Výklad zákonů.

Zákonný základ v té příčině poskytuje § 6 o. o. z. Výklad zákonů (interpretatio legis) čelí k tomu, aby při použití zákonného předpisu na určitý právní případ vyšetřil se smysl jeho, jaký mu zákonodárce sám přikládal a jaký z vlastního významu slov zákona v jich souvislosti vyplývá.
1. Účelem výkladu jest tudíž:
1. Správné použití zákona: V zákoně nemůže býti, jak jest zcela přirozeno, pomýšleno na všechny případy, jež v budoucnosti se snad vyskytnou, a jest tudíž věcí výkladu, aby to, co zákonodárce skutečně zamýšlel, bylo správně pojato a na konkrétní případ použito; úkolem výkladu jest tudíž zabrániti, aby zákonu při použití jeho nebyl přikládán »jiný rozum«, než jaký byl v intencích zákonodárce (§ 6 o. o. z.).
2. Bližší objasnění nejasných a neúplných ustanovení zákonných: Může se snadno státi (zejména při měnícím se způsobu mluvy), že slovné znění zákonného ustanovení nevyjadřuje mnohdy úplně jasně vlastní smysl jeho nebo že nevyčerpává všechny otázky, které příslušnou normou mají býti upraveny; v takových případech jest pak velice důležito, aby objasněním pravého smyslu zákonného ustanovení byl podán průkaz, že právní případ sluší právě pod ně subsumovati.
3. Vysvětlení zdánlivých neurčitostí a odporů v zákoně a objasnění neurčitých výrazů: I při nejpečlivější volbě slov nelze se tu a tam vystříhati nejasných a neurčitých výrazů. Úkolem výkladu tudíž jest o odstranění takovýchto zdánlivých odporů se přičiniti a zejména o to pečovati, aby zákonu nebyl přikládán význam, kterýž neodpovídá úmyslu zákonodárcovu nebo přímo se mu příčí. Výklad zákonů.
II. Prostředky vykladací (§ 6 o. o. z.).
1. Vlastní význam slov v jich spojitosti: Pravý smysl jednotlivých výrazů mnohdy různý význam majících lze vyšetřiti toliko z jich spojitosti, t. j. ze vzájemného jich vztahu a sluší tudíž z vlastního významu slov zákona vypátrati úmysl zákonodárcův. Aby v pochybných případech správný výklad mohl býti nalezen, jest často nutno přihlížeti k původnímu úmyslu zákonodárcovu, k t. zv. ratio legis, poněvadž z intencí zákona lze souditi důsledně i na rozsah a obsah zákona, jejž zákonodárce měl na mysli. Z toho též plyne, že výklad může býti buď obmezující nebo rozšiřující. Důležitou pomůckou k vypátrání této ratio legis jsou dějiny vzniku zákona, ve kterémžto ohledu mají nejdůležitější význam poradní protokoly zákonodárných sborů, jakož i vládní zpráva s důvody (motivy) k návrhu zákona připojená.
2. Obdoba (analogie): Obdobou rozumí se způsob výkladu, jehož se užívá tenkráte, když zákon o určitém právním případě nemá vůbec žádného ustanovení, a když tudíž dotyčný případ musí býti rozhodnut dle podobných případů v zákoně upravených nebo dle zásad jiných příbuzných zákonů nebo konečně po uvážení všech okolností dle přirozených zásad právních (§ 7 o. o. z.). Rozeznává se tudíž:
a) Obdoba zákona (analogia legis), rozhoduje-li se určitý právní případ, jejž nelze pod žádný platný zákon zařaditi, dle případů nejvíce podobných v zákoně upravených;
b) obdoba práva (analogia iuris), užívá-li se k rozhodnutí dotyčného právního případu společných zásad jednotlivé právní ústavy ovládajících, a konečně
c) použití přirozených zásad právních, opírá-li se rozhodnutí o právo prýštící z právního vědomí lidské společnosti nebo — dle jiného učení — o t. zv. právo přirozené.
Analogie jest však vyloučena:
A. V právu trestním, — asi patrně z toho důvodu, aby obžalovaný byl chráněn před libovůlí soudce. Čl. IV. uvoz. pat. k tr. z. ze dne 21. května 1852 č. 117 ř. z. zcela přesně bylo vysloveno, že jen ty skutky mohou býti trestány jako zločiny, přečiny nebo přestupky, kteréž v trestním zákoně výslovně za zločiny atd. byly prohlášeny.
B. V právu formálním: Pro obor starého soudního řádu byl uvoz. pat. ze dne 1. května 1781 (č. 13 sb. z. s.) a pro obor západohal. s. ř. uvoz. pat. ze dne 19. prosince 1796 (č. 429 sb. z. s.) výklad výslovně zapověděn. Nyní platný soudní řád neobsahuje v tomto směru žádného zvláštního ustanovení a sluší tudíž předpisy §§ 6 — 8 o. o. z. jež mluví zcela všeobecně o výkladu zákonů vůbec, vztahovati i na zákony o soudním řízení. Pokud tudíž obdoba se vůbec připouští, sluší jí užívati toliko dle zásad § 7 o. o. z., i pro obor řízení soudního.
III. Právní účinky výkladu.
1. Výklad autentický: Jím rozumí se výklad právně závazný vycházející od činitelů k výkladu takovému výhradně oprávněných. Takovými faktory jsou:
a) Zákonodárné sbory: Zákonodárci přísluší právo zákon způsobem všeobecně závazným vykládati. Výklad tento jest pak rozhodný pro posuzování všech právních případů v budoucnosti se vyskytujících, ač byl-li oficielně vyhlášen; nepůsobí však ohledně »činů dříve předse- Výklad zákonů.
vzatých« nebo »práv dříve nabytých«, leč že by zákonodárce v novém zákoně tak výslovně ustanovil. Právoplatná rozhodnutí a uzavřené smíry nemohou ovšem tím býti dotčeny (§ 8 o. o. z.);
b) správní dvůr soudní, jelikož rozhodnutí správních úřadů může zrušiti jako protizákonná a správní úřady jsou vázány právním názorem, z něhož správní dvůr soudní při svém nálezu vycházel (§ 7 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876);
c) kasační dvůr, pokud rozhoduje o zmateční stížnosti k zachování zákona pro porušení nebo nesprávné použití zákona ve smyslu § 33 tr. ř. generální prokuraturou vznesené, nebo
d) pokud v řízení před soudy porotními nařídil ke zmateční stížnosti opakování hlavního přelíčení, avšak toliko vůči příslušným nižším soudům, jelikož tyto jsou při opětném rozhodování téhož případu vázány právním názorem, z něhož vycházel kasační soud (§ 351 tr. ř.).
2. Výklad neautentický, t. j. výklad, který nemá vůbec závazné moci nebo toliko závaznou moc relativní.
a) Nařízení nebo výnos ministerský: Zde sluší k tomu poukázati, že výnosem min. sprav. ze dne 30. června 1872 č. 7752 — jehož platnosť se však nyní vzhledem ku státním základním zákonům popírá a jenž též veřejně nebyl vyhlášen — soudům bylo sděleno, že ministerstvům, důsledkem jich obecného oboru působnosti Jeho Veličenstvem schváleného, přísluší výklad zákonův a cís. nařízení, pokud se tento opírá o vlastní význam slov v jich spojitosti a o jasný úmysl zákonodárcův.
b) Zápis do knihy judikátů: Aby bylo dosaženo pokud možná jednotného výkladu zákona, bylo dále dle nejv. roz. ze dne 7. srpna 1872 zřízeny u nejvyššího soudu repertorium nálezův a knih a judikátů určené k tomu, aby se do nich zapisovala rozhodnutí, kteráž, ačkoli soudcovské výroky dle výslovného znění § 12 o. o. z. moci zákona míti nemohou, přece za jistých podmínek a obmezení jsou relativně závazna (srv. čl. Kniha judikátů a repertorium nálezů).
c) Stálá praxe: Nelze pochybovati, že buď vůbec aneb aspoň u jednotlivých soudů se ohledně pochybných případů vyvine následkem ustálené praxe jistá důslednost’ v nalézání práva a v soudní zvyklosti (usus fori), následkem čehož i ustálený výklad mnohých zákonů, byť i neměl závazné právní moci, má jistý vliv i na posuzování případů podobných.
IV. Pravidla vykladací.
1. Všeobecným základním pravidlem vykladacím jest zásada vytčená v § 6 o. o. z., při čemž sluší vždy míti na zřeteli, že žádný výraz v zákon pojatý není zbytečným, nýbrž že každý má svůj určitý význam (výn. z r. 1853 č. 7495).
2. Pro jednotlivé obory právní byly stanoveny zvláštní zákonné zásady vykladací, na př.:
a) Dědické substituce mají se vykládati způsobem takovým, aby dědic ve volném nakládání s dědictvím co nejméně byl obmezován (§ 614 o. o. z.).
b) Ohledně jednotlivých druhů odkazů srv. §§ 655—683 o. o. z.
c) Smlouva, jejíž smysl jest pochybný, budiž vykládána tak, aby neobsahovala žádného odporu a aby pokud možná v platnosti byla zachována (§ 914 o. o. z.). Při smlouvách jednostranně závazných má se v pochybnosti za to, že kontrahent chtěl se zavázati způsobem mírnějším, Výklad zákonů.
při smlouvách dvojstranných vykládá se nejasný projev v neprospěch toho, kdo ho použil (§ 915 o. o. z.); jednání na oko konečně sluší posuzovati podle oněch předpisů, jež dle pravé povahy jeho na ně se vztahují (§ 916 o. o. z.).
d) Pro výklad obchodních smluv platí vedle všeobecného vykládacího pravidla § 6 o. o. z. ještě zásada, že při posuzování jich má soudce hleděti vypátrati pravou vůli kontrahentů a že nemá lpěti na slovním smyslu výrazu (čl. 278 obch. z.). Tím má býti zabráněno, jak Blaschke praví, příliš úzkostlivému pojímání výrazů při smlouvách užívaných.
Dalším pravidlem interpretačním jest, že ve příčině významu a účinků jednání a opomenutí jest bráti zřetel též K obchodním zvyklostem a obyčejům (čl. 279 obch. z. a por. prot. Norimb. konf.), jež sluší však rozeznávati od t. zv. obchodních zvyklostí v čl. 1 obch. z. zmíněných, jež ve věcech obchodních mají podpůrnou platnost vedle práva zákonného.
V. Výklad zákona v jednotlivém případě přísluší soudci; neboť »činnost soudcovská záleží v tom, že soudce na určitý právní případ používá určitého právního pravidla; zákony lze různým způsobem vykládati a svoboda výkladu jest nezbytnou podmínkou zdravého soudnictví.« (Ze zprávy o mot. k vl. osnově zák. ze dne 12. července 1872 č. 112 ř. z.).
VI. Ochrana proti nesprávnému výkladu.
1. V řízení civilním slouží k tomuto cíli pořad instancí, jímž má býti poskytnuta záruka pokud možno správného výkladu a případné nápravy chyb, jichž se v tom směru soudce snad dopustil; ovšem naprosté jistoty správného výkladu nelze ani tím docíliti a schází tato ochrana — aspoň z největší části — v řízení ve věcech nepatrných (bagatelním) (srv. čl. Řízení bagatelní). Žaloby syndikátní bude lze užíti v případech nesprávného výkladu velice zřídka a vůbec jen tenkráte, když opírá se o příčinu nebo následek zřejmého porušení zákona, jež obyčejnými opravnými prostředky napraveno býti nemůže, neb o obmeškání povinnosti.
2. V řízení trestním má průchod stížnost’ zmateční, bylo-li použito následkem nesprávného výkladu zákona nevhodného ustanovení trestního zákona (§§ 281 odst. 10 a 344 odst. 11 tr. ř.). Kasační dvůr má v tomto případě nebo v případě porušení zákona z pravidla rozhodnouti ve věci samé; nebyly-li však skutečnosti výrokem porotců náležitě zjištěny, nařídí opětné jednání (§ 350 tr. ř.; srv. čl. Stížnost zmatečná). Vedle toho slouží k ochraně proti nesprávnému výkladu zákona v řízení trestním ještě jiné prostředky opravné (odpor, stížnost’, odvolání a pod.). Viz čl. Odpor, Odvolání, Stížnosti).

Citace:

Výklad zákonů. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 551-554.