Zatykač.

I. Pojem.
Zatykačem (listem zatýkacím) vyrozumívá se veřejná vyhláška některého trestního úřadu, která se vydává oproti prchnuvším nebo nepřítomným osobám, závažně podezřelým z nějakého zločinu, jichž pobyt není znám, s podrobným popisem jejich osobnosti a s pojmenováním zločinu jim za vinu kladeného, při čemž činí se ke všem úřadům a jednotlivým osobám vyzvání, aby osoby ty odevzdali, podaří-li se jim je přistihnouti, úřadu trestnímu, jenž popis osobnosti jejich byl vydal.
Rakouský řád trestní obsahuje ve hlavě 24. (§§ 414, 416 — 419 a v § 421) pod nadpisem »o řízení proti neznámým, nepřítomným a uprchnuvším« bližší ustanovení o vydání zatykače. Zatykač připouští se po pravidle jen proti oněm, kdož jsou pro zločin závažně podezřelými; jde-li však o přestupek a na zatčení obviněného nemálo záleží, může se s úřady sděliti popis jeho s tím vyzváním, aby učiněno bylo oznámení trestnímu soudu, jenž popis osobnosti vydal, o tom, když by dotyčný dopaden byl. Pro přestupek nějaký nemůže býti zatykač nikdy vydán (§ 452 č. 2 tr. ř.).
II. Vyhotoviti zatykač přísluší radní komoře, v naléhavých případech pak vyšetřujícímu soudci samému. Zatykač vyhotoven býti má dále v té případnosti, když osoba pro zločin uvězněná unikne z vazby vyšetřovací nebo trestní. Právoplatné dání ve stav obžalovanosti uveřejniti dlužno ve formě zatykače, jde-li o zločin nějaký (§ 421 tr. ř.). Jestliže uprchne osoba a tím může býti veřejná bezpečnost v značné míře ohrožena, musí o tom ihned býti ministerstvo spravedlnosti zpraveno (výn. min. sprav, ze dne 7. prosince 1871 č. 13769).
III. Obsah a rozšíření zatykače.
V každém zatykači pojmenovati jest zločin, z něhož padlo podezření na obviněného, a co možno nejpodrobněji popsati jeho osobnost, jmenovitě dlužno v zatykači vyznačiti zvláštní znaky, dle nichž dá se obviněný snadno poznati, tudíž jeho zvláštnosti ve vystupování a v jeho obyčejích (na př. kulhavost, šilhání, koktavost a pod.); kromě toho— jak již poznamenáno bylo — sluší k zatykači připojiti žádost svědčící všechněm soudům a bezpečnostním úřadům, aby stihanou osobu vzaly v předběžnou vazbu a dožadujícímu soudu ji odevzdaly. Zatykač má býti dle platných předpisů rozšířen a zejména býti co nejrychleji sdělen se všemi okresními soudy, bezpečnostními úřady a dozorčími orgány v okolí. Dle potřeby sluší též postarati se o další rozšíření a dle okolností dáti vyhlášku do ústředního policejního listu, jakož i do listů veřejných. V nejnovější době bývá zatykač uveřejňován v novinách zvláště rozšířených а k tomu se obyčejně připojuje podobizna stihaného.
IV. Jako se zatykačem, dlužno naložiti též i s popisem a vyhláškou ukradených nebo uloupených věcí, předmětů spáchaného podvodu, podniknutého padělání veřejných úvěrních papírů nebo mincí. Týká-li se takovýto popis předmětů značnější ceny a takových vlastností, že lze očekávati uveřejněním jejich objevení pachatele samého, nebo zabránění dalšího zla nebo lze se nadíti, že tím zjednáno bude odškodnění tomu, kdo škodu trpí, lze vyhlášení ihned opatřiti. Při popisu padělaných veřejných úvěrních papírů a mincí musí předběžně býti učiněno oznámení sborovému soudu druhé stolice a vyčkati se musí pokynů jeho. Každý povinen jest ihned vrchnosti oznámiti to, čeho se doví o popsaných předmětech.
V. Konečně bývá při zvláště těžkých zločinech (jako jest na př. loupežná vražda, zpronevěření, krádež, podvod stran značných peněžních obnosů) nebo při obecně nebezpečných zločincích přislíbena odměna tomu, kdo zmocní se stihaného a odevzdá jej úřadu nebo přispěje k jeho dopadení ; odměnu dává buďto poškozený sám nebo pokladna státní. Zatykač, popis osobnosti, popis odcizených předmětů a pod. odevzdati jest za účelem vytisknutí a dalšího rozšíření nejbližšímu policejnímu nebo politickému úřadu, v jehož sídle nalézá se knihtiskárna; ve zvláště naléhavých případech může výtisk a další rozšíření obstarati soud nebo státní zastupitelství samo (výn. min. sprav. ze dne 22. prosince 1850 č. 16699). I stráž finanční věnovati má zvláštní pozornost osobám zatykačem stihaným nebo jinak popsaným a, dopadne-li je u vykonávání služby své, povinna jest zatknouti je a odevzdati nejbližší vrchnosti (nař. min. ze dne 15. října 1853 č. 209 ř. z.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Zatykač. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 767-768.