žaloba navzájem býti podána co podružná žaloba určovací (kladná neb záporná), předpokládajíc ovšem příslušnost’ soudu. Žalovaný může totiž jí domáhati se toho, aby byl určen právní poměr nebo právo, kterýžto poměr nebo právo za rozepře staly se sporny a na jichž existenci nebo neexistenci zcela neb z části závisí rozhodnutí o prosbě žaloby původní (§§ 96 j. n. 259, 236 c. ř. s.).