Vysvědčení.

1. Pojem.
V nejširším slova smyslu lze říci, že vysvědčení jest sdělení třetích osob o vlastním jejich pozorování, kterýmžto sdělením mají býti jednotlivé okolnosti nebo skutečnosti potvrzeny nebo zjištěny. V tomto smyslu asi byl pojem »svědků« (ve čl. Svědci [v řízení civilním, v řízení důchodkovém a v řízení trestním]) vyměřen. Vysvědčení v užším slova smyslu jsou listiny, jež vyhotoveny jsou veřejnými úřady nebo zřízenci nebo osobami soukromými k tomu účelu, by se určitý skutkový poměr tou měrou potvrdil a vykázal, aby byl jiným osobám informací a vodítkem. V tomto smyslu vyhotovují se listiny nejrůznějších druhů a mají povahu vysvědčení, jako ku př. překlady přísežných tlumočníků, protesty směnečné, notářské ověření, výtahy z pozemkových knih, výtahy z rejstříku obchodního, živnostenského a společenstevního, závěrečné lístky přísežných dohodců, listy o váze atd.
Vysvědčení v nejužším slova smyslu vyhotovují se o určitých okolnostech pro určité osoby, jimž mají býti jakýmsi výkazem vůči úřadům nebo třetím osobám o tom, co se jimi potvrzuje. Nejdůležitějším momentem, který svědčí podstatě vysvědčení, jest věrohodnost a protož požívají vysvědčení veřejných úřadů a orgánů největší věrohodnosti, jelikož jsou listi- Vysvědčení.
nami veřejnými, kterýchž zpravidla v záležitostech soudních i mimosoudních nelze ani v odpor bráti. Okolnosti, které se vysvědčením potvrzují, jsou přerozmanity a proto nelze vyčerpati rozličné druhy vysvědčení, nýbrž příkladno jen uvésti. Nejdůležitější kategorie vysvědčení jsou asi tyto: služební, školní studijní vysvědčení, vysvědčení chudoby (nemajetnosti), mravnosti, vysvědčení o životě, vysvědčení lékařská, úřední, očkovací a j. v. Protivu ku vysvědčením vydávaným veřejnými úřady nebo korporacemi jsou vysvědčení soukromá, kteráž vyhotovují osoby soukromé na potvrzenou jistých poměrů — pravidelně ze smluv námezdních a služebních (srov. zvláštní články).
II. Právo poplatkové.
1. Předkem platí zásada, že pro výměru poplatků není rozhodnou okolnost, zda vysvědčení bylo vystaveno dvěmi nebo více osobami; jestliže se však jedno vysvědčení vyhotovuje pro více osob, musí se zapraviti kolkový poplatek za každou z těchto osob.
2. Co se týče otázky, kdo poplatek za vysvědčení dáti jest povinen, poznamenati dlužno předkem ve příčině vysvědčení úředních, že berní povinnost tu výhradně postihuje osobu za vysvědčení žádající. Povinnosti poplatkové jsou však podrobena jen ona vysvědčení úřední, pokud se týká, ona vysvědčení úřadů veřejných, kteráž vystavují se jako úřední vyhotovení k zakročení třetích osob pro stvrzení skutkových okolností neb osobních vlastností; nenáležejí sem tedy (pokud jde o poplatkovou povinnost) ona opatření, o něž se žádá úřad nebo orgán veřejný mocí svého úřadu (srv. poznámku 1. k saz. pol. 116).
3. Pokud jde o kolkovou povinnost vysvědčení soukromých, platí v právu poplatkovém zásada, že za poplatek váznou obě strany (§ 71 popl. z.), tedy i vyhotovitel i příjemce jeho; § 64 ad 3 popl. z. stanoví však, že kolkový poplatek za vysvědčení povinen jest zapraviti jen ten, pro koho nebo v jehož záležitostech vyhotoveno bylo. I při soukromých vysvědčeních jest tedy rovněž tak, jako při vysvědčeních úředních povinen zaplatiti poplatek kolkový příjemce resp. ten, pro něhož vysvědčení vystaveno bylo, jenže tu vyhotovitel vysvědčení spolu s příjemcem jeho eráru poplatkovému za poplatek rukou nerozdílnou ručí.
4. Co se týče výše povinnosti kolkové, podléhají vysvědčení vyhotovovaná státními úřady neb orgány kolku 1 zl., veškerá ostatní vysvědčení, tedy zejména i vysvědčení soukromá kolku 50 kr. Vysvědčení pro čeleď, tovaryše, učně, dělníky a vůbec pro osoby, které žijí z výdělku nestoupajícího nad obyčejnou denní mzdu, o jich službách, chování, o jich osobních vlastnostech a poměrech, dále vysvědčení školní a studijní, vyjímaje vysvědčení škol národních (školní zprávy) a absolutoria podléhají kolku 15 kr.
Jestliže vysvědčení osobami soukromými vydaná a dle předpisu pol. saz. 116 lit. a), bb) zákona ze dne 13. prosince 1862 kolkem 50 kr. z každého archu opatřená dodatečně zeměpanskými orgány neb úřady potvrzena jsou, nelze sice toto potvrzení považovati za samostatné vysvědčení, avšak poplatek 50 kr. z prvního archu zapravený dlužno doplniti na obnos 1 zl. připadající dle pol. saz. 116 lit. a), ad) zákona ze dne 13. prosince 1862, kdežto jmenovaná vysvědčení pro čeleď, tovaryše, učně, nádenníky a vůbec pro osoby, které žijí z výdělku nepřevyšujícího obyčejnou mzdu denní, podléhají i tu jen kolku 15 kr. z každého archu. Vysvědčení.
5. Některé kategorie vysvědčení jsou bezpodmínečně, jiné opět podmínečně od poplatku osvobozeny; příkladmo uvésti lze asi tato hlavní osvobození:
a) Bezpodmínečně od poplatku osvobozena jsou: vysvědčení nemajetnosti, vysvědčení očkovací, vysvědčení k nabytí nějakého chudinského obročí nebo za účelem bezplatného přijetí do nějakého dobročinného ústavu, vysvědčení o službách a o chování zapisovaná do knížek služebních a pracovních (srv. pol. saz. 117 a, b, e, g, h, i, k, l, p, q, r, z). Zvláštními zákony a výnosy ministerstva financí bylo pro jisté kategorie vysvědčení vysloveno bezpodmínečné osvobození od povinnosti kolkové.
b) Podmínečně osvobozena jsou od poplatku jmenovitě ona vysvědčení, jež určitý veřejný orgán neb úřad žádá k úřední potřebě z ohledů zdravotních, pro potřebu tuto, dále vysvědčení o žití za účelem vybrání úroků z úpisů státních a dlužních; výtahy z matriky, jichž potřebí jest cestou diplomatickou pro cizozemské úřady, pokud se jich v cizozemsku užívá, dále veškerá vysvědčení v cizozemsku vystavená, pokud se jich úředně nepoužívá (srv. pol. saz. 117 c, d, f, m, n, o, s, t, u, v popl. z.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Vysvědčení. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 624-626.