Vyhostění.

Trestní zákon ustanovuje, že při zločinech má býti rozsudkem prohlášeno vypovězení ze země po přestálém trestu a stanoví vypovězení ze země jako zostření trestu žaláře. Ohledně přečinů a přestupků užívá trestní zákon výrazu »vyhostění« (»Abschaffung«), jakkoli též toto vztahovati se může na veškery korunní země mocnářství, ve kterémž případě jest pak »vyhostění« totožné s pojmem »vypovězení ze země« (»Landesverweisung«), Otázku, zda tuzemci vůbec dle zákl. zák. st. ze dne 21. prosince 1867 mohou býti vypovězeni z celé korunní země, mají-li v některé obci její právo domovské, jakož i otázku, platí-li vyhostění tuzemce s nějakého místa pro vždy nebo jen pro jistou dobu, řeší nová osnova trestního zákona. Osnova nazývá vzdálení odsouzeného z dosavadního bydliště jeho, jak při zločinech, tak při přestupcích pouze »vypovězením« (»Verweisung«) a ustanovuje, že vypovězení z nějakého místa platí vždy pro celý policejní obvod, v němž se místo toto nalézá, že z celé říše nemohou býti vypovězeni ti, kteří mají rakouské právo občanské a že pouze občané států cizích mohou býti vypovězeni buď na určitou dobu nebo na vždy, tuzemci však jenom na určitou dobu, dle daných poměrů vyměřenou, však nikdy s místa, kam příslušejí (§ 39 osn.). Platný zákon trestní rozeznává případy, kdy vyhostění v rozsudku trestním prohlášeno býti musí a případy, kde jest to pouze možné. Vyhostění musí býti obsaženo v rozsudku:
a) při nepravém ohlášení stavu, zaměstnání nebo jiných okolností (§ 320 ad e), g) tr. z.).
b) cizozemci mají býti vypovězeni ze všech korunních zemí, dopustili-li se těchto přestupků:
α) nedovoleného provozování lékárnictví jako živnosti (§§ 343, 344 tr. z.);
ß) neoprávněného prodeje vnitřních nebo vnějších prostředků léčebných (§§ 354, 355 tr. z.);
γ) výroby paklíčů (§§ 469, 470 tr. z.);
δ) koupě věcí od nedospělých (§§ 471, 472 tr. z.);
ε) kuplířství (§§ 512, 513 tr. z.);
ζ) zapovězených her (§ 522 tr. z.).
c) Podle trestního zákona důchodkového má býti vyhoštěn:
α) kdo se dopustil několikráte podloudnictví;
β) vůdcové nebo strůjci podloudnické roty nebo roty ku provádění podloudního obchodu;
γ) pojišťovatelé podloudnictví;
δ) ti, kdož pro jiné než tuto vyjmenované přestupky důchodkové podloudnického řemesla se týkající byli odsouzeni ku vězení přes měsíc (§ 247 tr. z. důch.).
Dle zákona trestního může se rozsudkem vyhostění prohlásiti, což zůstaveno uvážení soudcovu dle poměrů a se zřetelem na osobu obviněného v následujících případech:
a) při zlehčování úředních nařízení, pobuřování proti státním a obecním a j. úřadům (§ 300 tr. z.);
b) při zlehčování zřízení manželských, rodinných, vlastnických nebo schvalování nezákonných nebo nemravných činů (§ 305 tr. z.);
c) při přečinu lichvy (§§ 2 a 15 z. ze dne 28. května 1881 č. 41 ř. z.). Vyhostění.
d) Podle trestního zákona důchodkového mohou cizinci, kteří byli pro opovážlivé podloudnictví k trestu odsouzeni, ze všech zemí, kde trestní zákon důchodkový platí, býti vypovězeni (§ 249 tr. z. důch.). Bylo-li trestním rozsudkem vypovězení odsouzeného po přestálém trestu nebo vyhostění jeho z jedné nebo ze všech zemí v říšské radě zastoupených vysloveno, má státní zastupitelství o tom podati zprávu přednostovi země, v níž nalézá se trestní soud. Týká-li se vyhostění pouze jediného místa neb okresu, má o tom býti vyrozuměn nejnižší politický neb bezpečnostní úřad (§ 407 tr. z.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Vyhostění. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 538-539.