Žalář.
923;
Žalář.
Žalář jest název trestu vězení pro zločiny. Dle rozdílné tuhosti jest buď žalář bez dodatku neb těžký žalář (§ 14 tr. z.). Dle tr. z. spočíval rozdíl obou druhů zejména v tom, že odsouzenci k těžkému žaláři byli> vězněni se železy na nohou. Tento způsob věznění byl však odstraněn § 3 zák. ze dne 15. listopadu 1867 č. 131 ř. z. a nařízeno, že místo želez má býti trest žaláře zostřen třeba několika zákonem přípustnými způsoby zostření. Dnes není podstatně žádného rozdílu mezi žalářem a těžkým žalářem, oba spočívají v tuhém uschování trestance, jen že dovoluje se osobám k obyčejnému žaláři odsouzeným schůzka a rozmluva s osobami třetími, jež nemají vztahu na jich uschování, v přítomnosti dozorce vězňů a v řeči tomuto srozumitelné, kdežto osobám odsouzeným k těžkému žaláři smí taková rozmluva býti povolena jen ve případech zcela zvláštních a důležitých (§§ 15, 16 tr. z.). Co se týče ošetřování a nakládání osobami k žaláři neb k těžkému žaláři odsouzenými, vydány jsou pro jednotlivé trestnice a soudní vězení zvláště, podrobné předpisy, ve příčině nichž nutno odkázati pro jich rozmanitosť a rozsah na Kasererův »Handbuch,. 3 sr. a Leitmaierovu Oest. Gefängnisskunde s. 264.597 nn.
Trest žaláře jest buď doživotní neb dočasný. Nejkratší doba dočasného žaláře obnáší zpravidla (výjimky nastávají užije-li se mimořádného práva zmírňovacího neb zaměňovacího §§ 54, 55 tr. z.) 6 měsíců nejdelší 20 roků. Aby bylo ponecháno soudcovskému uvážení při stanovení trestu pro jednotlivý případ patřičné pole, stanoví se při každém zločinu, na který je uvalen trest dočasného žaláře, hranice mezi nejkratším a nejdelším trváním. Tyto hranice jsou: 6 měsíců až 1 rok, 1—5 roků, 5 až 10 roků, 10 — 20 roků (§ 17 tr. z.). S trestem žaláře jest spojeno vždy přidržování ke práci; trestanec buď tak zaměstnán, jak to s sebou přináší zařízení trestnice. Při rozdělování těchto prací buď dle možnosti přihlíženo ke stupni trestu žaláře, ku posavádnímu způsobu zaměstnání a stupni vzdělání trestanců (§ 18 tr. z. a výn. m. spr. z 12. března 1866 č. 2345 a výn. min. fin. ze dne 24. prosince 1876 č. 11646).
Trest žaláře lze též zostřiti a sice:
a) posty, t. j. obmezením potravy na vodu a chléb, týdně ne více
než třikrát a ne ve dnech přímo po sobě následujících;
b) tvrdým lůžkem na pouhá prkna obmezeným a ne častěji než třikrát týdně;
c) chováním v samovazbě (viz čl. Samovazba); Žaloba.
d) osamělým uzavřením v tmavé komůrce bez přerušení ne déle než
3 dny, pak opět po týdenním mezičasí, a celkem nejvýš 30 dní v roce (viz čl. Vazba v temnu), a konečně
e) proti zločincům cizincům, vypovězením ze země, jež se musí vztahovati na všechna království a země v říšské radě zastoupené (§ 19 nn tr. z.). Dle tr. z. bylo možno trest žaláře zostřiti též tělesným trestáním ranami holí neb metlou, kteréžto zostření bylo však zrušeno zák. ze dne 15. listopadu 1867 č. 131 ř. z. Též voj. tr. z. (§ 23 nn) a tr. z. pro Bosnu a Hercegovinu (§ 22 nn) obsahují též ustanovení o trestu žaláře, avšak ohledně Bosny a Hercegoviny s tou úchylkou, že pří trestu těžkého žaláře dávají se odsouzencům železa a že první stupeň trestu žaláře může býti zostřen uložením obyčejných želézek na ruku a nohu a těžký žalář lze zostřiti tím, že se odsouzenci, dle různosti pohlaví, spoutají obě nohy těžšími železy (§ 29). Viz též čl. Tresty.